Viktor Spěváček

Viktor Spěváček se narodil 24. listopadu 1888 v Klatovech. V letech 1899 až 1907 navštěvoval reálné gymnázium v Praze.[2] Po maturitě od července roku 1907 začal studovat práva na Právnické fakultě české univerzity v Praze.[2] Jeho vysokoškolské studium ale bylo přerušeno vojenskou službou u c. k. pěšího pluku 75, kde nastoupil v říjnu 1908.[2] Ke studiu práv se ovšem vrátil v říjnu 1909 poté, co absolvoval školu jednoročních dobrovolníků, kterou opouštěl s hodností kadeta.[2] Studium na Právnické fakultě české univerzity v Praze přerušil z rodinných důvodů na jaře roku 1910.[2] Poté pracoval jako bankovní úředník v Kralovicích.

Po vypuknutí první světové války byl v srpnu 1914 mobilizován[1] a povolán (jako záložní důstojník)[1] k c. k. pěšímu pluku 58 a jako velitel čety (v hodnosti poručíka) byl s touto jednotkou nasazen na ruskou frontu.[2] Funkci velitele roty vykonával od května 1915, ale v červenci 1916 padl do zajetí a byl odeslán do důstojnického zajateckého tábora v Carycinu.[2][1] Do československých legií na Rusi vstoupil (jako dobrovolník)[1] v červnu 1917 a následně v Borispolu absolvoval důstojnický kurz.[2] Od října 1917 mu byla svěřena funkce velitele čety 6. československého střeleckého pluku; rotě 2. československému střeleckého pluku velel od května 1918 a od března 1919 už vykonával funkci zástupce velitele praporu 7. československého střeleckého pluku.[2] Zpět do Československa se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána.[2][1]

V srpnu 1920 byl přijat do československé branné moci.[1] Konceptním důstojníkem vojenského oddělení prezidiálního odboru Ministerstva národní obrany se Viktor Spěváček stal v srpnu 1920 a během práce na ministerstvu obrany dokončil i svoje vysokoškolská právnická studia na Univerzitě Karlově v Praze[1] (promoce v prosinci 1923).[2] V červenci 1926 byl jmenován důstojníkem v oddělení vojenské kontroly. Zástupcem přednosty Kontrolního sboru vojenské správy se stal od dubna 1928.[2] Do funkce přednosty V./3. oddělení (finančního a komerčního) Ministerstva národní obrany[3] byl jmenován v listopadu 1936[1] a v červenci 1937 byl povýšen do hodnosti generála. V této funkci jej zastihla nejen mobilizace v roce 1938, ale i německá okupace Čech a Moravy 15. března 1939.[2]

Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava zastával od dubna 1939 pozici přednosty III. odboru (finančního) Ministerstva národní obrany v likvidaci.[2] Ještě během rozpouštění československé branné moci (jaro, léto 1939) navázal kontakt s Ústředním vedením[1] ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON).[2][p. 1] Ještě před svým penzionováním (v prosinci roku 1939) se mu z pozice jeho armádní funkce podařilo převést pro potřeby ON značné finanční částky z prostředků likvidovaného Ministerstva národní obrany.[2][1][p. 2]

Jednou z důležitých funkcí domácího odboje byla i nelegální finanční podpora rodin důstojníků a vojáků, kteří byli zatčeni německými bezpečnostními složkami, byli dlouhodobě vězněni či se museli nelegálně přesunout mimo protektorát a zde fungovat v řadách členů zahraničního protiněmeckého odboje.[5] [6] Tato činnost v sobě zahrnovala dvě složky: na jedné straně to bylo získávání finančních částek tak, aby to nevzbudilo pozornost protektorátních orgánů a na druhé straně jejich nenápadná, leč pravidelná distribuce potřebným rodinám.

