Prezidentské volby v Rusku 1996

Volby se konaly v probíhající čečenské válce, která byla započata roku 1994. Atmosféru také výrazně ovlivnilo zabití čečenského separatistického politika Džochara Dudajeva. I tak byla ale Jelcinova role v konfliktu vnímána jako neúspěšná a jeho popularita prudce klesala. Ruská politická scéna navíc byla ovlivněna úspěchem Komunistické strany Ruské federace v předcházejících parlamentních volbách v roce 1995. Vliv komunistů prudce rostl, jejich kandidát Zjuganov ve většině případů figuroval jako vítěz prezidentských voleb v průzkumech veřejného mínění (například v dubnu 1996 mu agentura VCIOM přisoudila vítězství s 27 procenty hlasů, zatímco Jelcin by získal 21 procent). Volby byly ovlivněny i nestabilním postavením dosavadního prezidenta. Boris Jelcin měl za sebou několik diplomatických přehmatů a jeho zdravotní stav se zhoršoval, na což Rusové reagovali velmi negativně.[1] Navíc prokremelsky orientovaná strana Náš dům – Rusko (NDR), která Jelcina ve volbách podporovala, nedokázala vytvořit dostatečné zázemí pro úspěšné vedení předvolební kampaně.[2]

Vše nasvědčuje tomu, že s rostoucí podporou Zjuganova se pokoušel Jelcin udělat vše pro to, aby jeho vítězství zvrátil. Odebrat hlasy komunistickému kandidátovi tak měl například kandidát Alexandr Lebeď, který byl oblíbený pro své vojenské zapojení v konfliktech 80. let. Za podporu Jelcina ve druhém kole voleb mu bylo přislíbeno křeslo tajemníka Bezpečnostní rady, k čemuž po volbách skutečně došlo.[1]

Kandidátů se do volebního klání přihlásilo celkem 11. Byli jimi:

Boris Jelcin (nezávislý), dosavadní prezident Ruské federace

Gennadij Zjuganov (KPRF), předseda komunistické strany

Alexandr Lebeď (Kongres ruských společenství), generál a veterán afghánské války

Grigorij Javlinskij (Jabloko), liberální politik a předseda strany

Vladimir Žirinovskij (LDPR), předseda strany

Svjatoslav Fjodorov (Strana dělnické samosprávy), lékař

Michail Gorbačov (nezávislý), bývalý prezident SSSR

Martin Šakum (nezávislý)

Jurij Vlasov (nezávislý), reprezentant SSSR ve vzpírání

Vladimir Bryntsalov (nezávislý), ruský byznysmen

Aman Tulejev (nezávislý), poslanec

Jelcinova kampaň probíhala zejména v antikomunistickém duchu, cílem bylo odčerpat hlasy pro Zjuganova. Média byla v rukou oligarchů, kteří podporovali Jelcina, televize s neobvyklou frekvencí vysílala dokumenty o stalinských represích a varovala, že pokud se Zjuganov stane prezidentem, dojde k občanské válce. Naopak byly zamlčovány neúspěchy Jelcinovy vlády související s čečenskou válkou. Volby byly následně kritizovány jako zmanipulované ve prospěch Borise Jelcina.

Ukázalo se, že hlavním Jelcinovým problémem je konání voleb o víkendu. Velká část jeho voličů totiž odjížděla na chalupy. Na vesnice byly tak v rámci volební kampaně vyslány skupiny Jelcinových podporovatelů, kteří pro něj agitovali.[1]

Ruská vláda byla po volbách obviňována, že Jelcinovo vítězství bylo zfalšované. Podle některých zdrojů dokonce v roce 2012 tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv měl prohlásit, že vítězem voleb byl komunista Zjuganov.[3] Kreml ale tuto tezi popřel.

Inaugurace staronového prezidenta Borise Jelcina se konala 9. srpna. Inaugurační ceremoniál byl kvůli podlomenému zdraví zvoleného prezidenta zkrácen.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruské prezidentské volby 1996 na Wikimedia Commons