Vláda Richarda Bienertha

Vláda Richarda Bienertha nastoupila v situaci, kdy již v Předlitavsku platilo všeobecné a rovné volební právo, na jehož základě proběhly volby do Říšské rady roku 1907. Jejich výsledkem byl ovšem roztříštěný parlament s mnoha stavovskými a etnickými frakcemi, v němž musela předchozí vláda Maxe Becka složitě manévrovat a v roce 1908 skončila kvůli ztrátě parlamentní podpory, zejména od vlivného klubu německých křesťanských sociálů.[2]

Zatímco Max Beck se snažil svůj kabinet obsadit parlamentními politiky, Bienerthova vláda byla koncipována jako úřednická. Zasedali v ní jako ministři-krajané jen tři zástupci parlamentních frakcí. Mnohé rezorty byly obsazeny jen provizorně, vysokými ministerskými úředníky. Kladla si za cíl nadstranickou (nepolitickou) politiku a překlenutí rozporů v politickém životě Předlitavska.[3] Kabinet měl konzervativní orientaci s větším podílem šlechtických reprezentantů.[4]

Dlouhodobě se ovšem potýkal (stejně jako většina předchozích vlád) s obstrukcemi, zejména českých poslanců parlamentu. V únoru 1908 proto Bienerth inicioval dočasné uzavření Říšské rady i českého zemského sněmu (v Praze dokonce vyhlášeno stanné právo[3]) a následně provedl rekonstrukci vlády, do níž povolal i některé politické ministry. Během mezinárodní krize okolo Rakousko-Uherské anexe Bosny a Hercegoviny se mu nicméně podařilo prosadit v parlamentu důležité zákony související s financováním armády (a při tomto hlasování se česká opozice rozštěpila). V únoru 1909 znovu odstavil Říšskou radu od fungování, když ji čeští poslanci opětovně zablokovali obstrukcemi při projednávání jazykových a územněsprávních zákonů pro Čechy. V říjnu 1910 rezignovali na vládní posty oba čeští ministři. V polovině roku 1910 se vláda potýkala s další významnou krizí, když jí loajalitu vypověděl Polský klub. V prosinci 1910 proto Bienerth nabídl rezignaci. Setrval ale v úřadu ještě několik dalších měsíců. Po volbách do Říšské rady roku 1911, v nichž vládní tábor ztratil většinu (zejména propad českých i německých klerikálních stran), definitivně ukončil své působení v čele předlitavské vlády.[5][4][6]