Vladimir Žirinovskij

Vladimir Volfovič Žirinovskij, původním jménem Vladimir Volfovič Ejdelštejn (rusky Владимир Вольфович Жириновский, respektive Владимир Вольфович Эйдельштейн;[1] 25. dubna 1946 Alma-Ata, Sovětský svaz6. dubna 2022[2]) byl ruský politik a člen ruské opoziční Liberálně-demokratické strany, který byl některými považován za symbol ruského nacionalismu.[3] [4] Byl znám svými projevy na veřejnosti, v nichž populisticky sliboval snadné a bezbolestné změny ve společnosti.[5]

Vladimir Volfovič Žirinovskij
poslanec Státní dumy
Ve funkci:
1993  2022
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberálně-demokratická strana Ruska

Narození25. dubna 1946
Alma-Ata, Sovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí6. dubna 2022 (ve věku 75 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
NárodnostŽidé
ChoťGalina Lebeděvová
DětiIgor Vladimirovič Lebeděv
Alma materMoskevská státní univerzita
Profesepolitik, advokát a voják
Náboženstvípravoslaví
Oceněnímedaile Na památku 850 let Moskvy (1997)
Zasloužilý právník Ruské federace (2000)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2006)
Řád cti (2008)
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2011)
 více na Wikidatech
Podpis
CommonsVladimir Zhirinovsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Žirinovskij se narodil do právnické rodiny.[3] Jeho otec, Volf Isaakovič Ejdelštein, byl polský Žid.[6] Do 10. června 1964 používal otcovo příjmení Ejdelštejn (Эйдельштейн),[7][8] svého otce však poznal jen z matčina vyprávění. Když v polovině prvního desetiletí 21. století našel v Izraeli jeho hrob, dozvěděl se, že byl agronomem a obchodníkem s nábytkem.[5]

Roku 1970 absolvoval Institut asijských a afrických zemí na Moskevské státní univerzitě v oboru turecký jazyk a literatura. Roku 1969 absolvoval v rámci studií roční stáž v Turecku. Tam byl podle některých zdrojů zatčen za šíření komunistických názorů.[5]

Ve studiích na téže moskevské vysoké škole dále pokračoval, když navštěvoval večerní právnickou školu. Vystudoval také Fakultu mezinárodních vztahů na Univerzitě marxismu-leninismu. Roku 1983 požádal o vystěhování do Izraele, avšak svůj plán nakonec neuskutečnil.[3]

Politická kariéra

Do politiky vstoupil roku 1988. O rok později založil Liberální demokratickou stranu Ruska a v březnu 1990 se stal předsedou této strany, tuto funkci vykonával až do své smrti. Od roku 1993 byl též poslancem ruské Státní dumy.[3]

Několikrát se neúspěšně pokoušel kandidovat na ruského prezidenta, a to v letech 1991, 1996 a 2000, vždy ale získal pouze mezi třemi až sedmi procenty hlasů.[3]

Liberálními médii a názorovými odpůrci byl označován za neofašistu a pravicového extremistu.[9][10][11][12]

Úmrtí

Rozloučení V. Putina s Žirinovským (8. dubna 2022)

Dne 25. března 2022 některá média přinesla zprávu o Žirinovského smrti, ruská média to vzápětí popřela.[13] Předseda ruské státní dumy však následně řekl, že Žirinovskij leží ve vážném stavu v nemocnici.[14] Zemřel dne 6. dubna 2022.

Smuteční rozloučení se konalo dne 8. dubna 2022 za účasti prezidenta Vladimíra Putina, premiéra Michaila Mišustina a dalších členů vlády. Pohřební obřady v katedrále Krista Spasitele vedl nejvyšší představitel ruské pravoslavné církve patriarcha Kirill. Žirinovskij byl pochován na Novoděvičím hřbitově.[15]

Kontroverze

Žirinovskij (ЛДПР) v roce 2014

Žirinovskij je znám svými populistickými a xenofobními výroky a také agresivním chováním vůči svým názorovým oponentům či žurnalistům.[3]

Několikrát se nevhodně vyjadřoval o Židech, o přistěhovalcích či o menšinách. Sympatizoval také s bývalým iráckým prezidentem Saddámem Husajnem.[3] Ačkoliv tvrdě kritizoval Spojené státy americké, rád se nechával přirovnávat k americkým činitelům. Řekl například:[5]

Jsem ruský Clinton – mám stejné vzdělání a věk.

