Franz Xaver von Schönaich

Ve věku deseti let nastoupil do kadetní školy ve městě Hainburg an der Donau, od roku 1858 přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Od roku 1862 zastával posty v rakouské (později rakousko-uherské) armádě, kde postupně dosáhl hodnosti generála. Zúčastnil se tažení v rámci dánsko-německé války v roce 1864 i bojů během prusko-rakouské války roku 1866. V letech 1865–1867 učil na válečné škole ve Vídni, v roce 1868 se stal členem generálního štábu armády. V roce 1878 se podílel na hladkém průběhu mobilizace. V roce 1899 nastoupil na post sekčního šéfa a zástupce říšského ministra války. Od roku 1902 velel jednotce armády v Josefově.[1]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za druhé vlády Paula Gautsche stal dodatečně ministrem zeměbrany. Post si udržel i v následující vládě Konrada Hohenloha a vládě Maxe Becka. Funkci zastával v období 9. dubna 1905 – 24. října 1906. Následně přešel na post ministra války Rakouska-Uherska, tedy představitele společné armády celé monarchie. Zde setrval od 24. října 1906 do 20. září 1911.[2][1]

Po odchodu z ministerského postu se věnoval zejména za první světové války sociálním aktivitám v péči o vdovy a sirotky padlých vojáků. Byl nositelem četných státních vyznamenání.[1]