Vlajka Tádžikistánu

Vlajka Tádžikistánu byla přijata 24. listopadu 1992 a skládá se ze třech vodorovných pruhů: červeného, bílého a zeleného (v poměru šířek 2:3:2, vlajka má poměr stran 1:2). Ve středu bílého pruhu je znak se zlatou korunou a sedmi hvězdami.[1] Autory vlajky jsou Z. Chabibullajev, A. Zanevskij, I. Dodchudojevová, N. Ignatušinová a M. Sajdalijev.[2]

Tádžická vlajka
Poměr stran: 1:2

Rozměry a umístění koruny a hvězdy jsou odvozeny od šířky bílého pruhu. Jsou vepsány do obdélníku o výšce 4/5 šířky bílého pruhu a délce rovné šířce tohoto pruhu. Hvězdy jsou vepsány do pomyslných kružnic, o průměru 3/20 šířky bílého pruhu, jejichž středy leží na další myšlené kružnici o poloměru rovnému polovině šířky pruhu. Koruna má na výšku 11/20 šířky pruhu a její spodní okraj má tvar oblouku kružnice o poloměru 6/5 bílého pruhu. Horní část koruny je zdobena čtyřmi oblouky o průměru 1/5 šířky pruhu.[2]

Barvy na vlajce byly převzaty z republikové vlajky Tádžické sovětské socialistické republiky v rámci bývalého Sovětského svazu. Pruhy symbolizují tři epochy:[2]

  • epocha zlaté doby, červená barva symbolizuje oheň, jednotu republiky a bratrství s ostatními národy světa
  • epocha boje dobra a zla, bílá barva symbolizuje vodu, bavlnu a sníh a led na horách
  • epocha zániku světa, zelená barva symbolizuje zemi, úrodná údolí

Hvězdy symbolizují svatého a služební duchy:[2]

  • Spenta Mainju – svatý duch
  • Vohu manah – ochránce skotu
  • Ašem vahištem – ochránce ohně
  • Chšathrem vairjem – ochránce kovů
  • Spenta ármaiti – ochránce země
  • Haurvatát – ochránce vody
  • Ameretát – ochránce rostlin

Koruna symbolizuje zosobnění základních principů staroíránské zoroastrické mytologie a kosmogonie. Na koruně jsou zjednodušené kresby olejových lamp, které představují tři hlavní zoroastrijské ohně. Dolní část koruny představuje mytický most Činvat na kterém bude na konci světa Zarathuštra určovat osud mrtvých.[2]

Historie

Území dnešního Tádžikistánu bylo součástí sousedních říší již od starověku. Od 6. století př. n. l. bylo součástí perské říše (Achaimenovci), po roce 329 př. n l. ho dobyl Alexandr Veliký. Poté bylo území součástí Baktrie a Kušánské říše. Poté Tádžikistán dobyli Arabové, Mongolové a byl součástí Tímúrovské říše a Bucharského chanátu.[2]

V průběhu druhé poloviny 19. století bylo území postupně připojováno k Rusku. Za první oficiální státní vlajku na území dnešního Tádžikistánu je považována tehdejší ruská vlajka.[2]

30. dubna 1918 se území stalo součástí nově vyhlášené Turkestánské autonomní sovětské socialistické republiky v rámci Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Turkestánská ASSR neužívala vlastní vlajku ale vlajku RSFSR.[2]

Po vzniku Sovětského svazu (30. prosince 1922) se jeho součástí stala i RSFSR a na území Turkestánské ASSR se začala užívat vlajka této federace. Tato vlajka se užívala spolu s republikovými vlajkami až do rozpadu SSSR.[2]

1. prosince 1926 byla vytvořena Tádžická autonomní sovětská socialistická republika, která byla začleněna do Uzbecké sovětské socialistické republiky. V této souvislosti se začaly užívat vlajky Uzbecké SSR (ty se historicky měnily a zobrazené vlajky se liší od zdroje).[2]

23. února 1929 byla rozhodnutím Ústředního výkonného výboru Tádžické ASSR zavedena první vlastní státní vlajka. Ta měla červený (šarlatový) list a státní znak v horním rohu.[2]

V dubnu 1929 byla přijata ústava Tádžické ASSR. V článku 105 pak byly popsány státní symboly i s novou vlajkou. Na té se změnil pouze státní znak v horním rohu.[2]

12. června 1929 z byla Tádžická ASSR přeměněna na Tádžickou SSR a 5. prosince bylo rozhodnuto o vstupu do Sovětského svazu. Ze státního znaku bylo v této souvislosti odstraněno slovo autonomní a změna se promítla i na vlajku.[2]

