Václav Novotný (skladatel)

Podle údajů v matrice střezimířské fary se narodil 20. září 1828 ve Stupčicích č. 3 jako nemanželský syn Anny Novotné, otec nebyl zapsán.[1] (Životopisné články nicméně zpravidla uvádějí datum narození 21. září).[3] Do obecné školy chodil ve Střezimíři, kde v té době vyučoval hudební skladatel Jan Vlastislav Rudolf. Poté absolvoval hlavní školu v Táboře a tamní učitelský kurs, který řídil známý pedagog Antonín Svatoš.[3]

Jeho první zaměstnání bylo jako podučitel v Mladé Chýžce,[p 1] později v Hodušíně, Nadějkově a Herálci na Moravě. Aby si doplnil vzdělání, odešel roku 1851 na učitelský ústav do Prahy, kde získal diplom pro učitele hlavní školy. Dva roky pak působil jako podučitel v Bystřici pod Pernštejnem. Roku 1854 získal místo učitele a vychovatele v moravsko-slezské ochranovně pro mravně zanedbanou mládež v Brně, kterou řídil Beneš Metod Kulda. Potom určitou dobu vyučoval ve Žďáru nad Sázavou, pak znovu v Brně a v Bystřici.[3]

Roku 1862 byl přijat jako učitel na hlavní školu v Ivančicích. Aktivně se účastnil veřejného života. Usiloval o rozšíření školy, do níž se vlivem rozvoje města hlásilo mnohem více dětí, pořádal pokračovací kurzy pro kolegy, podílel se na založení učitelských spolků Budeč brněnská (1869) a Budeč ivančická. Byl zvolen do okresní školní rady.[3] Na sjezdu českých („českoslovanských“) učitelů v Praze r. 1870 byl zvolen místopředsedou (za předsednictví Jana Ladislava Maška),[4] o rok později v Přerově předsedou.[5]

V Ivančicích Novotný podporoval českou kulturu, čímž si znepřátelil některé místní politiky.[3] Například roku 1871 mu starosta Karl Panowsky vytýkal, že se se žáky modlil za zdárný průběh obecních voleb.[6] O rok později se dostal do konfliktu s předsedou školní rady Keckeisem, kterému se nelíbila Novotného náboženská horlivost (vodil děti denně do kostela, jindy s nimi byl na procesí, chtěl pomáhat děkanovi s organizací zkoušek z náboženství).[7] V srpnu 1873 se tato záležitost dokonce dostala před soud, protože dr. Keckeis se cítil poškozený kampaní, kterou proti němu kvůli tomu vedli kněží během nedělních kázání; jeden z kaplanů byl za své výroky odsouzen ke čtrnáctidennímu vězení.[8]

Roku 1873 vyhrál Novotný konkurs na místo ředitele nově zřizované české matiční (tj. nadační, nikoliv státní)[p 2] školy v Českých Budějovicích,[9] která roku 1879 přešla do správy okresu.[3] Vedle toho složil roku 1875 zkoušky z hudby pro střední školy a stal se učitelem zpěvu na tamním českém gymnáziu, souběžně také řídil dívčí měšťanskou školu.[10] Stal se rovněž předsedou budějovického učitelského spolku „Komenský“,[3] který ho později jmenoval čestným členem. Jinak již však v tomto městě veřejně nepůsobil.[11]

Zemřel 12. července 1895 v Českých Budějovicích, ve 44. roce učitelského působení,[12] na krvácení do mozku.[2]

Na Piaristickém náměstí mu byla roku 1932 odhalena pamětní deska.[13]

Pamětní deska na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích

Byl autorem pedagogických spisů, písní a povídek pro mládež, vydaných časopisecky i knižně.[10] Podílel se na založení brněnských Učitelských listů a roku 1868 byl jejich nakladatelem.[3] K jeho dílům patří:[14]

• Písně pro školní mládež (1867 s reedicí 1868; v této sbírce je obsažen mj. Pochod, začínající slovy: „Krásný hled je na ten Boží svět…“)[p 3]
• Školní radovánky v Ivančicích (1870), historie a popis tradičních školních slavností
• Vendelín, krejčovský učenník v Brně (1873)
• Návod k čítance první dle analyticko-synthetické methody (1875)
• Cestování o prázdninách (poříčí Svratcavy) (1876)
• Vánoční stromek (1883 nebo 1884), sbírka básní a písní

Roku 1857 vyšel také jeho překlad Fabiola, čili, Církev v katakombách (autor: Nicholas Wiseman).[3]

• Syn Václav Novotný[15] (1869-1932) se proslavil jako historik.