Lokomotiva 751

Na začátku šedesátých let dvacátého století se v Československu začíná přistupovat k postupnému plnění plánu elektrizace hlavních a motorizace vedlejších tratí. Do tohoto portfolia patřila i traťová motorová lokomotiva o výkonu přibližně 1 100 kW, schopná nahradit parní lokomotivy ve vozbě osobních vlaků a lehkých nákladních vlaků. Při zadávání projektu ještě nebylo rozhodnuto, zda se má použít elektrický nebo hydraulický přenos výkonu. Proto bylo rozhodnuto o výrobě dvou variant nových lokomotiv: T 478.1 s elektrickým přenosem výkonu a T 478.2 s hydraulickým.[1][2] Základní parametry byly schváleny koncem roku 1962 a poté započaly v ČKD konstrukční práce.[3]

Jako první byla vyrobena dieselelektrická verze a první prototyp pod označením T 478.1001 vyjel z továrny v listopadu 1964, druhý pak na jaře 1965.[4] Stejného roku následoval i hydraulický exemplář, označený T 478.2001. Všechny tři stroje byly testovány v osobní i nákladní dopravě a vzájemně srovnávány; dieselelektrické především v LD Brno dolní,[4] hydraulický v Praze-Vršovicích. Druhý jmenovaný však trpěl mnoha závadami a z provozu byl kvůli nim často odstavován. V roce 1966 byla vyrobena pětikusová ověřovací série s elektrickým přenosem a dodána taktéž do Vršovic; spolu se strojem T 478.2001 byla v provozu především na ramenech do Benešova, Tábora a Turnova. Po těchto zkouškách byl definitivně vývoj hydraulické verze zastaven a zahájena výroba řady T 478.1. Stroj T 478.2001 vydržel v provozu u ČSD jako pronajatý do roku 1970[2] a poté byl prodán do hutí Poldi Kladno, kde po přeznačení na T 478.4001 (a později neoficiálně ještě na T 478.4501) sloužil jako vlečkový; ve druhé polovině sedmdesátých let zde i dojezdil a později byl sešrotován.

Později byla odvozena verze bez parního generátoru, určená především pro nákladní dopravu; označena byla řadou T 478.2^II a vyráběna od roku 1969.

Výroba první série proběhla v roce 1967, následovaná sérií druhou z let 1968–1969: 78 lokomotiv s parním generátorem a 52 bez parního generátoru. Poslední, třetí série byla vyrobena v letech 1970–1971 a čítala 60 lokomotiv s parním generátorem a 30 bez něj. Poté již byla ve výrobě vystřídána novou řadou T 478.3 (753).

Celkem bylo vyrobeno 230 lokomotiv s topením (řada T 478.1) a 82 lokomotiv bez něj (řada T 478.2)[3].

Nové lokomotivy byly ihned po vyrobení dodávány do mnoha lokomotivních dep napříč celým Československem, většinou po několika kusech do každého, aby byly uspokojeny potřeby ve většině lokalit. Později se rozšířily i do menších služeben, a to především díky dodávkám více než čtyř stovek nových strojů řady T 478.3, které disponovaly vyšším výkonem a tažnými silami. Krátce po dodání byly na 9 lokomotiv řady T 478.2 dosazeny parní generátory uvolněné z lokomotiv řady T 444.1 a tyto tak byly dodatečně přeznačeny na řadu T 478.1 s inventárními čísly 231–239.

Více než tři desetiletí sloužila většina lokomotiv v osobní i nákladní dopravě prakticky beze změn – první vlna rušení přišla v 90. letech v souvislosti s dodávkami nových motorových vozů (řady 842, 843, rekonstrukce na řadu 854) a omezováním výkonů zejména v nákladní dopravě. Část lokomotiv byla přestavěna na elektrické vytápění a nově označena řadou 749; tyto přestavby byly prováděny pouze v České republice, na Slovensku pro výkony v osobní dopravě postačovaly pouze řady 750 a 754. V Česku bylo rozhodnuto o administrativním zrušení řady 752 a všechny zbývající lokomotivy této řady byly přečíslovány na řadu 751.3. V roce 1995 byl jako 752.001 označen prototyp vzniklý z lokomotivy řady 753 s použitím motoru z řady 770.