24. února 1931 byla na 4. sjezdu sovětů Tádžické SSR přijata nová ústava a s ní i nové státní symboly. V článku 93 je popsána nová vlajka jako červený (šarlatový) list o poměru 1:2 se zlatým textem Tádž. S.S.R. v horním rohu. V ústavě není specifikováno v jakém jazyce a písmu text je ale šlo nejspíše o latinkou psaný text v tádžickém jazyce, tedy ç. i. ş. toç.[2]

26. května 1936 byla na 4. zasedání V. sjezdu Ústředního výkonného výboru sovětů Tádžické SSR schválena nová vlajka. Znovu byla tvořena šarlatovým listem o poměru 1:2, ale místo nápisu měl list v horním rohu zkřížený žlutý srp s kladivem, pod kterým byly nápisy Ç.S.S. Toçikiston a Таджикская C.C.P. (v textu zdroje s tečkami, na obrázku zdroje i v zobrazení ale bez teček). Popisy vlajky (a znaku) byly zaneseny do ústavy v článku 92 (a 93) a vlajka i v článku 132 v nové ústavě z 1. března 1937.[2]

V roce 1938 byl text Ç.S.S. změněn na RSS, byly odstraněny tečky mezi písmeny a text se zvětšil. Naopak symboly srpu a kladiva se zmenšily.[2]

Na základě dekretu prezidia Nejvyššího sovětu Tádžické SSR vydaného 28. září 1940 byl změněn způsob psaní textu v tádžičtině z latinky na azbuku: RSS Toçikiston na PCC Toчикиcтoн. Písmena obou nápisů na vlajce i symboly srpu a kladiva byly po změně méně tučné. Změny vlajky byly potvrzeny ústavou z roku 1946.[2]

20. března 1953 byla usnesením Nejvyššího sovětu Tádžické SSR zavedena nová vlajka jejíž autorem byl M. P. Šlykov. Vlajka byla 19. září uzákoněna a v článku č. 170 i potvrzena ústavou z roku 1978.[2]

Zcela odlišná vlajka od dosud užívaných byla tvořena listem o poměru 1:2 se čtyřmi vodorovnými pruhy v poměru 5:2:1:2 v barvách: červený, bílý, zelený a červený. V horním rohu byl pod červenou, žlutě lemovanou pěticípou hvězdou zkřížený žlutý srp a žluté kladivo. Komunistické symboly byly vepsány do pomyslného čtverce o straně rovné 1/4 šířky vlajky. Špička srpu se dotýkala horní strany tohoto čtverce, násady nástrojů končily v jeho dolních rozích. Délka kladiva i s násadou byla 3/4 úhlopříčky čtverce. Hvězda byla vepsána do pomyslné kružnice o průměru 1/8 šířky vlajky, která se dotýkala horní strany uvedeného čtverce. Vzdálenost svislé osy hvězdy i průsečíku os obou nástrojů od žerdi byla 1/4 šířky vlajky. Střed hvězdy byl 1/10 šířky vlajky vzdálen od horního okraje vlajky.[2]

Vlajka symbolizovala (dle tehdejšího komunistického výkladu) kromě suverenity Tádžické SSR i dobrovolné spojení s ostatními republikami v Sovětském svazu a nerozborný svazek dělníků, rolníků a inteligence a přátelství a bratrství lidu všech národů republiky budujících komunistickou společnost.[2]

15. srpna 1980 byl na základě usnesení prezidia Nejvyššího sovětu SSSR vypuštěn emblém (srp, kladivo a hvězda) z rubové strany sovětské vlajky. V roce 1981 byl stejný princip kodifikován i u tádžické vlajky, který se však příliš nedodržoval.[2]

24. srpna 1990 vyhlásila Tádžická SSR svrchovanost, 1. září 1991 byl změněn název země na Republika Tádžikistán a 9. září byla vyhlášena plná nezávislost na SSSR. Přesto nebyly státní symboly změněny, neoficiálně se však užívaly vlajky bez komunistických symbolů. 2. března 1992 byla v New Yorku před budovou OSN při ceremoniálu vztyčování vlajek nových členů vyvěšena tádžická vlajka s komunistickými symboly ale s nesprávným poměrem pruhů 3:1:1:1 namísto 5:2:1:2. (Není obrázek)[2]

Nové státní symboly Tádžikistánu byly v důsledku občanské války zavedeny až 24. listopadu 1992 na 16. zasedání (tzv. smírčím) Nejvyšší rady v obci Arbob u města Chodžentu.

Odkazy

Reference

  1. http://www.crwflags.com/fotw/flags/tj.html Tádžická vlajka na Flags Of The World
  2. http://vexilologie.cz/vexilolo/noxx.php?n=51 Zpravodaj Vexilolog č. 51, březen 2014

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.