Emanuel Lešehrad

Emanuel Lešehrad, vlastním jménem Josef Maria Emmanuel Lešetický z Lešehradu (15. listopadu 1877, Praha[1] – 30. dubna 1955,[2] tamtéž) byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Byl členem Universalie.

Emanuel Lešehrad
Emanuel Lešehrad, asi 1929
Rodné jménoJosef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu
Narození15. listopadu 1877
Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. dubna 1955 (ve věku 77 let)
Praha Československo Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníúředník, archivář
Období1898-
Literární hnutídekadence
Manžel(ka)Marie Lešetická-Hladíková
PříbuzníVojtěch Lešetický – strýc
VlivyWalt Whitman

Alfred Mombert

Otokar Březina
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického (1836–1914)[3] a matky Marie, rozené Zunové (1843–1906).[4] Otec byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Syn Emanuel studoval na gymnáziích v Plzni (1888–1889) v Praze (1889–1891), Českých Budějovicích (1891–1892) a opět v Praze (1892–1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893–1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897–1900) a na pražském Magistrátu (1900–1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu.

Dne 25. ledna 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (povoláním učitelka, * 3. dubna 1889). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913 a v roce 1919 prohlášeno za rozloučené.[1]

V letech 1906–1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce.

Členství ve spolcích a organizacích

Literární tvorba

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především "prokletými básníky", jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.

Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie.

Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Lešehradeum

Po roce 1910 začal systematicky vytvářet svoji sbírku autogramů, rukopisů, dokumentů, fotografií a dalších artefaktů, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců.[5] Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1952 ji věnoval Národnímu muzeu a byl doživotně ustanoven správcem této sbírky.[6] Lešehradeum bylo po smrti svého zakladatele stále badatelsky přístupné ve vile Na Doubkové. Později přešlo do správy Památníku národního písemnictví a bylo přestěhováno do jeho depozitářů. Od 90. let 20. stol. probíhaly restituční řízení a následný soudní spor, po němž se vrátila vybraná část sbírek Lešehradea Lešehradovým dědicům.[7]

Spisy
Alfred Mombert a Emanuel Lešehrad během Mombertovy návštěvy v Praze v roce 1906

Poesie
  • Smutné kraje, Praha : vlastní náklad, 1898
  • Květy samoty, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Atlantis, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Písně na pobřeží, Praha : Hugo Kosterka, 1900
  • V dnech šerých : básně, 1896-1899, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Metempsychosy : básně prosou, Praha : vlastní náklad, 1901
  • Meditace, Praha : Emanuel Stivín, 1901
  • Cestou k ráji, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Jas a stín : črty a nálady, Praha : Eduard Weinfurter, 1902
  • Když kvetou růže, Královské Vinohrady : František Adámek, 1904 – básně z let 1900-1903
  • Kantileny snů a vůní jara, asi Praha : asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904-1905
  • Píseň modrého paprsku, Praha : Dr. R. Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar
  • Bratrství 1919 – básně z let 1914-1918
  • Škeble oceánu 1934
  • Divotvorný snář 1935
  • Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899-1918
  • Mys dobré naděje : verše z doby poroby a vítězství, 1945

Próza
  • Paní Modrovouska : tragédie duše, Praha : Eduard Weinfurter, 1900 – román
  • Bez cíle : Román v dopisech, Sedlčany : Hlasy z Povltaví : Fr. Černý, 1903
  • Strážci majáku Praha : Karel Weinfurter, 1906 – povídka
  • Vila na konci města, Praha : Antonín Reis, 1910 – román
  • Matylda Erhartová : román žačky Praha : Švejda, 1910
  • Vyhoštěná – román
  • Ve vírech vášní : Novella, Praha : Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs
  • Démon a jiné povídky, Praha : Švejda, 1911

Eseje a memoáry
  • Ideje a profily. Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1
  • Průseky, Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2
  • Básnické životy, Praha : Alois Srdce, 1935
  • Průhledy do minulosti : rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha : Orbis, 1941

Dramata
  • Rodina : drama o jednom dějství, Praha : Eduard Weinfurter, 1900
  • Mimo život : Drama ve 2 jednáních, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Manželská komedie : Milostná aktovka, Praha : Eduard Weinfurter, po roce 1900
  • Podpora života : drama ve 3 jednáních Praha : Eduard Weinfurter : Švejda, 1902
  • Shroucení : Lyrická scéna o jednom dějství, Praha : vlastní náklad, 1904

Překlady
  • Stéphane Mallarmé: Vtipné příběhy, čili, Básně v próze (asi 1890)
  • Výbor z básní Stéphana Mallarméa, vlastní náklad, 1899
  • Walt Whitman Výbor z básní, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Moderní lyrika francouzská (1860-1902), Vybral a přeložil Emanuel Lešehrad, Praha : Jan Otto, 1902
  • Souhvězdí: Charles Baudelaire, Dante Gabriel Rossetti, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Maurice Maeterlinck : ukázky, přeložil, úvody i informačními poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Alfred Mombert, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Nipponari : ukázky žaponské lyriky, dle anthologií Paula Enderlinga, Karla Florenze, Otty Hausera a j. přeložil z němčiny, informačním úvodem a poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Básník zítřku: Walt Whitman : ukázky, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Orison Swett Marden: Vůle a úspěch, přeložili Em. šl. z Lešehradu a Jar. Kopecký, Praha : Josef R. Vilímek, asi 1910
  • Anatole France: Různé prósy, Praha : Alois Hynek, 1910 – pod pseudonymem Jindřich Stříbrný
  • Honoré de Balzac: Otec Goriot : sceny ze života pařížského, Praha : Josef R. Vilímek, 1910
  • Guy de Maupassant: Naše srdce (Notre coeur) : román, Praha : Jos. R. Vilímek, 1911
  • Charles Dickens: Črty, Praha : Alois Hynek, 1911 – pod pseudonymem J. Hart
  • Henry David Thoreau: Přátelství, Ralph Waldo Emerson: Kultura a Sebedůvěra, Praha : Sfinx - B. Janda, 1927

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matrika oddaných, sv. Mikuláš, 1904-1913, snímek 13
  2. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností. clo.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
  3. Denní zprávy/Úmrtí. Český denník. 14. 3. 1914, s. 3–4. Dostupné online.
  4. Matrika zemřelých, sv. Tomáš, 1896-1936, snímek 85
  5. LEŠEHRAD, Emanuel. Lešehradeum. 1. vyd. Praha: Kruh přátel Lešehradea v Praze, 1936. S. 11–20.
  6. Knihovna Národního musea. 1. vyd. Praha: Národní museum v Praze, 1960. 235 s. Dostupné online. S. 108.
  7. Výroční zpráva Památníku národního písemnictví za rok 2005. S. 28. invenio.nusl.cz [online]. 2006 [cit. 2020-12-29]. S. 28. Dostupné online.

Literatura
  • NOSOVSKÝ, Karel. Bibliografie Emanuela Lešehrada. Literární rozhledy. 1927/28, roč. 12, čís. 2, s. 41–45.
  • heslo Emanuel Lešehrad, in: Lexikon české literatury, díl. 2, sv. II (K-L), Praha, Academia 1993, str. 1160-1164, ISBN 80-200-0469-6
  • Jarmila Mourková: Emanuel Lešehrad : (1877-1955) : Literární pozůstalost : Soupis, Praha : Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1968
  • ŠTĚPÁNKOVÁ, Vendula. Od dekadence ke konvenci: vybraná díla Emanuela z Lešehradu. Brno: Masarykova universita, 2007. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.