Železniční trať Michaľany–Łupków

Trať z Michaľan do Łupkówa je jednou z nejstarších tratí v dnešním regionu východního Slovenska. První projekty na stavbu trati z Východoslovenské nížiny na sever k městu Homenau (Humenné) a dále směrem k Poloninám pocházejí z druhé poloviny 60. let 19. století, kdy začal být po Rakousko-uherském vyrovnání a připojení Uher natrvalo k Rakouskému císařství zřejmý nedostatek kvalitního dopravního spojení do odlehlých částí monarchie, především do Haliče. Projektovaná trať měla umožnit rychlejší přesun vojsk do těchto končin a také celkově pozvednout hospodářskou vyspělost regionu. Stavba započala v roce 1869 a po dvou letech již trať dosáhla Humenného – celý 65 kilometrů dlouhý úsek byl zprovozněn 25. prosince 1871. V té době byla teprve dostavována navazující trať z Košic do Čierné nad Tisou (první úsek Michaľany – Slovenské Nové Mesto otevřen jen o pár dní později, 7. ledna 1872), která měla novou trať napojit na zbytek tehdejší železniční sítě, především pak na Uherskou severovýchodní dráhu – stalo se tak až v polovině 70. let v Mezőzomboru v Maďarsku. Spojení s Košicemi funguje teprve od října 1873, mezitím však stavba pokračovala i za Humenným a 12. června 1873 železnici přivítalo město Medzilaborce. Tento úsek o délce necelých 41 km vede v převážné části délky údolím Laborce, a to po jejím pravém břehu (kvůli úspoře nákladů se projektanti vyhnuli budování drahých mostů a jediný most přes řeku byl postaven až mezi Sukovem a Monastyrem). Ve stejném roce byl otevřen i úsek mezi Zagórzem a Sanokem na druhé straně Polonin a před staviteli byl už pouze poslední a nejtěžší úkol - překonat hraniční hřeben. Vyřešen byl pomocí vrcholového hraničního tunelu (tzv. Lupkovského) o délce 416 m a celá trať tímto byla propojena.[1] Přeshraniční úsek s tunelem je v provozu od 31. května 1874. Později se na trať napojilo několik dalších železnic – od roku 1903 byla v provozu odbočka do Vranova nad Topľou a v roce 1909 byl zahájen provoz na trati do Sniny a Stakčína.

Portál Lupkovského tunelu na slovenské straně

Celých čtyřicet let trať sloužila k plné spokojenosti a do jejího provozu zasáhlo až vypuknutí 1. světové války. Pro potřeby armády byl úsek Michaľany – Humenné dokonce zdvojkolejněn, ale pro nevyužití byla po skončení války druhá kolej opět rozebrána. Materiál z ní byl poté využit při stavbě další navazující trati, a to spojky Bánovce nad Ondavou – Veľké Kapušany. Pro dopravu byla otevřena na podzim 1921; obě tratě už tehdy byly na území nově vzniklého Československa.

Během třicátých let byla provedena velká rekonstrukce trati, která umožnila v jižní části zvýšit traťovou rychlost až na 80 km/h (v té době poměrně vysoká hodnota) a zrychlit přepravu osob i zboží, což dále napomáhalo rozvoji přilehlých měst a vesnic. Další ranou byla až druhá světová válka, kdy trať se ocitla ve Slovenském štátu a opět byla využívána pro přepravu armády. V roce 1943 se ve Strážském napojila nová trať z Prešova a krátce nato začala být trať v úseku od polské hranice až do Humenného Rudou armádou přestavována na sovětský široký rozchod 1 520 mm, aby ji bylo možné napojit na tamní železniční síť. Po osvobození v dubnu 1945 po ní do Humenného přijel i zvláštní vlak s bývalým (a budoucím) prezidentem Edvardem Benešem. Později se však rozdílný rozchod ukázal jako krajně problematický a trať byla opět přestavěna na standardní rozchod. Při bojích v Dukelském průsmyku a okolí nezůstal ušetřen ani strategicky významný Lupkovský tunel a v roce 1944 byl ustupující německou armádou podminován a poničen, aby nemohl být použit protivníkem.[2] Sověti proto narychlo vybudovali provizorní trať s nutností úvrati ve výhybně Pobieda. Za dva roky byl tunel opraven a doprava se vrátila na původní úsek.

Po roce 1945 objem dopravy na trati postupně vzrůstal (především díky stavbě nových průmyslových závodů v Humenném a Strážském), přesto však žádné významnější změny na či rekonstrukce provedeny nebyly. V roce 1985 byla zprovozněna nová spojka ze Slivníku (dříve Červený Dvor), jenž umožňovala přímou jízdu z Košic do Trebišova a dále na východ bez nutnosti úvrati v Michaľanech a jízdní doba v tomto úseku tak byla zkrácena až o půl hodiny.

• 
  Humenné
• 
  Železniční stanice Strážske
• 
  Michalovce
• 
  Železniční stanice Medzilaborce
• 
  Motorová jednotka řady 861 ve stanici Humenné
• 
  Elektrické jednotky řady 460 v Michaľanech
• 
  Pamětní deska k otevření trati

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční trať Michaľany – Łupków na Wikimedia Commons