Bruno Sklenovský

Bruno Sklenovský se narodil 17. října 1893 ve Větřkovicích.[4] Po ukončení středoškolského studia na reálném gymnáziu v Příboru v roce 1913 musel po vypuknutí první světové války narukovat do rakousko–uherské armády na ruskou frontu.[4] Tady dosáhl ale jen hodnosti desátníka.[2] Posledním útvarem, kde v rakousko–uherské armádě sloužil byl 100. pěší pluk.[2] Do nepřátelského zajetí padl dne 10. srpna 1916[5] (Duběnko) a do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil v Šadrinsku.[2] V československých legiích sloužil od 1. září 1916, [p 1] nejprve v hodnosti vojína u 3. československého střeleckého pluku.[2] Od října 1918 sloužil u 1. a později 3. československého dělostřeleckého pluku.[5] Svoji legionářskou vojenskou kariéru zakončil v hodnosti četaře [p 2] u 2. lehkého dělostřeleckého pluku.[2] Formálně byl vyřazen z legionářské evidence 20. června 1920.[2]

Po návratu do Československa se Bruno Sklenovský stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a v meziválečném období prošel řadou vojenských funkcí[1][4] Nejprve sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Uherském Hradišti.[5] V letech 1921 až 1922 byl na zkušené u velitelství 1. horské brigády v Ružomberku.[5] Posluchačem Válečné školy v Praze byl Bruno Sklenovský v letech 1922 až 1923.[5] Od října roku 1923 zastával funkci taktického pobočníka velitele dělostřelectva Zemského vojenského velitelství (ZVV) Bratislava.[5] Na Válečnou školu v Praze se vrátil jako profesor taktiky dělostřelectva a tento předmět zde přednášel v letech 1927 až 1932.[5] V letech 1932 až 1935 byl příslušníkem dělostřeleckého pluku 1 v Ruzyni[1] (od října roku 1933 pluku velel).[5] V letech 1935 až 1938 byl zaměstnán na MNO – hlavním štábu ŘOP (byl zástupcem přednosty I. oddělení), kde se věnoval plánování a řízení výstavby pohraničního opevnění Československa.[1][4][5][6] Sklenovského jméno figuruje ve vnitřní organizační struktuře Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v září 1938.[7] Tehdy zastával (v hodnosti plukovníka generálního štábu) v I. oddělení (taktické) funkci velitele 4. skupiny (dělostřelecká).[7] [p 3] Náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) Brno byl v letech 1938 až 1939.[1][4][5] [p 4]

Po podepsání Mnichovské dohody (po 30. září 1938) byl plukovník generálního štábu Bruno Sklenovský členem delimitační komise (zasazoval se mimo jiné i o udržení své rodné obce Větřkovice v okleštěné republice).[4] Po německé okupaci (15. března 1939), vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a rozpuštění československé armády (léto 1939) se krátce zapojil do protiněmecké rezistence. [p 5] V prosinci 1939 ale Bruno Sklenovský odešel z protektorátu do Francie a v květnu 1940 byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. československé divize.[5] V rozmezí let 1940 až 1945 vykonával nejprve funkci zástupce náčelníka, od 13. ledna 1941 do 12. dubna 1945[1] pak funkci náčelníka štábu exilového Ministerstva národní obrany (MNO) ve Velké Británii.[6] Ve Velké Británii pracoval ve vojenské kanceláři prezidenta dr. Edvarda Beneše, kde se pod krycím jménem „Stanislav Bosý“[5] podílel mimo jiné na výstavbě a přípravě československých zahraničních jednotek[4][6] (zejména Československé obrněné brigády jakož i výsadků „shazovaných“ na území protektorátu).[1]

Po skončení druhé světové války zastával (od dubna 1945)[5] nejprve funkci přednosti Československé vojenské mise ve Velké Británii (Londýn),[1][4][5] poté (od února 1946 do října 1946) působil jako přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky.[1][4][5][6] V rozmezí let 1946 až 1947 byl (v hodnosti divizního generála) velitelem III. sboru československé armády v Plzni.[1][4] [p 4] [p 6] Do výslužby (byl penzionován)[5] byl přeložen k 1. lednu 1948.[1][4][6] Vývoj vnitropolitické situace v Československu po „vítězném“ Únoru 1948 jej inspiroval k emigraci (21. března 1948) do Německa, [p 7] odkud se posléze přesunul do Velké Británie.[4] Dne 14. února 1949[8] byl (za opuštění republiky) ve své vlasti v nepřítomnosti[5] degradován na vojína.[4] Bruno Sklenovský se později usadil v kanadském Torontu.[4] Po Sametové revoluci v listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl Bruno Sklenovský v roce 1990 rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.[4] Zemřel 1. srpna 1957 v Kanadě (Toronto).[4]

• Stehlík, Eduard. Srdce armády: Generální štáb 1919-2019. 4. upravené a rozšířené vydání. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, 2019. 127 stran; Kapitola: Za druhé světové války 1939 – 1945; Strana 49; životopisný medailonek: „divizní generál Bruno Sklenovský“ ISBN 978-80-7278-779-1.

• Obrana národa
• Ředitelství opevňovacích prací
• Historie Generálního štábu Armády České republiky
• Seznam náčelníků generálního štábu (Československo)
• Ludvík Svoboda

• Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
• Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
• Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob (Bruno Sklenovský)