Votská gramatika

Komparativ se tvoří přidáním přípony -pi nebo -pa ke genitivnímu tvaru přídavného jména. Dvojslabičná slova zakončená na samohlásku -a se přitom mění na -õ, samohláska -ä se zase mění na -e. Při srovnávání se využívá buď partitiv, nebo spojka kui („než“). Superlativ se vyjadřuje pomocí komparativu a zájmena kõikki („vše“), které je v partitivu jednotného nebo množného čísla. Některá přídavná jména se stupňují také nepravidelně.

suuri, suurõpi, kõikkõa suurõpi (suurõpi kõikkiit) – „velký“, „větší“, „největší“ (doslova „největší ze všech“)
süvä, süvepi, kõikkõa süvepi (süvepi kõikkiit) – „hluboký“, „hlubší“, „nejhlubší“
üvä, parõpi, kõikkõa parõpi (parõpi kõikkiit) – „dobrý“, „lepší“, „nejlepší“

U osobních zájmen první až třetí osoby singuláru lze používat dva možné tvary u allativu, adessivu a ablativu (např.: millõ – minulõ, mill – minull, milt – minult). Pro množné číslo toto pravidlo neplatí. Až na genitiv a komitativ jsou u nich všechny pády odvozené od kmene mei-, tei- a näi- (komitativ se pak tvoří přidáním přípony -ka ke genitivnímu tvaru, vznikne tedy mejjeka, tejjeka a nejjeka).

Ačkoliv votština má přivlastňovací přípony, jako je tomu například u finštiny, postupem času se přestaly používat a v současnosti se vyskytují už jen v lidových písních.[8] Vlastnictví se tedy vyjadřuje podmětem v genitivu. Pro zdůraznění se za něj může dát slovo õma („vlastní“, „patřící“).

Tšenen õma on kase lahsi? Minu õma. – „Čí je toto dítě? Moje.“
minu poika – „můj syn“

Přivlastňovací sufixy ve votštině (písmeno V značí prodloužení samohlásky):

Sufixy jsou u třetích osob plurálu i singuláru stejné. Ve východním nářečí se v třetí osobě používal sufix -Vzag/-Vzäg.

Krátké tvary číslovek v závorkách u čísel 1 (ühs), 2 (kahs), 3 (kõm), 5 (viiz) a 6 (kuuz) se používají, pokud za nimi následuje jméno. Pokud stojí samostatně samy o sobě, používá se jejich delší tvar.

Podstatné jméno, které je za číslovkou jinou než 1, se uvádí vždy v partitivu jednotného čísla. Pokud stojí za číslovkou 1, podstatné jméno je v nominativu.

ühs tüttö – „jedna dívka“
kahs tüttöä – „dvě dívky“

¼ (čtvrtina) – tšetvertti (přejaté slovo z ruštiny)
1/3 (třetina) – ühs kõlmõz õsa
½ (polovina) – poolitõissa
3/5 – kõm viďďettä õsaa
0,25 – nulli pilkku kahśtšümmentä viisi
2,5 (dva a půl) – pooli-kõlmõtta

Votština má celkem šest časů: přítomný, předpřítomný, minulý, předminulý, budoucí a předbudoucí.[9] Pouze přítomný a minulý má však jednoduché tvary a zbytek časů se tvoří pomocnými slovesy. Osobní zájmena není nutné při časování uvádět, v případě zdůraznění dané osoby je však lze použít, podobně jako v češtině. Většina sloves se časuje pravidelně (výjimka je např. sloveso õlla – „být“).

Přítomný čas je stejný jako v češtině. Tvoří se přidáním osobních koncovek ke slabému kmenu slovesa, v případě třetí osoby množného čísla ke kmenu silnému. V případě množného čísla existují vždy dvě koncovky – ty se doplňují podle vokálové harmonie. Zápor se tvoří pomocí speciálního neúplného slovesa a kmene významového slovesa, který se během dalšího časování nemění (viz níže).

lukõa – „číst“ → kmen lugõ / lukõ (viz souhláskové stupňování výše)

U jiné varianty votštiny existují naopak přípony -n, -d, -b, -mma/-mmä, -tta/-ttä, -vad/-väd.[10]

Předpřítomný čas se nevyskytuje v češtině a překládá se tedy jako přítomný nebo minulý čas. Jedná se o děj, který začal v minulosti a trvá dál do přítomnosti, nebo s ní má nějakou spojitost. Tvoří se pomocí přítomného času slovesa õlla („být“) v příslušné osobě a slovesa s prvním příčestím. U třetí osoby množného čísla se používá namísto prvního příčestí používá druhé. Při tvoření záporné věty se do záporu dá jen sloveso õlla.

