Osečany

První doložená písemná zmínka o Osečanech je z roku 1352, kdy se jako majitel vsi uvádí Jan z Osečan. Své jméno však dostaly Osečany (do roku 1896 Vosečany) mnohem dříve od lidí, kteří někdy v 11. nebo 12. století, kdy chránili své sídlo opevněním z osekaných stromů, tzv. oseče. Z doby Jana z Osečan, který byl kolem roku 1352 ve službách pánů z Rožmberka, pochází zřejmě i původní tvrz, která stávala východně od zámku. Stopy po prvních majitelích Osečan mizí z dochovaných pramenů kolem roku 1406. Od poloviny 15. století byli majiteli rytíři Osečanští z Osečan, ovšem zřejmě jiného rodu, neboť se od prvotních majitelů odlišovali znakem.[3]

Za vlády rodu rytířů Vojkovských z Milhostic byla pravděpodobně původní tvrz renesančně upravena. Od roku 1611 byl majitelem Vilém Lev z Říčan. Od roku 1615 Adam Řepický ze Sudoměře, který se zúčastnil stavovského povstání. Přesto, že zemřel roku 1619, byl mu dodatečně v roce 1622 zabaven veškerý majetek. Ten výhodně koupil Albrecht z Valdštejna v roce 1622, ale ponechal si ho jen krátce. V roce 1623 ho prodal Pavlu Michnovi z Vacínova. Michnové v jejíž majetku bylo panství více než 40 let, přivedli statek do takových dluhů, že na panství byla uvalena nucená správa. Dalším majitelem se stal Wolfgang Henegk, který se pokoušel statek zvelebit. Než se mu to podařilo, vymřel v roce 1702 rod bez dědiců. Zřejmě v tomto období byla renesanční tvrz rozšířena na trojkřídlý zámek. Celek však pravděpodobně vznikal postupně. Dalším majitelem v letech 1720–1725 byl Jan Bechyně z Lažan. V letech 1725–1761 hrabata z Bubna. Za hraběte Bubny z Litic byla kolem roku 1733 v jižním křídle zřízena zámecká kaple. Tím byla pravděpodobně výstavba zámku dokončena.[3]

Významnou měrou se do historie zámku i vsi zapsali hrabata Laniusové z Wellenburgu, kteří vlastnili Osečany od roku 1761. Vedli zde svůj malý „dvůr“ s patřičným služebnictvem. Rodina změnila výrazně okolí zámku na veliký park. Park měl rozlohu pěti hektarů a systém cest ukazuje, že zde byl realizován kvalitní architektonický projekt. Rozhodující úlohu při budování parku měl zřejmě panský zahradník Václav Rissl. Hrabě Lanius přivážel ze svých četných cest po cizině cenné dřeviny, které Rissl citlivě umisťoval. Risslovo zahradnické umění bylo na vysoké úrovni. Západně od zámku je souvislý les a rybníček, který je rovněž součástí parku.[3] Panství vlastnil Franz Josef Lanius von Wellenberg († 1781) a jeho manželka Hieronyma/Jeronýma rozená hraběnka von Caraffa princezna d'Avella.[4] Jejich syn Karl  (1750–1830) statek prodal roku 1795,[5] když se oženil s Annou rozenou baronkou von Fronnmüller (1767–1811).