Po roce 2000 byly lokomotivy čím dál častěji odstavovány pro špatný technický stav a postupně z výkonů stahovány. Oddělením nákladních dopravců (ČD Cargo, ZSCS) připadla většina přeživších lokomotiv právě jim, České dráhy si ponechaly pouze historické prototypy a dalších několik lokomotiv zejména na náhradní díly. U ČD Cargo byla lokomotiva 751.219 jako jediná opatřena i modrým korporátním nátěrem.

Na Slovensku v současnosti zbývají přibližně tři desítky provozuschopných lokomotiv dopravce ZSSK Cargo, zajišťujících nákladní dopravu na mnoha tratích po celé zemi (Žilina, Plešivec, Humenné, Prievidza, Bratislava, Trenčianska Teplá, Nové Zámky a Zvolen) společně s řadou 752. Na rozdíl od ČD Cargo zde i nadále lokomotivy procházejí hlavními opravami, při nichž dochází i k drobným rekonstrukcím (např. dosazení LED světel, zabezpečovače MIREL, atd.).

ČD Cargo ponechalo v provozním stavu pouze dvě lokomotivy (z toho jednu řady 751.3), deponované v Českých Budějovicích a sporadicky nasazované na vlaky v jihočeském regionu. Jejich budoucnost je však nejistá.

• 

  Stroj 751.149 zvaný "Rudý Říjen" stojí po novém laku u depa Teplice.
  751.001-9 (T478.1001; České dráhy)
• 751.002-7 (T478.1002; České dráhy)
• 751.004-3 (T478.1004; České dráhy)
• 751.007-6 (T478.1007; Retrolok, depo Horažďovice)
• 751.010-0 (T478.1010; Národní technické muzeum)
• 751.031-6 (Junior market)
• 751.058-9 (T478.1058; Klub přátel kolejových vozidel, depo Brno dolní)
• 751.115-7 (Kladenská dopravní strojní)
• 751.119-9 (Klub přátel kolejových vozidel)
• 751.131-4 (T478.1131; Prievidzský parostrojný spolok)
• 751.148-8 (T478.1148; České dráhy)
• 751.149-6 (SÚD, Správa ústecké dráhy)
• 751.154-6 (Junior market)
• 751.176-9 (FAN RAIL)
• 751.201-5 (T478.1201; Železničné múzeum Slovenskej republiky, pronajata Albatrosklubu Bratislava)^[zdroj?!]
• 751.220-5 (Klub přátel kolejových vozidel)
• 751.236-1 (Posázavský pacifik)
• 751.335-1 (Moravská železniční)

V průběhu mnoha let úspěšného provozu se pro tyto ikonické stroje vžila celá řada, mnohdy humorných, pojmenování. Zajímavé je to, že v každém regionu, kde se v průběhu let objevily, je jiné. V Praze a středních Čechách je strojvedoucí nazývají 'zamračené podle profilu střechy pod horním reflektorem, díky čemuž stroj vypadá jako kdyby se mračil. Tato pojmenování byla typická také pro východočeská depa a na Vysočině. Na jižni Moravě bardotky, protože zkosené čelo lokomotivy údajně připomíná, při pohledu z boku, poprsí modelky Brigitte Bardotové. Na Liberecku a v severních Čechách to byly mračouni, na Olomoucku a v oblasti Jeseníků pak berty. Slovem hondy se pak označovaly v depu Ostrava. Působením v jižních Čechách si tamější lokomotivy vysloužily přezdívku Ceckatá, která je typická i pro část Slovenska. V jihozápadní části republiky to pak byly barči nebo baruny.