Õõn sene lukõnnud. – (Už) jsem to přečetl.
En õlõ sitä lukõnnud. – (Ještě) jsem to nepřečetl.

Jako minulý čas votština používá imperfektum. Jeho tvorba je složitější a vychází z tvarů přítomného času sloves. K jeho vytvoření používá sufixu -i (případně -zi), který se nachází mezi kmenem slovesa a jeho osobní koncovkou. U třetí osoby množného čísla se osobní koncovka -a/-ä mění na -tti.

Pravidla pro tvorbu minulého času:

• Končí-li kmen slovesa na krátké a:
  • Je-li sloveso dvouslabičné a v první slabice se vyskytuje samohláska a, pak se a ve kmeni mění na õ. (příklad a)
  • Je-li sloveso dvouslabičné a v první slabice se vyskytuje samohláska õ, pak se a ve kmeni mění na i. (příklad b)
  • Je-li sloveso víceslabičné, mění se a ve kmeni rovněž na i. (příklad c)
• Končí-li kmen slovesa na krátké e, õ, ä, mění se tyto samohlásky na i. (příklad d)
• Končí-li kmen slovesa na krátké o, u, ü, i, přidá se mezi tuto samohlásku a osobní koncovku sufix -zi-. Při připojení tohoto sufixu se kmen slovesa mění ze slabého na silný. Ve třetí osobě tento sufix není a ponechává se jen poslední samohláska v kmeni (tento tvar je tedy shodný s přítomným časem). (příklad e)
• Končí-li kmen slovesa na dlouhé a nebo ä, mění se obě poslední samohlásky v kmeni na i. (příklad f)
• V případě sloves se zakončením -ta/-tä se poslední samohláska kmene změní na zi, ve třetí osobě jednotného čísla pouze na z. (příklad g)
• Končí-li kmen slovesa na dvojhlásky аu, äü, õu, еü (tzn. slovesa, kde zakončení -ta/-tä předchází dvojhláska), připojuje se mezi kmen a osobní koncovku sufix -zi-, ve třetí osobě jednotného čísla pouze na z. (příklad h)

• a) laulaa – „zpívat“: laulan („zpívám“) → laulõn („zpíval jsem“)
• b) õssaa – „koupit“: õsan („kupuji“) → õsin („kupoval jsem“)
• c) avittaa – „pomáhat“: avitan („pomáhám“) → avitin („pomáhal jsem“)
• d) koolla – „umřít“: koolõn („umírám“) → koolin („umíral jsem“)
• e) õppia – „učit se“: õpin („učím se“) → õppizin („učil jsem se“)
• f) lentää – „letět“: lentään („letím“) → lentiin („letěl jsem“)
• g) langõta – „padat“: lankõan („padám“) → lankõzin („padal jsem“)
• h) naisiuta – „ženit se“: naisiun („žením se“) → naisiuzin („ženil jsem se“)

K utvoření záporu se využívá záporného slovesa a významového slovesa v prvním participiu. U třetí osoby množného čísla se používá druhé participium.

Luďin tširjaa. – Četl jsem knihu.
En lukõnnud tširjaa. – Nečetl jsem knihu.
Eväd lugõttu tširjaa. – Nečetli knihu.

Předminulý čas se vyskytuje jen zřídka a označuje děj, který skončil k nějakému danému bodu v minulosti. Tvoří se podobně jako čas předpřítomný. Sloveso õlla je však v minulém čase, místo v přítomném. Na rozdíl od ostatních časů využívající příčestí ke své tvorbě, se ve třetí osobě významového slovesa nepoužívá příčestí druhé, ale první. Toto pravidlo však platí pouze u kladné věty (v záporu se tedy u významového slovesa opět využívá druhého participia). Pomocné sloveso „být“ je však vždy ve tvaru s druhým příčestím.

Sinu tulõmizõssi õlin tuõnnud. – Pracoval jsem, dokud jsi nepřišel. (doslovně „Do tvého příchodu jsem pracoval.“)
Sinu tulõmizõssi en õllud tuõnnud. – Nepracoval jsem, dokud jsi nepřišel.
Sinu tulõmizõssi õlti tuõnnud. – Pracovali, dokud jsi nepřišel.
Sinu tulõmizõssi evad õltu tuõttu. – Nepracovali, dokud jsi nepřišel.

