William Lobkowicz

William Lobkowicz někdy též William von Lobkowicz[1] (* 7. září 1961, Boston) je česko-americký podnikatel z roudnické primogeniturní větve českého šlechtického rodu Lobkowiczů. V roce 1990 se natrvalo přestěhoval do tehdejšího Československa, aby zde zrestituoval rozsáhlé rodové majetky po předcích a věnoval se jejich celkové.[2] Ačkoli členové rodu Lobkowiczů mají nárok na titul princ s predikátem Jasnost, William užívá titulu pouze tam, kde je to profesionálně užitečné.[2]

William Lobkowicz
Narození7. září 1961 (60 let)
Boston
Alma materHarvardova univerzita
Milton Academy
ChoťAlexandra Florescu
DětiWilliam Rudolf Lobkowicz
RodičeMartin Maxmilián Jiří z Lobkovic a Margaret Brooks Lobkowicz
RodLobkovicové
PříbuzníMaxmilián z Lobkovic (dědeček)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Původ

Narodil se jako je čtvrté dítě a třetí syn Martina Maxmiliána z Lobkovic (1928–2014), jednoho ze synů českého diplomata Maxmiliána z Lobkovic a jeho manželky Gillian Somervillové. Ti se přestěhovali se svými třemi syny Martinem Maxmiliánem, Dominikem Mikulášem a Oliverem Karlem z Londýna do Bostonu ve státě Massachusetts. Jeho matkou je Margaret Juettová narozená v Kentucky.[3]

William Lobkowicz poprvé navštívil Československo v roce 1976, ve svých 14 letech.[2]

Navštěvoval střední školu Milton Academy[4] a poté Harvardovu univerzitu, kde se specializoval studium evropských dějin.[5] Po studiích úspěšně podnikal v realitním průmyslu v Massachusetts.

Osobní život

Oženil se s Alexandrou Florescuovou (* 28. srpna 1963, Boston), dcerou historika Radu Floresca, potomka jedné z nejstarších rumunských šlechtických rodin, Florescu.[2][5] Mají spolu 3 děti:

  • William Rudolf (* 5. září 1994, Boston)
  • Ileana Yvonne (* 15. května 1997, Boston)
  • Sophia Nicole (* 19. října 2001, Praha)

Restituce majetku v Československu
Lobkovický palác, jediná soukromě vlastněná budova v areálu Pražského hradu

Krátce po pádu komunismu v Československu v listopadu 1989 se William Lobkowicz trvale přestěhoval do země svých předků, aby v restitucích uplatnil nárok na rodinné vlastnictví, zejména rodových nemovitostí a rozsáhlých uměleckých sbírek.[2] V současné době spravuje rozsáhlé umělecké sbírky rodu Lobkoviců a organizuje umělecké produkce na rodových sídlech – v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, na zámcích v Nelahozevsi, Roudnici a Mělníku a na hradě Střekově v Ústí nad Labem. Většinu prostředků investuje zpět do nemovitostí, často zdecimovaných komunistickým režimem, do restaurace uměleckých děl či např. do digitalizace vzácných notových partitur.[6]

Obnova rodinného majetku vyžadovala mnoho prostředků a času. Z více než deseti zámků a paláců, které Lobkovicové v minulosti vlastnili, nyní William Lobkowicz spravuje čtyři, včetně rodového Lobkovického paláce (dříve Pernštejnského) v areálu Pražského hradu. Zbývající části majetku byly rozprodány na financování obnovy a údržby.[7] Další provoz je financován z výnosů některých rodinných nemovitostí, které byly přeměněny na hotely a restaurační zařízení.[6]

Lobkovický palác na Pražském hradě

Lobkovický palác v Praze navrácený rodině tvoří nejvýchodnější křídlo areálu Pražského hradu na vrchu Hradčany, zatímco Lobkovický palác na Malé Straně je v majetku státu a slouží jako sídlo německého velvyslanectví. Hradčanský palác a tamní restaurace Lobkowicz Palace Café jsou využívány pro konání soukromých i veřejných společenských akcí, koncertů a umělecké výstavy.

Ve stálé expozici v paláci je mimo jiné vystaven obraz Senoseč od Pietera Bruegela staršího z roku 1565, jeden z pěti obrazů patřících do cyklu Měsíce. Dílo zachycuje období červen – červenec. V sále paláce s freskami se často konají koncerty klasické hudby.[8][9] [10]

Hudební archiv

Sbírky Lobkovického hudebního archivu v Lobkovickém paláci skýtají na 5000 hudebních děl významných autorů, originální rukopisy skladeb Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, či Ludwiga van Beethovena. Nejcennějším rukopisem ve sbírce je původní partitura Beethovenovy 3. symfonie Es dur (Eroica), složená v letech 1803/1804. Beethoven původně plánoval věnování symfonie Napoleonu Bonapartovi, nicméně kvůli honoráři, který dostal, změnil věnování knížeti Josefu Františkovi Maxmiliánovi z Lobkovic. Dále originál notové partitury Beethovenových symfonií „Osudové“ č. 5 a „Pastorální“ č. 6, stejně jako jeho smyčcových kvartetů Opus 18, kterou autor věnoval svému velkému podporovateli, knížeti z Lobkovic. Ten byl také dedikantem dalších skvělých děl, včetně „Lobkowitzových“ kvartetů Josepha Haydna (Opus 77) ad. Části Beethovenovy partitury se postupně digitalizují pro studijní účely.[11]

Williamovi z Lobkovic se rovněž podařilo získat zpět rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi a iniciovat postupnou renovaci objektu. S manželkou Alexandrou plánuje na zámku v Nelahozevsi vybudovat kulturní centrum pro odborné studijní účely i veřejnost.

Pivovar

William Lobkowicz také provozuje rodinný pivovar Lobkowicz, který byl založen v roce 1466 a který byl obnoven v roce 1992.[12][13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Lobkowicz na anglické Wikipedii.

  1. William von Lobkowicz. geni_family_tree [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (česky)
  2. Archivovaná kopie. www.bostonmagazine.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-05.
  3. Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser XVI.
  4. Dostupné online.
  5. Archivovaná kopie. transcripts.cnn.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
  6. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  7. Archivovaná kopie. www.praguepost.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-06.
  8. Sights (Prague) Well Traveled October 2009 Forbes Life
  9. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-01.
  10. Lobkowicz Palace Prague.net
  11. ČÁSENSKÝ, Robert. William Lobkowicz „…a tak jsem jel pečovat o paláce a Beethovena“. Reportér. Reportér magazín s.r.o., 2020, čís. 73. ISSN 2336-4092. (česky)
  12. Archivovaná kopie. www.allaboutbeer.com [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-05.
  13. Archivovaná kopie. www.czechbeer.com [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-21.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.