Vincenc Furch
Vincenc Furch (8. srpna 1817, Krasonice[1] – 5. ledna 1864, Vídeň[2]) byl český básník, dramatik a vlastenec.
Vincenc Furch | |
---|---|
Vincenc Furch (kresba podle posmrtné fotografie) | |
Narození | 8. srpna 1817 Krasonice Rakouské císařství |
Úmrtí | 5. ledna 1864 (ve věku 46 let) Vídeň Rakouské císařství |
Národnost | Češi |
Povolání | spisovatel, dramatik a básník |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Vincenc Furch se narodil 8. srpna 1817 v Krasonicích u Telče, kde byl jeho otec správcem želetavského panství a zámku, patřícím telčským hrabatům Podstatským – Liechtensteinům. Rodina se brzy přestěhovala do Telče. Školní docházku začal v Telči, pak následovalo gymnázium v Jihlavě a filozofie v Brně. To už byl pod vlivem přátel jako byli Václav Bolemír Nebeský, František Matouš Klácel a další přesvědčení vlastenci, kterým zůstal věrný i po svém odchodu do Vídně. V tom jej podporoval kolega ze studií práv v Olomouci Alois Vojtěch Šembera, který byl ve Vídni učitelem češtiny. Své verše psal v češtině a v té vyšly i jeho básnické sbírky.
Tvorba
Furch debutoval vlasteneckou básní Vpád Mongolů na Moravu. Následovala sbírka básní Plané růže a báseň k poctě D. Pálkoviče. V duchu romantismu F.L. Čelakovského je i sbírka Písně a rozličné básně z roku 1843. Věnoval se i dramatické tvorbě, napsal například Poslední boj baltických Slovanů, či Slavibor na Štramberce.
Složil také moravskou sloku k národní hymně, za kterou byl pronásledován policií. V roce 1848 utíkal z Vídně do Veselíčka u Přerova. V této době také prožíval nešťastnou lásku. Změny jeho nálad jsou patrné i ze sbírky Malby sépiové.
Jako spoluautor se účastnil s Václavem Hankou, Karlem Jaromírem Erbenem, Boženou Němcovou a dalšími akce českého Muzea, náročného a skvostně vypraveného almanachu Perly české z rok 1854, který byl věnován: „Slavném pobytu Jeho Jasnosti cís. král, veličenstva v Praze.“
Nejvíce byly následovníky hodnoceny jeho milostné básně, které jejich editor A. Bartušek a s ním také František Halas a František Hrubín ve shodě označovali jako „nejkrásnější milostné básně na prahu novodobé české poezie“. Výběr z jeho milostné poezie vyšel v Brně naposledy v roce 1974. V roce 2006 vyšly Sépiové malby.
Hrob Vincence Furcha
Vincenc Furch zemřel ve Vídni 5. ledna 1864, kde byl pohřben na hřbitově sv. Marka nedaleko hrobu Jána Kollára. V roce 1928 byly jeho ostatky přeneseny z Vídně a slavnostně uloženy do rodinného hrobu v Telči. Hrob byl označen deskou ve štítu náhrobku.[3]
Díla
- Plané růže – sbírka básní
- Písně – sbírka básní
- Sépiové malby – sbírka básní
- Plná luna – výbor básní
- Poslední boje Baltických Slovanů – dramatická báseň v pěti jednáních
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu
- Der czechische Dichter (německy). Das Vaterland. 10. 1. 1864, s. 8. Dostupné online.
- Telč památce českého básníka a buditele. Národní listy (večerník Národ). 6. 10. 1928, s. 1. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenc Furch na Wikimedia Commons
- Autor Vincenc Furch ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vincenc Furch