Budoucí čas se tvoří krátkými formami pomocných sloves liďďä („být v budoucnu“) nebo nõisa („začít“), případně slovesem võttaa („vzít“), a významovým slovesem v druhém infinitivu. Pro vyjádření budoucího času samotného slovesa být se pak používá jen dlouhá forma slovesa liďďa. Na rozdíl od ostatních časů je jeho předmět vždy v partitivu.

Leened kotonna? – Budeš doma?
En lee kotonna. – Nebudu doma.

Nõõn sitä lukõma. – Budu to číst.
En nõõ sitä lukõma. – Nebudu to číst.

Kromě budoucího času se dá budoucnost ve votštině vyjádřit i jinými způsoby, mj. přítomným časem nebo syntakticky, podobně jako v ostatních baltofinských jazycích.

Předbudoucí čas označuje děj, který někdy v budoucnosti skončí. V češtině odpovídá dokonavému vidu. Tvoří se krátkou formou pomocného slovesa liďďä („být v budoucnu“) a významového slovesa s prvním příčestím. U třetí osoby množného čísla se používá namísto prvního příčestí používá druhé. Předmět je v genitivu. Při tvoření záporné věty se do záporu dá jen sloveso liďďa.

Leen sene lukõnnud. – Přečtu si to.
En lee sitä lukõnnud. – Nepřečtu si to.

Na rozdíl od ostatních jazyků ve votštině existuje malé množství nepravidelných sloves. Celkem jich je šest: õlla („být“), liďďä („být v budoucnu“), nõisa („vstát, stát se, začít“), mennä („jít“ – nedokonavý vid), lähtiä („jít“ – dokonavý vid) a tehä („dělat“ – časuje se však stejně jako mennä). Ačkoliv jsou označována za nepravidelná, jejich časování je velice podobné jako u pravidelných sloves.

U slovesa liďďä a nõisa existují dvě formy časování – první s krátkým tvarem slova, druhá s dlouhým. Zatímco dlouhý tvar se používá k vyjádření samotného (plnovýznamového) slovesa, krátký slouží při tvoření časů jako pomocné sloveso.

Podmiňovací způsob se tvoří přidáním sufixu -izi- k silnému kmenu slovesa a následným připojením osobní koncovky. Výjimkou je třetí osoba jednotného čísla, kde se osobní koncovka -b nepřipojuje, ale sufix -izi- se jen zkrátí na -iz. U třetí osoby množného čísla se místo sufixu -izi- a osobní koncovky přidává jen koncovka -ttaiz/-ttäiz k slabému kmenu slovesa.

Lukõizin. – Četl bych.
Lukõiz. – Četl by.
Lugõttaiz. – Četli by.

Zápor se tvoří pomocí záporného slovesa a významového slovesa s koncovkou -iz připojenou k silnému kmenu. U třetí osoby množného čísla se připojuje koncovka -ttaiz/-ttäiz.

En lukõiz. – Nečetl bych.
Eväd lugõttaiz. – Nečetli by.

Rozkazovací způsob se u každé osoby tvoří odlišným způsobem. U první osoby jednotného čísla je imperativ tvořen částicí la! („ať!“) a slovesem v první osobě singuláru přítomného času oznamovacího způsobu. Druhá osoba má stejný tvar jako slabý kmen slovesa. Třetí osoba se tvoří připojením koncovek -go (v případě, že kmen slovesa končí na samohlásku) k silnému kmeni slovesa nebo -ko (v případě, že končí na souhlásku). U množného čísla je první osoba rozkazovacího způsobu shodná s oznamovacím. Druhá osoba plurálu se tvoří podobně jako třetí osoba singuláru, liší se jen v koncovkách -ga/-ka. Stejné pravidlo platí rovněž i pro třetí osobu plurálu, koncovky této osoby v singuláru se jen převedou do množného čísla, tedy -god/-kod.

Zápor se u prvních osob tvoří částicí la a slovesem v přítomném čase v záporu. U ostatních osob se používá jejich tvar rozkazovacího způsobu spolu se záporným slovesem elä (u druhé osoby singuláru). Další osoby k tomuto slovesu připojují svoji koncovku v rozkazovacím způsobu, vzniká tedy elko, elka a elkod.

