Gustav Schreiner

Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1870 zde získal titul doktora práv. Pracoval u svého strýce, dvorního rady Emanuela rytíře von Forstera, na postu notářského kandidáta. V období let 1876–1897 měl soukromou advokátní kancelář v Nýrsku, později (od roku 1896[1]) v Plzni. Od roku 1890 pobýval na rodinném statku v Horním Staňkově a vedl zemědělské hospodářství. Byl aktivní i ve veřejném a politickém životě. Profiloval se jako obhájce zájmu německy mluvících obyvatel jihozápadních Čech. Podílel se na založení německé organizace Deutscher Schulverein, která podporovala německé školství, a byl jedním ze zakladatelů Německého zemědělského ústředního svazu pro Čechy (Deutscher landwirtschaftlicher Zentralverband für Böhmen). Angažoval se ve stavovských a později politických organizacích sudetoněmeckých zemědělců. Byl členem Německé agrární strany. Měl ale širší kontakty na německé národně-liberální kruhy.[2]

V zemských volbách v Čechách roku 1895 byl zvolen na Český zemský sněm, kde patřil k liberálnímu německému táboru.[1] Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 105. Usedl do poslanecké frakce Německý národní svaz (Deutscher Nationalverband), v jejímž rámci byl členem Německé agrární strany. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[3]

Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Richarda Bienertha stal německým ministrem-krajanem. Funkci zastával v období 15. listopadu 1908 – 22. února 1910.[4]

Jako předák německého hnutí v Čechách byl trvalým politickým oponentem českých národovců. Výrazně proti němu vystupoval Karel Kramář, mezi oběma dokonce téměř došlo k souboji. Za první světové války zastával post viceprezidenta Vyživovací rady (Ernährungsrat) ve Vídni. Po vzniku Československa se angažoval v neúspěšných snahách docílit odtržení etnicky převážně německých oblastí českých zemí a jejich připojení k Rakousku.[2] Národní listy po jeho úmrtí napsaly, že „nebylo houževnatějšího germanisátora nad něho.“[5]

Jeho švagrem byl politik a okresní starosta v Hartmanicích August Ziegler.[6]