Václav Spitzner

Narodil se 23. září 1852 v Berouně jako syn berního úředníka.[1] Navštěvoval gymnázium ve Slaném a v Praze a po maturitě r. 1871 nastoupil na pražskou univerzitu, kde studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku.[3] Roku 1877 získal učitelské místo na české reálce v Prostějově. Tam setrval do konce života.[3]

Vedle učitelských povinností se věnoval vědecké práci. V letech 1880 až 1900 se podílel na výzkumech moravsko-slezské květeny, které prováděli Adolf Oborny a Eduard Formánek.[4] Zaměřil se mimo jiné na vegetaci Prostějovska a na ostružiny a lišejníky v okolí Plumlova.[5] K jeho zájmům ale patřila také geologie[4] a entomologie.[3]

V prosinci 1897 založil společně s entomologem Vladimírem Zoufalem a odborným učitelem Gaierem Klub přírodovědecký v Prostějově, s cílem provádět výzkum, popularizovat poznatky v českém jazyce a shromažďovat přírodniny pro potřeby školních sbírek.[6][7] V následujících letech uspořádali řadu veřejných přednášek. V. Spitzner vykládal např. o přírodních a obchodních poměrech čajovníku,[8] o geologických poměrech vodovodu města Olomouce[9] a o výsledcích světového geologického výzkumu na pevnině i na mořském dně.[10] V rámci spolku také založil a redigoval Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově,[11][p 1] v němž byla zveřejněna řada zdařilých prací.[12] V klubu byl dlouholetým předsedou a čestným členem.[3] Vedle toho působil jako dopisující člen Vlastivědného spolku musejního v Olomouci a konzervátor moravského muzejního spolku v Brně.[3]

Byl oceňován pro obsáhlý vědecký rozhled. Vychoval řadu spolupracovníků a šířil zájem o přírodní vědy.[3] Byl vynikajícím lokálním badatelem v oblasti botaniky.[5] Vynikal neúnavnou pílí.[13] Stal se prvním badatelem, který psal o moravské květeně česky.[14] Školám věnoval množství shromážděného materiálu; například prostějovská reálka od něj dostala velký herbář.[3] Jeho zkratku nese např. zvonek moravský – Campanula moravica (Spitzn.) Kovanda.

25. srpna 1883 se oženil se čtyřicetiletou vdovou Marií Helfertovou roz. Křepelkovou původem z Ivanovic na Hané.[15] Zemřel náhle 9. ledna 1907 na cévní mozkovou příhodu.[2]

V září 1934 byly na jeho počest nazvány nově zřízené Spitznerovy sady na místě bývalého hřbitova u kostela sv. Petra a Pavla v Prostějově.[16]

Spitznerovy sady v Prostějově

Řadu prací publikoval v periodickém tisku, například v programech prostějovské reálky, v časopisech Verhandlungen des naturfr. Vereines, Časopis Matice moravské, Vlastivěda Moravy a Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově.[4] Vesmír uveřejnil např. jeho návod k preparování rostlin pro herbáře (1. prosince 1887) a o poměrech na Kotouči u Štramberka (1. dubna 1889, 15. dubna 1889).

Knižně vyšly mimo jiné:

• Beitrag zur Flechtenflora Mährens und Öst.-Schlesiens: Strauch-, Blatt- und Galertflechten. Brünn 1890.
• Floristische Mittheilungen. Brünn 1893.
• Foraminifery z miocénových jílů u Čech blíže Prostějova. Prostějov 1906.
• Hrance z teras diluviálních u Berouna v Čechách. Prostějov 1906.
• (společně s H. Hostinkem) Kulmová flora od Kobeřic blíže Prostějova. Prostějov 1904.
• Květena okresu prostějovského a plumlovského. Prostějov 1887. Dostupné online.
• Květena Moravy. Brno 1898.
• Ostrůvky květeny Pontické na jižní Moravě. Brno 1890.
• Ostružiny vysočiny Drahanské. Prostějov 1893.
• Příspěvek ku květeně lišejníků moravskoslezských. Klíč k určování lišejníků křovitých, lupenitých a rosolovitých. Prostějov 1890.
• Příspěvek ku květeně okolí města Prostějova. Prostějov 1885.
• Z botanických cest dra. Eduarda Formánka na poloostrově Balkánském a na Východě. Prostějov 1900.
• Záhadné balvany křemencové na planině Drahanské. Prostějov 1902.