Vila Charlotte

Vila Charlotte, později nazvaná Jindra, poté známa též jako dům spisovatelů, pak opět vila Charlotte, se nachází v lázeňské části Karlových Varů ve čtvrti Westend[2] v ulici Petra Velikého 928/4. Byla postavena v roce 1893.

Vila Charlotte
stav v listopadu 2020
Účel stavby

původně rodinné sídlo stavitele Damiana A. Klemma
nyní lázeňský penzion

Základní informace
Slohnovorenesance s novobarokními prvky
ArchitektAlfred Bayer[1]
Výstavba1891–1893
Přestavba1912
StavitelDamian A. Klemm[1]
StavebníkDamian A. Klemm[1]
Další majiteléKarl Richter[2]
Marta Knoll a Isabelle Schrötter[1]
Současný majitelA. G. Žuk[3][4]
Poloha
AdresaKarlovy Vary, Česko Česko
UlicePetra Velikého 928/4
Souřadnice50°13′29,51″ s. š., 12°52′40,03″ v. d.
Vila Charlotte, Karlovy Vary
Vila Charlotte, Karlovy Vary, Česko
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Již v roce 1889 byly ze zastavovacího plánu známy záměry na pozemcích mezi stávající restaurací Švýcarské údolí a hotelem Bristol. Pozemky patřily stavitelům Damianu A. Klemmovi a Josefu Koretzovi; plán prozrazoval výstavbu nových objektů – vil č. I., II. a III. V letech 1891–1893 zde byla vybudována vila č. I., kterou si jako rodinné sídlo postavil karlovarský stavitel Damian A. Klemm a nazval ji podle jména své ženy – vila Charlotte.[1][2][pozn. 1]

Prvotní projekt na výstavbu novorenesanční vily vypracoval pravděpodobně architekt Alfred Bayer a ještě jej přepracoval v roce 1890. Návrh však není parafován. Při srovnání dokumentace této vily s dokumentací o něco mladší vily Klemm, kde je již Alfred Bayer podepsán, vykazují obě shodný rukopis.[1][2]

Roku 1912 již za nového majitele Karla Richtera došlo k dostavbě balkonů ve štítech budovy a nového vikýře s valbovými stříškami protaženými do jehlanců. Tyto práce zrealizoval karlovarský stavitel Karl Fousek. Tentýž stavitel dostavěl v roce 1925 ještě hygienické zařízení.[1][2]

V roce 1930 byli u vily Charlotte registrováni tři spolumajitelé – Marta Knollová, Isabelle Schrötterová a Karl Richter. V letech 1935–1939 byl zapsán jako vlastník pouze Karl Richter.[1]

Po druhé světové válce byla vila znárodněna a jmenovala se Jindra. Jejím prvním národním správcem byl Mat. Křepel. V roce 1968 koupil vilu Český literární fond a objekt se stal známým jako dům spisovatelů. Pobývali zde mj. spisovatelé Milan Kundera a jeho bratranec Ludvík Kundera, lékař a spisovatel Ota Dub, spisovatel Adolf Branald, básník a překladatel Miroslav Florian, dagestánský klasik Razul Gamzatov, turecký básník a dramatik Nazim Hikmet, bulharský básník Vatju Rakovski, literární historik a spisovatel Radko Pytlík, spisovatel a básník Josef Toman, herec a spisovatel Miroslav Horníček, spisovatel Jaromír Tomeček, spisovatel Vladimír Páral a řada dalších básníků, spisovatelů či dramatiků. Později byl objekt nazván opět svým původním jménem – vila Charlotte.[1]

V současnosti (únor 2021) je stavba evidována jako objekt občanské vybavenosti v majetku soukromé osoby s exekučním příkazem k prodeji nemovitosti a zahájením exekuce.[3][4]

Popis

Vchod z ulice Petra Velikého

Vila se nachází ve čtvrti Westend[2] v ulici Petra Velikého 4, č. p. 928.

Dvoupatrová stavba s podkrovím byla postavena na zhruba čtvercovém půdorysu s výrazným asymetrickým řešením. Kompozice fasády byla inspirována severskou renesancí.[5] Je obložena na způsob režného cihelného zdiva, zdůrazněna je nárožní armatura. Rizality jsou ukončeny štíty a nárožní arkýře věžemi s vysokými jehlancovými střechami.[1][2]

Vstup je umístěn do západního průčelí. Okna jsou obdélná se štukovými šambránami a bosáží, v prvém patře s trojúhelnými frontony, ve druhém s přímými nadokenními římsami. Profilovanou korunní římsu nesou na nárožích volutové konzoly. Na fasádách jsou charakteristická liliová táhla, zde však jsou umístěna pouze dekorativně. Střecha je mansardová, u jednotlivých štítů s průniky sedlových střech. Původní krytina byla z přírodní břidlice dvou barevných tónů. Uprostřed objektu je hala, odkud jsou přístupny jednotlivé pokoje. Na halu navazuje schodiště do vyšších pater.[1][2]

V interiéru není z původní stavby zachováno příliš umělecko-řemeslných prvků nebo architektonických detailů. Za zmínku stojí vstupní dveře a prostor vestibulu s toskánskými pilastry, které nesou zrcadlové klenby.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Stavitel D. A. Klemm si postavil v letech 1895–1997 i vilu č. II. Autorem projektu byl taktéž architekt Alfred Bayer. Stavba dostala název Vila Klemm, později vila Charlotte Klemm (dnešní vila Rusalka).[2]

Reference

  1. HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Vila Charlotte, s. 139.
  2. ZEMAN, Lubomír. Karlovarský Westend. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum v Karlových Varech v edici Dějiny a příroda Karlovarska, 1998. 276 s. ISBN 80-238-4494-6. Kapitola Vývoj vilové čtvrti Westend, s. 39–41, 178–182.
  3. Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-02-12 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online.
  4. Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 928. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-02-12].
  5. ZEMAN, Lubomír, a kol. Program regenerace Městské památkové zóny Karlovy Vary 2014–2024 [PDF]. Karlovy Vary: Statutární město Karlovy Vary, 2014-08 [cit. 2020-12-23]. Kapitola Průzkumy barevnosti obvodových plášťů a fasád v MPZ Karlovy Vary, s. 158. Dostupné online.

Literatura

  • HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Vila Charlotte, s. 139.
  • ZEMAN, Lubomír. Karlovarský Westend. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum v Karlových Varech v edici Dějiny a příroda Karlovarska, 1998. 276 s. ISBN 80-238-4494-6. Kapitola Vývoj vilové čtvrti Westend, s. 39–41, 178–182.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.