Vojtěch Lešetický

Vojtěch Lešetický (24. dubna 1830 Netolice [1]5. ledna 1908 Královské Vinohrady[2]) byl český učitel, básník, redaktor a včelař. Působil jako středoškolský profesor a ředitel školy v Písku (18601870) a ředitel učitelského ústavu v Hradci Králové (1870–1897). V Písku spoluzakládal první vyšší dívčí školu v Čechách. Psal pedagogické spisy a básně, přednášel o včelařství, redigoval knihy pro mládež, přispíval do časopisů.

Vojtěch Lešetický
Vojtěch Lešetický (1890)
Narození24. dubna 1830
Netolice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. ledna 1908 (ve věku 77 let)
Hradec Králové
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
NárodnostČeši
Povolánípedagog, spisovatel, básník a učitel
PříbuzníEmanuel Lešehrad (synovec)
Funkceředitel školy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 24. dubna 1830 v Netolicích. Nejprve chodil do místní školy, poté se učil německy ve Chvalšinách.[3] Absolvoval gymnázium v Budějovicích a Písku, studoval na pražské univerzitě.[4]

V 50. letech pracoval jako vychovatel v rodině barona Podstatského-Tonserna. Roku 1858 získal místo jako suplent na české reálce v Praze. V roce 1860 se stal řádným učitelem na obecní vyšší reálce v Písku a o dva roky později i zatímním ředitelem. V Písku se spolu s dalšími učiteli gymnázia a reálných škol zapojil do úsilí o založení první vyšší dívčí školy v Čechách. Rovněž se stal nadšeným včelařem. Zakládal píseckou včelařskou jednotu a několik let pořádal přednášky o tomto oboru pro žáky reálných škol i širokou veřejnost.[4] Byl také členem výboru místní záložny a měšťanské besedy.[3]

Roku 1870 byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Hradci Králové a tuto funkci zastával do roku 1897. Zároveň se stal inspektorem pardubického okresu a o něco později i inspektorem městského okresu královéhradeckého a předsedou zkušební komise pro měšťanské školy.[4] Jeho pedagogické výsledky, které se projevily zejména na skvělé pověsti jím řízeného učitelského ústavu, byly ve své době široce oceňované.[5] Nadále se věnoval včelařství, a to v rámci jaroměřského spolku. Stal se rovněž dopisujícím členem odboru pro český jazyk a literaturu v Muzeu království českého.[3]

Roku 1898 odešel do důchodu a odstěhoval se na Královské Vinohrady. Za své zásluhy získal čestný titul školního rady. Zemřel 5. ledna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.[4]

Dílo

V mládí psal poezii do časopisů. Roku 1859 přispěl několika básněmi, zejména sonety, do almanachu Kytice.[4]

V 60. letech společně s dalšími učiteli (Josef Pažout, Vojtěch Vlastimil Janota, Edvard Erben aj.) připravoval k vydání edici knih pro mládež — Zlatá kniha dívek českých (Zlaté klasy, Zlaté lístky).[4]

Knižně vydal:[6]

  • Hynek a Rachel : báseň ve čtveru zpěvích (1858)
  • Písně a balády (1858)
  • Nauka o slohu (1863), napsáno pro vyšší dívčí školu v Písku. V upravené podobě vyšlo ještě r. 1873.
  • Rozumové včelařství (1871)
  • Nauka o slohu pro školy střední (1873)
  • Opatrovna a škola mateřská v Hradci Králové (1886)

Přispíval do Slovníku naučného a do časopisů Diblík, Zlaté klasy, Lumír, Škola a život, Otavan a Listy včelařské.[4]

Příbuzenstvo

  • Bratr Josef Lešetický (1836–1914) byl důstojník v rakouské armádě a český vlastenec. Za zásluhy mu byl udělen šlechtický titul „z Lešehradu“.[7]
  • Synovec Emanuel Lešehrad (1877–1955), celým jménem Emanuel Lešetický z Lešehradu, syn Josefa, se proslavil jako básník.[7]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Lešetický Vojtěch, s. 172.
  4. Školní rada Vojtěch Lešetický mrtev. Národní listy. 1908-07-01, roč. 48, čís. 6, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-12].
  5. Vojtěch Lešetický. Humoristické listy. 1890-07-11, roč. 32, čís. 23, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-12].
  6. Podle seznamu prací v NK ČR.
  7. Stoleté výročí vlasteneckého důstojníka. Národní politika. 1936-04-18, roč. 54, čís. 108, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-12].

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.