Partitiv

Ve finštině se partitiv tvoří pomocí koncovky -ta/-tä (po souhlásce a dlouhé samohlásce, dle vokálové harmonie) nebo koncovky -a/-ä (po krátké samohlásce, dle vokálové harmonie). Má širší použití:

• Po číslovkách větší než 1, např. kaksi kirjaa - dvě knihy. Používá se pouze partitiv jednotného čísla, i když se vyjadřuje větší počet.
• V pozdravech, př.: Hyvää päivää - Dobrý den
• V určitých postpozicích a prepozicích, př.: taloa kohti - směrem k domu, ilman autoa - bez auta.
• V záporné větě, př.: Minulla ei ole uutta autoa. - Nemám nové auto.
• V předmětu, je-li slovem látkovým, př.: Juon vettä. - Piji vodu.
• V předmětu po slovesech citu, postoje, nálady, procesu (např.: rakastaa - milovat, ajatella - myslet)
• Po nerezultativních slovesech, tzv. slovesech, která nemají výsledek, nejsou dokončená (často v češtině odpovídá nedokonavý vid), př.: Luin kirjaa. - Četl jsem knihu (srov. s předmětem v akuzativu po rezultativním slovese: Luin kirjan. - Přečetl jsem knihu.)
• U nejistoty, př.: Saanko lainata kirjaa? - Můžu si půjčit tu knihu?
• Při srovnávání, př.: Hän on minua nuorempi. - Je mladší než já.

Ve skoltské a inarijské sámštině však partitiv již pomalu mizí a jeho funkci přebírají ostatní pády. Ve skoltské sámštině se partitiv používá pouze v jednotném čísle, tvoří se pomocí koncovky -d a je v každém případě nahraditelný genitivem. Používá se po číslovkách větších než 6, po určitých postpozicích nebo při použití komparativu.

Jako partitiv se zde označují tvary substantiv, někdy nazývané jako "druhý genitiv". V současné ruštině může být v těchto případech volně zaměňován s genitivem. U neživotných podstatných jmen mužského rodu je charakteristický koncovkou -у/-ю. Například spojení hlavička česneku, použijeme-li partitiv, zní – головка чесноку –, použijeme-li genitiv – головка чеснокa.