Bucharský chanát

Bucharský chanát byl sunnitský muslimský stát ve Střední Asii. Zformován byl v 16. století uzbeckou dynastií Šejbanovců, se Samarkandem jako hlavním městem, a ležel na území dnešního Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Kazachstánu. Zemi roku 1500 dobyl chán Šejbání Muhammed, člen Zlaté hordy s kořeny mezi Volhou a Aralským jezerem, který porazil Temerlánovy nástupce. Největšího územního rozmachu stát dosáhl za vlády Abdulláha II. (1577–1598). Poté se vlády ujala dynastie Aštarchánovců (1598 – 1737). V roce 1740 Bucharsko dobyl íránský šáh Nádir-šáh, což lze považovat za faktický konec nezávislého státu. Ten lze klást i k roku 1747, kdy moc převzali Manghítovci, uznávající svrchovanost Osmanské říše, či k roku 1785, kdy chanát přejmenoval Ma'súm na bucharský emirát. Dalším možným koncem Bucharska je rok 1868, kdy emír Muzaffaruddín (vládl 1860 – 1882) vojensky prohrál s Rusy (zejm. porážka u Irdžáru na Syr-Darji 20. května 1866 a u Samarkandu 13. května 1868) a Bucharsko se stalo vazalem Ruské říše. V roce 1920 vládnoucího emíra svrhlo povstání a byla vyhlášena Bucharská lidová sovětská republika.[1][2]

Bucharský chanát خانات بخارا ←  ←  1506–1785 ↓ vlajka
geografie Území Bucharského chanátu kolem roku 1600 (zeleně)
hlavní město:	Samarkand (1506–1533) Buchara (1433–1785) Samarkand (1540–1556)
obyvatelstvo
jazyky:	perština (úřední, dvorní, literární), uzbečtina
náboženství:	sunnitský islám, nakšbandíjský súfismus, ší'itský islám
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
vznik:	1506
zánik:	1785
státní útvary a území
předcházející: Tímúrovská říše Uzbecký chanát následující: Bucharský emirát Kokandský chanát Durránská říše