Viktor Dubský z Třebomyslic

Pocházel ze starobylého českého rodu Dubských z Třebomyslic usazeného od 16. století na Moravě, jeho otcem byl František Dubský z Třebomyslic (1784–1873), zakladatel tzv. mladší hraběcí větve zdislavické (hraběcí titul od roku 1834). František byl třikrát ženatý a Viktor se narodil z jeho druhého manželství s Eugenií von Bartenstein (1808–1837). Viktorovou nevlastní sestrou byla slavná rakouská spisovatelka Marie Ebner von Eschenbach, rozená Dubská (1830–1916).

Portrét hraběte Viktora Dubského jako velvyslance ve Španělsku

Studoval na vojenské škole ve Vídni a v roce 1850 vstoupil jako kadet do rakouské armády. Souběžně od roku 1857 působil ve službách ministerstva zahraničí a zastával nižší posty v Londýně, Bruselu, Paříži nebo Petrohradu. V roce 1859 bojoval ve válce Sardinií, v následujícím konfliktu s Pruskem figuroval spíš již jen jako diplomat. Poté byl velvyslaneckým radou v Madridu (1869–1872) a od ledna 1872 krátce v Petrohradu. V letech 1872–1877 byl vyslancem v Teheránu, poté v letech 1878–1880 v Istanbulu. Souběžně postupoval i ve vojenské hierarchii, byl povýšen postupně na generálmajora (1883), polního podmaršála (1888) a nakonec generála jezdectva (1901). Vrcholem jeho diplomatické kariéry byla funkce rakousko-uherského velvyslance ve Španělsku, kterou zastával v letech 1888–1903. V prosinci 1903 opustil diplomatické služby a k 1. lednu 1904 byl penzionován i v armádě. Mimoto obdržel čestné hodnosti c. k. komořího (1861) a c. k. tajného rady (1880)[1], dále byl čestným rytířem Maltézského řádu a po odchodu z diplomatických služeb byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.

Erb rodu

Viktor Dubský se v roce 1873 oženil s hraběnkou Rosinou von Thun-Hohenstein (1848–1931) z klášterecké větve rodiny Thun-Hohensteinů.[2] Ta po otci zdědila zámek Neuhaus na předměstí Salcburku, Viktor v roce 1891 koupil za 480 000 zlatých velkostatek se zámkem Žádlovice u Mohelnice s pozemky o rozloze 1 600 hektarů půdy.[3] Zámek koncem 19. století prošel stavebními úpravami, Viktor Dubský se po odchodu z diplomatických služeb vrátil na Moravu a v Žádlovicích se zapojil do charity a finančně také podpořil veřejně prospěšné projekty. Do žádlovického zámku umístil své hodnotné umělecké sbírky z doby pobytu ve Španělsku. Kolekce malířství a užitého umění z jeho majetku je dnes umístěna na zámku Velké Losiny.

Z manželství Viktora Dubského a Rosiny Thun-Hohensteinové pocházely dvě děti. Dcera Helena (1874–1956) se provdala za barona Waldemara Thienen-Adlerflycht, dědicem majetku byl syn Adolf Osvald Dubský (1878–1953), který po smrti rodičů prodal zámek Neuhaus, Žádlovice mu byly v roce 1945 zkonfiskovány.

Zemřel 16. července 1915 ve věku 81 let na zámku ve Zdislavicích u Kroměříže, který byl tehdy majetkem jeho synovce Viktora Dubského (1868–1932), jenž taktéž působil v diplomatických službách.