Jaromír Tomeček

Narodil se v rodině kroměřížského krejčího Jana Tomečka a jeho manželky Anny, rozené Dohnalíkové z Přerova.[1] Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1925[2] studoval práva, ale nedokončil je, poté byl notářem na Podkarpatské Rusi.[3] V této době přispíval do Lidových novin. V roce 1939 se vrátil na Moravu a stal se úředníkem v Brně. Dne 5. června 1930 se na Slovensku oženil s Helenou Kýácovou.[1]

V roce 1942 byl nasazen na nucené práce do Německa.

Po druhé světové válce dostudoval práva (1947), poté se stal zaměstnancem Zemského úřadu. Od roku 1954 působil jako redaktor v časopise Host do domu, na tomto místě vydržel až do roku 1962, kdy se stal spisovatelem z povolání.

Pamětní deska na rodném domě v Kroměříži ve Vodní ulici

• 1988 titul Národní umělec
• 1991 jmenován čestným občanem města Kroměříž

Jeho dílo lze charakterizovat jako prózu se zaměřením na přírodní témata. Ve svých dílech se zabýval nejen realistickým či lyrickým popisem, ale také otázkami s přírodou spojenými, jako je její ochrana před lidskou bezohledností a kořistěním.

• Vuí se směje, 1944
• Stříbrný lipan, 1944
• Divní, 1946 tento román lze v jeho tvorbě označit za výjimečný, protože ústředním tématem zde není příroda
• Les u řeky, 1956
• Věčný hvozd, 1956
• Zelená ozvěna, 1959
• Předjitřní setkání, 1962 tento román lze v jeho tvorbě označit za výjimečný, protože ústředním tématem zde není příroda
• Admirál na Dyji, 1962
• Zemí révového listu, 1964
• Neklid, 1965
• Vlka živí nohy, 1965
• Prales nekvete růžemi, 1967
• Marko, 1968
• Doteky ticha, 1971
• Závaží času, 1972
• Život zvířat, 1974
• Divotvorné lovy, 1974
• Lovy beze zbraní, 1976
• Psí hlas, 1979 (Mladá fronta - Edice 13)
• Jenom vteřiny, 1980
• Zlatá mandragora, 1990
• Budiž světlo, 1994
• Světlo do tlam, 2009
• Audiokniha Stříbrný lipan, načetl Ladislav Frej, 2017, vydala Audiotéka