Srovnáván bývá s francouzským politikem Jeanem-Marie Le Penem. Podporoval také například Edwina Neuwirtha, což byl rakouský průmyslník a bývalý důstojník Waffen-SS, který popíral používání plynových komor při nacistickém vyvražďování Židů během druhé světové války. Některými německými médii byl proto nazván „Ruský Hitler“.[5]

Jaderné vyhrožování

V roce 2014 způsobil rusko-polskou diplomatickou roztržku, když během probíhající Ukrajinské krize v rozhovoru pro televizní kanál Rossija 24 pohrozil Polsku a pobaltským státům preventivním jaderným úderem. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski označil Žirinovského výroky za skandální a nechal předvolat ruského velvyslance k vysvětlení.[16]

O dva roky později (2016) v pořadu „Воскресный вечер“ vyzýval ruskou vládu, aby demonstrovala svoji sílu tím, že shodí „jen tak“ atomovou bombu na „malý ostrov v Severním moři s 200 000 obyvateli“, čímž měl pravděpodobně na mysli ostrovní stát Island.[17][18]

Vystoupení v pořadu 60 minut

Žirinovskij 27. listopadu 2019 vystoupil v pořadu 60 minut vysílaném ruskou státní televizí „Россия 1“, kde se ostře vyjádřil proti záměru Pavla Novotného postavit v Řeporyjích pamětní desku ruské osvobozenecké armádě. Během vysílání prohlásil, že „Stalinova největší chyba byla, že roku 1945 nepostavil a neposlal statisícové okupační armády do Polska, Maďarska, Česka, Slovenska, Rumunska a Bulharska, aby všem „zavřel huby“.[19] Dále Žirinovskij uvedl, že SSSR tehdy nevyužil své právo „převést veškerý průmysl těchto zemí do Ruska“ a „Německo přeměnit na agrární hospodářství“.[20] O Vlasovovi se vyjádřil tak, že údajně chtěl ovládnout celé území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. U publika, které během vysílání zasedalo ve studiu, si za své „shrnutí historie“ vysloužil potlesk.[21]

Rodina

Byl ženatý s Galinou Lebeděvovou, která je kandidátkou biologických věd. Měl také syna Igora Lebeděva, který je šéfem poslaneckého klubu Žirinovského strany.[22]

Vyznamenání

  • Řád Za zásluhy o vlast I. třídy – 25. dubna 2021 – udělil prezident Vladimir Putin za velký přínos k posílení ruské státnosti, rozvoji parlamentarismu a aktivní legislativní činnost[23][24]
  • Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 18. dubna 2016 – udělil prezident Vladimir Putin za velký přínos k rozvoji parlamentarismu a aktivní legislativní činnost[25]
  • Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – 8. května 2011 – za zásluhy o tvorbu právních předpisů a rozvoj ruského parlamentarismu[26]
  • Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 20. dubna 2006 – udělil prezident Vladimir Putin za aktivní účast na legislativních činnostech a mnoho let plodné práce[27]
  • Řád Alexandra Něvského – 20. ledna 2015 – udělil prezident Vladimir Putin za aktivní legislativní činnost a mnoho let svědomité práce[28]
  • Řád cti – 21. května 2008 – za zásluhy o tvorbu zákonů, posílení a rozvoj ruské státnosti[29]
  • Čestné uznání prezidenta Ruské federace – 26. února 2009 – za aktivní účast na přípravě návrhu Ústavy Ruské federace a za velký přínos k rozvoji demokratických základů Ruské federace[30]
  • Čestné uznání vlády Ruské federace – 6. července 2011 – udělil Vladimir Putin za zásluhy o tvorbu právních předpisů a mnoho let pečlivé práce[31]
  • Vděčnost vlády Ruské federace – 23. dubna 2016 – udělil Dmitrij Medveděv za zásluhy v oblasti tvorby právních předpisů a mnoho let pečlivé práce[32]
  • Medaile Žukova[33]
  • Pamětní medaile 850. výročí Moskvy[33]
  • Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu[33]
  • Medaile Za zásluhy o sčítání lidu všech obyvatel Ruska[33]
  • Medaile P. A. Stolypina I. třídy – vláda Ruské federace, 16. prosince 2019 – udělil Dmitrij Medveděv za zásluhy v legislativních činnostech zaměřených na řešení strategických úkolů sociálněekonomického rozvoje země[34]
  • Medaile P. A. Stolypina II. třídy – vláda Ruské federace, 4. května 2012 – udělil Vladimir Putin za zásluhy v legislativních činnostech zaměřených na řešení strategických úkolů sociálněekonomického rozvoje země[35]

