František Kravák

Po studiu na prostějovské reálce (1901 – 1909) absolvoval jako jednoroční dobrovolník školu pro důstojníky v záloze a do mobilizace v roce 1914 pracoval u firmy Baťa. Na ruské frontě přeběhl 28. 12. 1914 u Tarnowa k Rusům a do 28. 2. 1916 pobýval v zajateckých táborech v Kazalinsku a v Taškentu. Přihlásil se do legií a v Kyjevě nastoupil 23. 6. 1916 činnou službu u Prvního československého střeleckého pluku.[2] Později byl odbočkou Československé národní rady pověřen náborem nováčků v zajateckých táborech. Jako velitel čety v hodnosti podporučíka se zúčastnil bitvy u Bachmače a po dalších bojových zkušenostech se dostal až na sibiřskou magistrálu.

Do Československa přicestoval v roce 1920 v hodnosti majora ruských legií a působil pak jako vojenský pedagog v Olomouci a v Hranicích na Moravě. Později působil ve velitelských funkcích v Olomouci a od roku 1937 na ministerstvu obrany, kde se později podílel na organizaci odchodu bývalých důstojníků do zahraničí a jejich umísťování ve státní správě s přihlédnutím k potřebám odboje.

Jako příslušník Obrany národa dostal, po odhalení odhalení stop k organizaci Gestapem a následné vlně zatýkání, od velitele ON, generála Bílého,[2] pokyn k emigraci, byl však při pokusu o přechod hranice u Strážnice zatčen a až do své smrti vězněn. 18. ledna 1943 byl odsouzen k trestu smrti a v květnu téhož roku popraven. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinné hrobky v Mostkovicích až 13. června 2011.

Na jeho rodném domě je umístěna pamětní deska, jejímž autorem je sochař a medailér Jan Tříska.

* 1918 –	Medaile Jana Žižky z Trocnova
* 1919 –	Řád sv. Stanislava III. stupně s meči a mašlí
* 1920 –	Československá revoluční medaile
* 1921 –	Československý válečný kříž 1914–1918
* 1921 –	Československá medaile Vítězství
* 1946 –	Československý válečný kříž 1939 (i.m.)

• In memoriam
• 
  Pamětní deska na rodném domě
• 
  Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana – povýšení do hodnosti divizního generála