Příklad tvorby imperativu na slovese lukõa – „číst“:
1. osoba sg.: la + lugõn → La lugõn! („Ať čtu!“) / La en lugõ! („Ať nečtu!“)
2. osoba sg.: lugõ- → Lugõ! („Čti!“) / Elä lugõ! („Nečti!“)
3. osoba sg.: lukõ + -go → Lukõgo! („Ať čte!“) / Elko lukõgo! („Ať nečte!“)
1. osoba pl.: lugõmmõ → Lugõmmõ! („Čtěme!“) / La emmä lugõ! („Nečtěme!“)
2. osoba pl.: lukõ + -ga → Lukõga! („Čtěte!“) / Elka lukõga! („Nečtěte!“)
3. osoba pl.: lukõ + -god → Lukõgod! („Ať čtou!“) / Elkod lukõgod! („Ať nečtou!“)

Zápor se ve votštině tvoří pomocí speciálního neúplného slovesa, které se v češtině nevyskytuje. Podobně jako u ostatních baltofinských jazyků vzniklo přidáním osobních koncovek ke kmeni e- označující zápor (zvláštní případ tvoří jen 3. osoba množného čísla). Ke každé osobě se tedy vztahuje jiný tvar tohoto slovesa:

V této podobě se pak používá k vytvoření záporu prakticky u všech časů a způsobů (výjimku tvoří jen rozkazovací způsob, kde jsou tyto tvary odlišné). V přítomném čase se za něj dá jen kmen časovaného slovesa (např. kmen lugõ- od slovesa lukõa – „číst“), který pak zůstává při časování stejný a mění se jen záporné sloveso, tedy en lugõ, ed lugõ, eb lugõ, atd. (srov. s českým nebudu číst, nebudeš číst, atd.). U jiných časů se místo kmene slovesa často používá první příčestí (předpřítomný, minulý, předminulý a budoucí čas), u předbudoucího času druhý infinitiv slovesa (-ma/-mä) a u podmiňovacího způsobu pak vlastní koncovka.

V záporné větě je předmět vždy v partitivu.

Votština má dva infinitivy. První infinitiv má funkci lemmy a odvozují se od něj kmeny daného slovesa. Jeho zakončení má stejnou podobu jako koncovky partitivu (-а, -õ, -ä, -ta, -tä) a inessivu (-az, -äz, -ez, -tõz, -tez) u podstatných jmen. Inessivní forma prvního infinitivu se používá při vyjádření právě vykonávané činnosti.

Příklad na slovese mennä („jít“):
Meen. – Jdu.
Õõn menez. – Právě jdu. / Jsem na cestě.

Druhý infinitiv má koncovku -ma/-mä, která se připojuje k silnému kmenu. Ke slovesu v tomto tvaru se pak přidávají další pádové koncovky illativu (-ma/-mä), inessivu (-maz/-mäz), elativu (-mass/-mäss) nebo abessivu (-matta/-mättä). Illativní tvar infinitivu je v podstatě shodný s tvarem infinitivu bez pádové koncovky a používá se pouze po slovesech pohybu (např. mennä, „jít“), čímž vyjadřuje budoucí čas. Inessivní tvar se používá po slovesech õlla („být“) nebo tšävvä („chodit“). Podobně jako u prvního infinitivu může vyjadřovat právě vykonávanou činnost.

Meen söömä. – Jdu se najíst.
Õõn söömäz. – Právě jím.
Tuõn söömäss. – Byl jsem se najíst. (dosl. „Právě jdu z jedení.“)
Õõn söömättä. – Nejedl jsem.

Votština má dva příčestí (participia). Slouží k tvorbě slovesných časů a jejich záporů. Nejčastěji se pro tento účel využívá prvního (aktivního) příčestí, a to u předpřítomného, předminulého a předbudoucího času, dále pak u jejich záporu a záporu minulého času. První příčestí se tvoří přidáním koncovky k silnému kmeni slovesa (ta se mírně liší dle zakončení kmene).