Odkazy

Reference

  1. JUST, Jiří. Ruský deník: Rusové znají „příčinu“ problémů. Všechno svalí na Židy. Seznam Zprávy [online]. 2022-05-04 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online.
  2. Zemřel poslanec ruské Státní dumy Žirinovskij. Deník N [online]. 2022-04-06 [cit. 2022-04-06]. Dostupné online. (česky)
  3. NOVINKY.CZ. PROFIL: Vladimir Žirinovskij. Novinky.cz [online]. 2008-02-28 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.
  4. Жириновский: глупый клоун или гениальный политический проект? - Гражданская оборона - Выпуск 5. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
  5. Vladimir Žirinovskij. Hlas Ruska [online]. 2010-07-05 [cit. 2010-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-06.
  6. Žirinovskij priznal židovský pôvod". SME.sk. 20.7.2001.
  7. Выборы президента 2000
  8. Жириновский пересматривает свои корни
  9. Ruská krajní pravice [online]. a2larm.cz, 2014-09-20 [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (česky)
  10. SHEKHOVTSOV, Anton. Vladimir Zhirinovsky and the LDPR. Foreign Policy Journal [online]. 2011-11-07 [cit. 2016-09-20]. Dostupné online.
  11. LEWIS, Anthony. Abroad at Home; When You Appease Fascism. The New York Times. 1993-12-17. Dostupné online [cit. 2016-09-20]. ISSN 0362-4331.
  12. Ruský neonacismus a pravoslavný extremismus [online]. armadninoviny.cz [cit. 2016-09-20]. Dostupné online.
  13. https://www.rferl.org/a/zhirinovsky-death-report-denied/31770105.html
  14. Ruský nacionalista Žirinovskij bojuje o život. Duma vyvrací zprávy o jeho úmrtí. iDNES.cz [online]. 2022-03-25 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. (česky)
  15. V Rusku pohřbili Žirinovského; obřadu se podle agentur zúčastnil i Putin. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 8. 4. 2022 [cit. 8.4.2022]. Dostupné online.
  16. Žirinovskij pohrozil "vymazáním Polska z mapy". ČT24 [online]. 2014-08-13 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
  17. Жириновский предложил сбросить ядерную бомбу на остров в Северном море. Зеркало недели | Дзеркало тижня | Mirror Weekly [online]. [cit. 2020-09-04]. Dostupné online.
  18. V. Žirinovskij vyzývá k jadernému útoku na Island [online]. volezapojse, 17. 7. 2016. Dostupné online.
  19. Stalin měl všem zavřít huby. Rusové se pustili do Čechů kvůli vlasovcům. iDNES.cz [online]. 2019-12-02 [cit. 2020-09-04]. Dostupné online.
  20. Žirinovskij o Češích: Stalin je měl okupovat a jejich průmysl odvézt do Ruska. www.forum24.cz [online]. [cit. 2020-09-04]. Dostupné online. (česky)
  21. V. Žirinovskij v pořadu 60 minut o Česku (27.11.2019) - CZ titulky [online]. RuCz Subs, 1. 12. 2019. Dostupné online.
  22. ČTK. Tetujte úplatkáře, navrhuje Žirinovskij. ČT24 [online]. 2010-07-19 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.
  23. Указ Президента Российской Федерации от 25.04.2021 № 244 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  24. Владимир Жириновский награждён орденом «За заслуги перед Отечеством» I степени. Президент России [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  25. Указ Президента Российской Федерации от 18.04.2016 № 187 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  26. Указ Президента Российской Федерации от 08.05.2011 г. № 607. Президент России [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  27. Президент России. web.archive.org [online]. 2012-01-06 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  28. Указ Президента Российской Федерации от 20.01.2015 № 25 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  29. Указ Президента Российской Федерации от 21 мая 2008 г. № 822
  30. Распоряжение Президента Российской Федерации от 26.02.2009 г. № 116-рп. Президент России [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  31. Распоряжение Правительства Российской Федерации от 06.07.2011 г. № 1141-р. government.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  32. Распоряжение Правительства Российской Федерации от 23.04.2016 г. № 758-р. government.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  33. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2008-07-07 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  34. Распоряжение Правительства Российской Федерации от 16.12.2019 г. № 3056-р. government.ru [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (rusky)
  35. Распоряжение Правительства Российской Федерации от 4 мая 2012 года № 703-р «О награждении медалью Столыпина П. А. II степени Жириновского В. В.» Dostupné online

Český překlad knihy "Poslední výpad na jih" : https://web.archive.org/web/20170905003926/http://jirisoler.wz.cz/zirinov.html

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.