Pomocné sloveso

V češtině se jako pomocné sloveso používá sloveso "být".

V prvních a druhých osobách minulého času se používá příslušný tvar přítomného času slovesa "být" a minulé příčestí slovesa, které časujeme. Příklad (sloveso "dělat", mužský rod): já jsem dělal, ty jsi dělal, my jsme dělali, vy jste dělali.

V třetích osobách se žádné pomocné sloveso nepoužívá: on dělal / ona dělala, oni dělali / ony dělaly.

Budoucí čas nedokonavých sloves (s výjimkou sloves "být", "jít", "jet") se tvoří pomocí tvaru budoucího času slovesa "být" s infinitivem časovaného slovesa. Příklad (sloveso "dělat"): já budu dělat, ty budeš dělat, on / ona bude dělat, my budeme dělat, vy budete dělat, oni / ony budou dělat.

U dokonavých sloves budoucnost vyjadřují přítomné tvary.

Jak již bylo uvedeno, výjimku tvoří nepravidelná slovesa "být", "jít" a "jet".

Být: já budu, ty budeš, on / ona bude, my budeme, vy budete, oni / ony budou.

Jít: já půjdu, ty půjdeš, on / ona půjde, my půjdeme, vy půjdete, oni / ony půjdou.

Jet: já pojedu, ty pojedeš, on / ona pojede, my pojedeme, vy pojedete, oni / ony pojedou.

Ve slovenštině se jako pomocné sloveso používá sloveso byť. Budoucí čas ve slovenštině je velmi podobný českému.

V prvních a druhých osobách minulého času se používá příslušný tvar přítomného času slovesa byť a minulé příčestí slovesa, které časujeme.

Příklad (sloveso robiť) (česky dělat – mužský rod): ja som robil, ty si robil, my sme robili, vy ste robili.
Ve třetích osobách se žádné pomocné sloveso nepoužívá: on robil / ona robila, oni robili / ony robili.

Budoucí čas nedokonavých sloves (s výjimkou sloves byť a ísť) se tvoří pomocí tvaru budoucího času slovesa byť s infinitivem časovaného slovesa.
Příklad (sloveso robiť) (dělat): ja budem robiť, ty budeš robiť, on / ona bude robiť, my budeme robiť, vy budete robiť, oni / ony budú robiť.

U dokonavých sloves budoucnost vyjadřují přítomné tvary.

Jak již bylo uvedeno, výjimku tvoří nepravidelná slovesa byť a ísť.

Byť: ja budem, ty budeš, on / ona bude, my budeme, vy budete, oni / ony budú.

Ísť: ja pôjdem, ty pôjdeš, on / ona pôjde, my pôjdeme, vy pôjdete, oni / ony pôjdú.

V angličtině se jako pomocné sloveso používá jak "to be" (být), tak i "to have" (mít). Při vytváření tázacích otázek se používá sloveso "to do" (dělat).

U průběhových časů (anglicky: continuous tenses) se používá vyčasované sloveso "to be" a gerundium^[zdroj?] (tvar slovesa zakončený na -ing). To, který je to čas (přítomný průběhový-present continuous, minulý průběhový-past continuous), určuje tvar slovesa "to be", nikoli časované sloveso.

Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v přítomném průběhovém čase (present continuous), nestažené časování: I am doing, you are doing (arch. thou art doing), he / she is doing, we are doing, you are doing, they are doing.

Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v přítomném průběhovém čase (present continuous), stažené časování: I'm doing, you're doing (arch. thou art doing), he / she's doing, we're doing, you're doing, they're doing.

Předpřítomný a předminulý čas se tvoří pomocí slovesa "to have". Čas opět určuje tvar pomocného slovesa "to have".

V předpřítomném čase se používá přítomný čas slovesa "to have" s trpným příčestím časovaného slovesa (passive participle).
Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v předpřítomném čase, nestažené časování: I have done, you have done (arch. thou hast done), he / she has done, we have done, you have done, they have done.

Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v předpřítomném čase, stažené časování: I've done, you've done (arch. thou hast done), he / she has done, we've done, you've done, they've done.

V předminulém čase se používá minulý čas slovesa "to have" s trpným příčestím časovaného slovesa (passive participle).

Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v předminulém čase, nestažené časování (stažené časování neexistuje): I had done, you had done (arch. thou had done), he / she had done, we had done, you had done, they had done.

Budoucí čas se tvoří pomocí pomocného slovesa "will" (které ani jinou funkci neplní), případně staženým tvarem "-'ll" a přidáním infinitivu časovaného slovesa.
Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v budoucím čase (future tense), nestažené časování: I will do, you will do (arch. thou wilt do), he / she will do, we will do, you will do, they will do.
Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v budoucím čase (future tense), stažené časování: I'll do, you'll do (arch. thou wilt do), he / she'll do, we'll do, you'll do, they'll do.

V tázacích otázkách se používá sloveso "to do" (dělat). S výjimkou některých sloves jako "can" (moci) nebo "to be" (být), kde se tázací otázky tvoří inverzí, se tohle sloveso používá na začátku otázek. Tohle sloveso se používá všude, kde se k vytvoření tvaru v indikativu nepoužívá žádné pomocné sloveso.

Příklad časování slovesa "to do" (dělat) v tázací otázce v přítomném čase (present simple): do I do?, do you do? (arch. dost thou do?), does he / she do?, do we do?, do you do?, do they do?.

Ve španělštině se jako pomocné sloveso nejčastěji používají slovesa "estar" a "haber". Obě jsou ekvivalentem českého slovesa "být".

Gerundium se vytváří pomocí vyčasovaného "estar" v přítomném čase s tvarem gerundia časovaného slovesa (u sloves končících na -ar je koncovka -ando, u sloves na -er / -ir -iendo.

Příklad časování slovesa "hacer" (dělat) v gerundiu (gerundio): yo estoy haciendo, tú estás haciendo, él / ella / usted está haciendo, nosotros / nosotras estamos haciendo, vosotros / vosotras estáis haciendo, ellos / ellas / ustedes están haciendo.

Předpřítomný čas se vytváří pomocí vyčasovaného "haber" v přítomném čase (tvary přítomného času slovesa "haber" se používají jen ve funkci pomocného slovesa) s minulým příčestím časovaného slovesa.

Příklad časování slovesa "hacer" (dělat) v předpřítomném čase (pretérito perfecto): yo he hecho, tú has hecho, él / ella / usted ha hecho, nosotros / nosotras hemos hecho, vosotros / vosotras habéis hecho, ellos / ellas / ustedes han hecho.