Touto probelmatikou se Obrana národa zabývala již od samotného svého počátku (v březnu 1939) ještě v době letní likvidace (rozpouštění) prvorepublikové armády. Jeden ze zakládajících členů ON – velitel ilegálního štábu ON v první její garnituře – plukovník Čeněk Kudláček se v této věci obrátil na svého známého z dob studia v Českých Budějovicích,[7] kterým byl vojenský duchovní podplukovník Msgre. Jaroslav Janák. Kudláček i Janák navštívili následně přednostu kontrolního sboru vojenské správy generála JUDr. Viktora Spěváčka,[8] kde se dozvěděli o místech a původu finančních prostředků, jimiž může domácí odboj do začátku disponovat.[7]

Jednim z finančních zdrojů byla například částka 100 tisíc Kč, jenž byla (z rozkazu generála MUDr. Vladimíra Haeringa)[9] deponována u Československého červeného kříže. Další částkou byl obnos 500 tisíc Kč. To byly finanční prostředky (z rekreačních fondů Dr. Emila Háchy) uvolněné předsednictvem vlády na rozkaz generála Aloise Eliáše[6] s vědomím protektorátního prezidenta Dr. Emila Háchy. Tato suma byla deponována na dvou vkladních knížkách[7] u Zemské banky a jejím předáním do rukou domácího odboje byl pověřen vrchní odborový rada vojenské kanceláře prezidenta republiky plukovník generálního štábu Josef Eret.[10] Oba tyto finanční obnosy nakonec převzal Msgre. Jaroslav Janák[5][11] a rozdělil je na trojici vkladních knížek u Legiobanky.[7] Tyto peníze Janák následně distribuoval prostřednictvím Katolické Charity a po dohodě s jejím tehdejším ředitelem Msgre. PhMr. Eduardem Olivou.[12][7] Katolická Charita měla k tomuto účelu nejen dobře sehraný personál, ale poskytovala charakterem své statutární činnosti (pomoc rodinám v nouzi) i krytí před německými represivními složkami (gestapo, Sicherheitsdienst).[7]

Finanční operace prováděné ve prospěch Obrany národa se odehrávaly přes Obchodně živnostenskou záložnu s vědomím ředitele tohoto peněžního ústavu, kterým byl Karel Helmich.[13][p. 3] Tato finanční instituce sídlila v rohové budově na adrese Jugoslávská 136/19 v Praze 2[p. 4] a většinu zdejších účtů spravoval Viktor Spěváček. Celkově se jednalo o částku kolem dvou milionů korun. Vkladní knížky s prostředky určenými na podporu rodin byly vedeny na smyšlená krycí jména a měly jednotné heslo, které znělo: „Labe“.[13] Kromě výše uvedených zdrojů pocházely peníze pro odboj ze Zbrojovky Brno, od exilové zpravodajské služby, od soukromých osob, z Legiobanky, od továrny Explosia v Semtíně, od Vojenského knižního vydavatelství VOK a z vydavatelství Vaněk.[13]

• Lidé v domácím odboji kolem Viktora Spěváčka
• 
  Čeněk Kudláček
• 
  Vladimír Haering
• 
  Alois Eliáš
• 
  Josef Eret
• 
  Eduard Oliva

Jeho činnost v odbojové organizaci ON však byla záhy německými bezpečnostními složkami (gestapo, sicherheitsdienst) odhalena a generál Viktor Spěváček byl na podzim 1939 zatčen.[2][1][p. 5]

Po výsleších byl Viktor Spěváček, aniž by prošel soudním procesem před Lidovým soudním dvorem (Volksgerit), deportován do koncentračního tábora (respektive věznice gestapa) v malé pevnosti Terezín,[p. 6] kde po necelých dvou letech na následky útrap[1] dne 4. července 1941 zemřel.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Spěváček na německé Wikipedii.

• FURMÁNEK, Jaroslav a ŠIMŮNEK, Pavel. Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. 2. vydání, (doplněné). Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, Praha 2007; 241 stran; strany 72 až 73; ISBN 978-80-7278-395-3.
• Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
• Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)

• Seznam osobností vězněných v Terezíně
• Obrana národa
• Jaroslav Janák
• Vítězslav Kyšer

• Spěváček, Viktor [online]. web: Válka cz [cit. 2022-05-03]. Chronologie povyšování a vojenských funkcí. Dostupné online.