Guido von Haerdtl

Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a na Univerzitě Heidelberg. Od roku 1881 pracoval ve státních službách v zemské vládě v Salcbursku. Pak byl povolán jako koncipient na ministerstvo vnitra. Zde pak zastával různé posty. V roce 1905 působil jako šéf legislativního odboru ministerstva. Podílel se na odborné přípravě vládních návrhů volební reformy a zákona o státních zaměstnancích ve vládách Paula Gautsche a Maxe Becka. V letech 1906–1908 byl spolupracovníkem ministra vnitra Richarda von Bienertha.[1]

Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Richarda Bienertha sám stal ministrem vnitra. Funkci zastával v období 15. listopadu 1908 – 9. ledna 1911.[2] Na postu ministra se zastával práv německých studentů na německé univerzitě v Praze a podporoval ustanovení němčiny jako oficiální úřední řeči v Horních i Dolních Rakousích, čímž vyvolal kritiku českých politiků na svou osobu.[1]

Po odchodu z vlády působil jako prezident soudního senátu Správního soudního dvora. V roce 1914 se stal sekčním šéfem ministerstva vnitra.[1]