• končí-li kmen na samohlásku, připojuje se koncovka -nnud/-nnüd (např.: lukõa – „číst“, kmen lukõ-: lukõ + -nnud → lukõnnud)
• končí-li kmen na souhlásku, koncovka se s ní asimiluje:
  • při zakončení kmenu na n má koncovka tvar -nnud/-nnüd (např.: mennä – „jít“, kmen men-: men + -nnüd → mennüd)
  • při zakončení kmenu na h má koncovka tvar -hnud/-hnüd (např.: tehä – „dělat“, kmen teh-: teh + -hnüd → tehnüd)
  • při zakončení kmenu na l má koncovka tvar -llud/-llüd (např.: tulla – „přijít“, kmen tul-: tul + -llud → tullud)
  • při zakončení kmenu na s má koncovka tvar -znud/-znüd (např.: pesä – „mýt“, kmen pes-: pes + -znüd → peznüd)

Druhé příčestí (pasivní) má daleko menší využití. Váže se pouze ke slovesu ve třetí osobě množného čísla u tvorby kladného předpřítomného a předbudoucího času, jejich záporu a záporu minulého a předminulého času. Ke slabému kmenu se připojí koncovka -ttu/-ttü, končí-li však kmen slovesa na souhlásku, dvojhlásku nebo dlouhou samohlásku, připojuje se koncovka -tu/-tü.

Pokud sloveso v příčestí stojí samo o sobě a není tedy součástí nějakého času, má funkci přídavného (někdy i podstatného) jména utvořeného ze slovesa:

koolla – „umřít“ (kmen kool-): kool + -llud → koollud („mrtvý“; „mrtvola, zesnulý“)

Podobně jako ostatní baltofinské jazyky votština nemá sloveso „mít“. Nahrazuje ho posesivní konstrukce, ve které je vlastník v adessivu a za ním následuje 3. osoba jednotného čísla slovesa õlla („být“) v požadovaném čase. Kromě vlastnictví se pomocí této konstrukce dá vyjádřit i nějaký aktuální stav osoby.

Mill on tširja. / Mill eb õlõ tširjaa. – Mám knihu. / Nemám knihu.
Sill õli tširja. / Sill eb õllud tširjaa. – Měl jsi knihu. / Neměl jsi knihu.
Täll on kõmtšümmentä vootta. – Je mu třicet let.

Verbální substantiva (slovesná podstatná jména) mají obvykle koncovku -min, připojenou k silnému kmeni slovesa. V češtině jim odpovídají slova zakončená na -ní a -tí.

lukõa („číst“): lukõ + -min → lukõmin („čtení“)

Komparativ se tvoří buď přidáním sufixu -pa-/-pä- mezi základní tvar jména a pádovou koncovku (většinou v případě lokálních příslovcí), nebo přidáním sufixu -pii k tvaru přídavného jména, z něhož se příslovce tvoří.

kõrkõapall – výše (kde?)
kõrkõapalt – „z ještě větší výšky“, „ještě víc zvysoka“
kõrkõapallõ – výše (kam?)
süvepii – hlouběji

Superlativ se tvoří stejným způsobem jako u přídavných jmen, tedy pomocí komparativu a zájmena kõikkõa v partitivu.

kõrkõapall kõikkiit / kõikkõa kõrkõapall – nejvýše (kde?)
süvepii kõikkiit / kõikkõa süvepii – nejhlouběji

• AHLQVIST, August. Wotisk grammatik jemte språkprof och ordförteckning. Helsinky: [s.n.], 1856. Dostupné online. S. 162. (švédština)
• ARISTE, Paul. Vadja keele grammatika. [s.l.]: Teaduslik Kirjandus, 1948. 131 s. (estonsky)
• ARISTE, Paul. A grammar of the Votic language. [Oxon?]: Curzon Press, 1997. 121 s. Dostupné online. ISBN 9780700708680. (anglicky)
• ARISTE, Paul. Wotische Sprachproben. Tartu: Eesti keele arhiivi kirjastus, 1935. 85 s. (německy)
• CVETKOV, Dmitrij. Vadja keele grammatika. Tallinn: Eesti Keele Sihtasutus, 2008. ISBN 9789985792162. (estonsky)
• ČJERNJAVSKIJ, Vitalij. Vaďďa tšeeli (Izeõpõttaja) - Водский язык (самоучитель) [online]. 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. (rusky)

• Votština

• (anglicky) Gramatika dialektů votštiny na anglické Wikiverzitě
• (rusky) Уроки водского языка – Lekce votského jazyka, Měchmět Muslimov
• (rusky) Elf.org.ru - Votská gramatika (Měchmět Muslimov)
• (anglicky) Virtual Votia