Jan Václav Hugo Voříšek

Narodil se ve Vamberku v rodině ředitele školy, sbormistra a varhaníka. Otec jej také vyučoval hudbě, povzbuzoval ve hře na klavír a pomohl mu získat stipendium pro studium na Univerzitě Karlově v Praze.

Ačkoliv obdivoval hudbu W. A. Mozarta, více jej přitahoval romantismus Beethovena. Roku 1813 se přestěhoval do Vídně, aby zde mohl studovat právo; doufal, že se zde bude moci setkat s Beethovenem. To se mu jako začínajícímu skladateli skutečně podařilo roku 1814. K dalším význačným hudebníkům a skladatelům, se kterými se setkal, patří Louis Spohr, Ignaz Moscheles, Johann Nepomuk Hummel a Franz Schubert, s nímž se spřátelil.

Studium práva dokončil roku 1822; poté byl jmenován na místo konceptního praktikanta u dvorské vojenské rady.

Stal se uznávaným skladatelem orchestrální, vokální a klavírní hudby. Roku 1818 se stal dirigentem Spolku přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Roku 1822 získal u císařského dvora místo druhého a v roce 1823 prvního varhaníka a začal vyučovat hru na klavír. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především vévoda Zákupský, Napoleon II., zvaný Orlík, syn Napoleona a Marie Luisy.

Onemocněl tuberkulózou, nepomohl ani ozdravný pobyt ve Štýrském Hradci v roce 1824. Zemřel roku 1825 ve věku 34 let. Byl pochován na hřbitově ve Währingu, kde byli později také pohřbeni Franz Schubert a Ludwig van Beethoven. Na místě hřbitova se dnes rozkládá park nesoucí jméno Franze Schuberta. Schubertovy a Beethovenovy ostatky byly později přeneseny na vídeňský ústřední hřbitov (Zentralfriedhof).

Pamětní deska na rodném domě J.V.H. Voříška

Složil jedinou symfonii. Vznikla roku 1821 a je sepsána v tónině D dur. V minulosti byla přirovnávána k prvním dvěma Beethovenovým symfoniím. Jedná se o raně romantické dílo, jehož bohatá melodická invence našla pokračování v díle Franze Schuberta.

Za svého varhanického působení u císařského dvora složil nepříliš rozsáhlou, avšak vynikající mši B dur. Společně s jeho symfonií a krásnou Houslovou sonátou G dur, op. 5, patří k jeho několika málo nahrávaným dílům.

První doložené použití pojmu "impromptu" pochází z roku 1817 a má souvislost s jeho dílem; tento výraz tehdy použil časopis Allgemeine musikalische Zeitung, aby popsal jeho klavírní skladbu. Skladby nazývané impromptu později skládali například Schubert a Chopin.

Na jeho typicky českou pastorální zpěvnost navázali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák.

• op. 1, 12 rapsodií pro klavír
• op. 2, Rondo pro violoncello a klavír
• op. 3, Le Désir pro klavír
• op. 4, Le Plaisir pro klavír
• op. 5, Sonate G-Dur pro housle a klavír
• op. 6, Variations brillantes C-dur über na francouzskou píseň „La sentinelle“ pro klavír a smyčcový orchester
• op. 7, 6 impromptus pro klavír
• op. 8, Rondo pro housle a klavír
• op. 9, Variace pro violoncello a klavír
• op. 10, 3 písně (Die Abschiedsträne, Eintritt ins Jünglingsalter, Das arme Röschen)
• op. 11, Rondo pro smyčcový kvartet
• op. 12, Fantaisie pro klavír
• op. 13, Gott im Frühlinge pro soprán, alt, tenor a bas
• op. 14, Variations de bravour pro klavír a orchestr
• op. 15, Liebe pro zpěv a klavír
• op. 16, Grande Ouverture c-moll pro 2 klavíry
• op. 17, Rondeau espagnol d-moll pro klavír a orchestr
• op. 18, Rondeau brillant pro klavír a orchestr
• op. 19, Variace B-Dur pro klavír
• op. 20, Sonata quasi una fantasia in b-moll pro klavír
• op. 21, 3 písně (An Sie, Der Frühlingsregen, Das Täubchen) pro zpěv a klavír
• op. 22, Tripelrondo pro housle, klavír a violoncello s obligátním doprovodem orchestru
• op. 23, Sinfonie D-dur (1821)
• op. 24, Missa solemnis in B-dur

• Klíma, Stanislav Václav: Jan Václav Voříšek a Ludwig van Beethoven, Praha, 1963
• Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha