Důkaz (právo)

Za důkaz může v trestním řízení sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména:[1]

• výpovědi obviněného a svědků – důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají[2]
• znalecký posudek
• věci a listiny důležité pro trestní řízení – věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu; listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému
• ohledání
• dále jsou v zákoně jako zvláštní formy důkazů popsány či zmíněny například konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě, záznam telekomunikačního provozu, důkaz o výslechu přečtením protokolu atd.

Důkaz může vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout každá ze stran řízení. Pokud důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není to důvodem k jeho odmítnutí. Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení ale nesmí být použit, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.[3] Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny[4] a obviněný má právo se ke všem důkazům vyjádřit.[5] Důkazy se hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.[6]

V občanském soudním řízení také mohou jako důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Zejména pak:[7]

• výslech svědků
• znalecký posudek
• zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob,
• notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny
• ohledání
• výslech účastníků

Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, přičemž soud rozhoduje, které z nich budou provedeny,[8] v některých záležitostech, v nichž je zákonem chráněn veřejný zájem, resp. zvýšená zákonná ochrana některé strany sporu, je ale soud povinen provést i takové potřebné důkazy, které nebyly žádnou ze stran navrženy. Účastníci řízení mají právo se vyjádřit k návrhům na důkazy i k provedeným důkazům.[9] Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.[10]

Důkazy v soudním řízení správním jsou vesměs obdobné, jako v občanském soudním řízení.[11]

Žaloba musí obsahovat návrhy důkazů,[12] ale soud rozhodne, které z nich provede, přičemž může provést i důkazy jiné,[13] například zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem.[14] Soud hodnotí důkazy, které sám provedl, i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem jednotlivě i v jejich souhrnu a ve svém rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu takto zjištěného.[14]

Ve správním řízení lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o:[15]

• listiny
• ohledání
• svědeckou výpověď
• znalecký posudek

Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.[16] Důkaz v odůvodněných případech zajistit i před zahájením řízení, o tomto zajištění důkazu se sepisuje protokol.[17]

Teorií důkazů se zabývá právní obor nazývaný důkazní právo.