Vítězslav Lederer

Narodil se 6. března 1904 v obci Písařova Vesce, tehdy Albersdorf v okrese Tachov jako Salomon Lederer rodičům Mořicovi (1864–1942) a Anně Schwagerové (1869–1936). Měl čtyři mladší sourozence – Abrahama (1891-1892), Marii (1894-1942), Rudolfa (1895–1942) a Růženu (1900–1942) . Poté se jeho rodina přestěhovala do Plzně, odkud pocházel jeho otec, kde se ve 30. letech 20. století živil jako obchodní cestující s textilem. Inklinoval k levicovému smýšlení a angažoval se v levicových kruzích. Po začátku uplatňování protižidovských opatření byl donucen vzdát se pozice obchodníka a prošel několika zaměstnáními – mj. pracoval v keramických závodech v Horní Bříze a poté jako čeledín nebo kočí na venkově v okolí Plzně.

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se aktivně zapojil do odbojového hnutí.[1] V listopadu 1939 byl nakrátko zatčen gestapem, ale brzy pro nedostatek důkazů propuštěn, stejně jako o rok později, v listopadu 1940. Spolupracoval s několika odbojovými organizacemi na Plzeňsku, např. s 28člennou skupinou „Plzeňák 28“ ze Zbraslavi. 18. ledna 1942 (2 dny před stvrzením konečného řešení otázky židovské), poté, co byl opět sebrán gestapem, skončil v terezínském židovském ghettu.[2] Nakonec byl zařazen na seznam lidí určených k nenávratným odsunům na Východ a ocitl se v koncentračním/vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).

Letecká fotografie KL Osvětim I. , shodou okolností pořízená den před útěkem Lederera a Pesteka

Do Osvětimi-Březinky byl přivezen transportem z terezínského ghetta 18. prosince 1943. Jeho vězeňské číslo bylo 170521.

V průběhu své internace navázal kontakt s Viktorem Pestekem, dozorcem a esesmanem v hodnosti Rottenführer. Pestek nebyl ideologicky nakloněn masovému zabíjení lidí pro jejich náboženství nebo etnicitu (nepocházel ani z Německa, ale z pomezí mezi dnešním Rumunskem a Ukrajinou) a navíc se zamiloval do jedné z vězeňkyň tábora z významné pražské židovské rodiny, Renée Neumannové. V noci 6. března 1944 (shodou okolností na Ledererovy 40. narozeniny) je v táboře zlikvidována sekce B II b (terezínský rodinný tábor), kdy jsou usmrceny stovky vězňů, z toho velká část Čechů – lze spekulovat, že toto je událost, která u Pesteka vyvolá strach o život jeho milované a podnítí ho k tomu, aby začal s plány na útěk, jenž se uskuteční o měsíc později a jehož součástí se stane i Vítězslav Lederer. Lederera (který mezi těmito usmrcenými nebyl jen přízní osudu) hromadné vyvražďování v táboře samozřejmě nezasáhlo o nic méně – později o tomto období Lederer řekl:

Tehdy jsem se rozhodl, že zkusím všechny možnosti, jak odtud uprchnout. Pak mi osud přivedl do cesty toho mladého SS-rottenführera.

—Vítězslav Lederer

Lederer měl v úmyslu povědět o hrůzách Osvětimi židovské obci v Terezíně a chtěl, aby se dostaly na veřejnost. Pestek z tábora uprchl také se slibem, který dal Neumannové – postarat se o její nemocnou matku – a následně se pro ní vrátit.

Sám Lederer se ale v Plzni dlouho nezdržel – spěchal do Terezína, kde mu lidé z odboje pomohli se minimálně čtyřikrát dostat do tamního ghetta a o osudu Židů v osvětimském koncentračním táboře informovat tamější radu starších.

U terezínských starších se ale setkal s neočekávanou reakcí – prakticky nikdo mu nevěřil, většina ho považovala za podivína a předseda rady starších, dr. Eppstein, nařídil o věci mlčet.

Osobně jsem sdělil dr. Eppsteinovi a dr. Baeckovi zprávy, které nám přinesl Lederer, ale předseda rady starších dr. Eppstein mně zapřísahal, abych o tom mlčel, jinak by hrozila katastrofa těm skoro 35 tisícům obyvatelům. (…) Žádali jsme své přátele, aby zachovali tajemství a obávali jsme se následků, které by vznikly, kdyby se tyto zprávy dostaly do terezínské veřejnosti.

—Leo Holzer

Lederer se tedy pokusil zprávu o poměrech v Osvětimi dostat k Mezinárodnímu červenému kříži – od odbojářů z prostředí plzeňské Škodovky získal falešné dokumenty inženýra u loďařské firmy u Bodamského jezera a pomocí kontaktu doporučeného od Pesteka se snažil materiály o Osvětimi dostat do přes neutrální Švýcarsko ven. Tento plán ale nevyšel a Lederer se následně vrátil do Protektorátu. Až do konce války se pohyboval v českém odboji.

Bez nároků na ocenění se zařadil do běžného života, ale až do konce života na téma nacistických hrůz v Osvětimi pořádal přednášky. Se svými sourozenci a otcem, kteří zemřeli pravděpodobně ve Varšavském ghettu se již neshledal.