Poté nastalo 133 let dlouhé souvislé držení panství Osečany v linii pokrevních potomků. Roku 1795 Osečany získala Gabriela Mayer von Mayersbach[6] roz. Schwallová (1770–1808) od 1791 manželka Johanna Nepomuka Mayer von Mayersbach (1770–1851). Měli spolu 11 dětí z nichž se většina narodila v Osečanech, kde Gabriela v roce 1808 zemřela. Manžel Johann v roce 1812 oženil s Rosálií šl. z Kristelly (1792–1868), se kterou měl ještě daší děti.[7] Johann zemřel v roce 1851. Jako majitel Osečan je roku 1829 zmíněn syn Adolph Ritter von Mayersbach (1804–1882)[8], jinak poslanec zemského sněmu, president a.s. Cukrovary v Uhříněvsi, okresní starosta a statkář v Říčanech.[7] Další majitelkou se stála jeho sestra Johanna roz. Mayer von Mayersbach (1801–1866) a její manžel Joseph Pulpán Ritter von Feldstein (1789–1840), který statek zakoupil.[8] Jedinou dcerou a dědičkou[8] se stala Anna roz. Pulpán Ritter von Feldstein (1831–1862) a její manžel (Johann) Emanuel Tiegel von Lindenkron (1822–1911). Poslední dědičkou byla Anna Marie Gabriela Emanuela Johanna rozené Tiegel von Lindenkron (1862–1929) jejíž kmotrou byla Antonia hraběnka Lanius[9], dcera hraběte Karla (1750–1830), zastoupená babičkou dítěte Antonií Tiegel von Lindenkron, rozenou Schmelzern von Wildmannsegg (1801–1885 Osečany). Anna se roku 1884 vdala za barona Rudolfa Voith von Sterbez (1848–1905),  c. k. setníka, který opustil armádní kariéru, aby se věnoval správě panství,[10] kde pak byl pro svou lidumilnost oblíben.[11] Manželství však zůstalo bezdětné a ovdovělá baronka Anna Voith von Sterbez rozená Tiegel von Londenkron (1862–1929) od roku 1905 hospodařila na panství sama. Na hospodářských výstavách úspěšně prezentovala chov domácího zvířectva.[12][13][14][15][16] V roce 1912 na statku vyrostlo progresivní betonové silo, které přijížděli obhlížet i ze zahraničí. [17][18] Během 1. světové války baronka Anna opakovaně z posledních prostředků podporovala Červený Kříž (ve sbírce se mezi šperky byl i snubní prsten).[19][20][21][22][23] V roce 1918 vyhořela sušárna na ovoce na jejímž místě byly postaveny skleníky. O obtížné situaci svědčí dopisy hudebního skladatele Josefa Suka, který byl rodinným přítelem od mládí a manželům Voithovým dedikoval několik skladeb.[24] [25][26]. Roku 1926 byla provedena částečná parcelace velkostatku na základě pozemkové reformy: bylo přiděleno asi 2106 ha půdy drobným zemědělcům.[6] Roku 1928 je baronka Anna donucena zadlužené panství prodat.[27] Největším věřitelem byla Okresní hosp. záložna v Sedlčanech, která dne 5. června 1931 koupila velkostatek se vším co k němu patřilo v Osečanech, ve Velběhách, Pros. Lhotě, Prosenicích, Kliměticích, Břišejově a v Štětkovicích s veškerým živým i mrtvým inventářem a se zásobami za 2,750.000,-. Představenstvo záložny, chtějíc chudším občanům pomoci k půdě a majetku rozparcelovalo v témže roce celý koupený velkostatek. Zámek s parkem ve výměře 9 ha darovalo okresu sedlčanskému na zřízení nějaké dobročinného ústavu.[6]

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat.

V obci Osečany (přísl. Paseky, Velběhy, 523 obyvatel, poštovna) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[33] cihelna, 3 hostince, kolář, kovář, 3 krejčí, mlýn, pila, 11 rolníků, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, velkostatek.

• Na místě tvrze na západním okraji břidlicového ostrohu byl vybudován barokní zámek, později novogoticky upravovaný. Zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova s věžičkou na střeše, které se díky její poloze říká sedlčanský Orlík.^[zdroj?] V roce 2018 zámek zakoupil bývalý politik Matěj Stropnický a od roku 2019 jej částečně (pouze o nedělích) zpřístupnil veřejnosti.[34] Kolem zámku je rozsáhlý park.
• Barokní socha svatého Jana Nepomuckého
• U vodojemu na návsi se nalézá zdobný litinový kříž na kamenném podstavci.
• Na návsi u budovy vodojemu se nachází kamenný pomník padlým v I. světové válce.
• Při cestě k osadám Velběhy a Paseky kaplička Nejsvětější Trojice z konce 19. století.
• Východně nad obcí na kopci Drahoušek (504 m n. m.) stejnojmenná betonová rozhledna z roku 2004 o výšce 48 m, vyhlídková plošina ve výši 32 m.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Obcí vede silnice II/105 Jesenice - Jílové u Prahy - Neveklov - Osečany - Sedlčany - Milevsko.
• Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2012

• Autobusová doprava – V obci měly zastávku autobusové linky Benešov-Příbram-Plzeň (denně 1 spoj), Sedlčany-Radíč-Křepenice (v pracovní dny 2 spoje ve směru do Sedlčan) a Sedlčany-Křečovice (v pracovní dny 6 spojů).

• Cyklistika – Územím obce vede cyklotrasa č. 8132 Křepenice - Radíč - Osečany - Vojkov.
• Pěší turistika – Územím obce vedou turistické trasy Sedlčany - Křečovice - Neveklov a Osečany - Radíč.

První pověst se vztahuje k nevysokému vršku jménem Kostelík, který se nachází u cesty do Nahorub. Stával zde kdysi dřevěný kříž. Lidé se vsi docházeli na mše do Sedlčan. Rozhodli se, že si postaví svůj vlastní kostel. Kamení a dřeva na stavbu bylo všude dostatek, ale přece jenom vyvstala otázka, z jakých peněz do svého nového kostela zaplatí kaplana. Rychtář sepsal prosebnou supliku a celá deputace šla prosit na zámek. Hrabě jim přislíbil povozy i pomoc svých lidí. Stavba začala. Ale k velkému překvapení celé vesnice ráno na staveništi nebylo po předchozí práci ani památky. Rozhodli se, že svou stavbu budou hlídat. Ráno se situace opakovala, strážní se zapřísahali, že nespali, ale všechna práce byla marná. Všichni posmutněli, že jejich kostelu někdo nepřeje. Tak začali hledat, kam se poděl jejich stavební materiál. Večer se vrátil krejčí a hned oznamoval, že viděl dvě hromady kamení, celé od malty. Materiál byl v Křečovicích. Hned se tam vypravili. Místní rychtář se dušoval, že jim nikdo nic ze vsi neodvezl, že se vše samo objevilo na křečovické návsi. Osečanský rychtář moc nevěřil, ale nakonec se domluvili, že obě vesnice budou hlídat. Tak odvezli kámen do Osečan a potřetí začali stavět. Znovu se hlídalo. Ale ráno byl zase i přes veškeré hlídky kámen na návsi v Křečovicích. Tak se společně rozhodli, že kostelík má stát v Křečovicích. V Osečanech postavili na vršku pouze kříž.[35]

Druhá pověst se vztahuje ke křížku, který se nachází pod vrškem Kostelík u cesty ze vsi na Dubliny. Křížek je postavený na místě, kde zemřel mlynář z Líšnice. Rozhodl se, že zabije dobře vykrmené prase. Hned po svém rozhodnutí se vydal do Osečan objednat řezníka a koupit nové necky. Když se domluvil s řezníkem, že přijde již druhý den, tak se i s novými neckami vydal na zpáteční cestu. Když došel pod vršek, objevila se světýlka. Mlynář si vzpomněl, co říkala jeho babička, že světýlka jsou dušičky nekřtěňátek a začal se bát. Snažil se jim i s trakařem ujet, ale světýlka byla čím dál, tím víc dotěrnější. Nakonec se schoval pod necky. Druhý den ráno ho našel řezník. Ležel v neckách a v očích měl výraz nepředstavitelné hrůzy.[36]

Třetí pověst se vztahuje k dřevěnému kříži, který se nachází u silnice do Sedlčan, nad potokem Mastníkem. Dříve tudy vedla stará plavecká stezka. Kříž také označuje místo tragického neštěstí. Když končila vorařská sezona, vraceli se voraři po plavecké stezce domů. Zastavili se v místní hospůdce. Jeden z nich neměl stání a pospíchal domů dříve, než ostatní. Všichni si ho nahlas dobírali, že má před svatbou, proto pospíchá, že nese dárečky. Chvíli po jeho odchodu také odešel podezřelý tulák, kterého nikdo neznal. Ráno našli voraři svého kamaráda mrtvého a okradeného. Dohady, co se mu stalo a kdo to udělal nebraly konce. Na jeho památku tam vztyčili kříž.[37]

• 
  Zámek
• 
  Návesní kaple
• 
  Socha v obci
• 
  Kříž na návsi