Tom Wlaschiha

Jochen Hick, v jehož filmu No One Sleeps Wlaschiha dostal svoji první hlavní roli (foto 2004).

Svůj filmový debut zaznamenal v mysteriózním krimithrilleru Jochena Hicka No One Sleeps (2000). V něm ztvárnil hlavní postavu Stefana Heina, východoněmeckého gay studenta medicíny, jenž přijíždí do San Francisca na lékařský kongres, aby zde představil poznatky z výzkumu svého zesnulého otce, experta na HIV-AIDS, a zároveň pátral po jeho osudu. I když rukou sériového vraha zemře jeho kontakt v místní gay komunitě, pokračuje v riskantním vyšetřování na vlastní pěst.[1][12]

Mezi lety 2000 a 2004 Wlaschiha účinkoval v jedné z hlavních úloh seriálu televize ZDF Létající doktoři (Die Rettungsflieger), v jehož 12 epizodách ztvárnil pomocného lékaře letecké záchranné služby Torstena Biedenstedta.[1][13][14] Vedlejší či epizodní role měl i v dalších seriálech jako Místo činu (Tatort, 2000), Specialisté na vraždy (Die Cleveren, 2000), Mravnostní oddělení (Die Sitte, 2003), Die Stunde der Offiziere (2004) či Kobra 11 (Alarm für Cobra 11 – Die Autobahnpolizei, 2007).[4]

V německé televizní komedii Christopha Schreweho Verliebte Jungs (2001) odehrál hlavní roli Olivera,[4] jednoho z dvojice kamarádů, kteří se během nudné brigády v letním pivním občerstvení snaží vyhrát tučnou sázku o to, kdo se vyspí s více ženami.[15][16][17] Další hlavní komediální roli získal v kinofilmu Gernota Rolla Sladký život na Ibize (Pura Vida Ibiza, 2003/2004) jako Felix, jeden z trojice nerozlučných přátel, kteří se po maturitě rozhodnou strávit léto v turistickém ráji Ibize tak, že se přihlásí jako animátoři zábavního programu v tamním klubu Octopus, místo očekávaného užívání si léta jim však přísná šéfka klubu připraví galeje.[18][19] V dobrodružném vánočním příběhu Josepha Vilsmaiera Kouzelný křišťál (Bergkristall, 2004) získal jen vedlejší úlohu pastýře Philippa, o něco větší role zdravotníka Hannese na něj čekala v katastrofickém filmu Gregora Schnitzlerse Die Wolke (česky Mrak či Radiace útočí, 2006).[1]

V téže době se začal objevovat také v prvních vedlejších úlohách velkých amerických filmových produkcí,[1] poté co navázal spolupráci s londýnskou agenturou.[4] Již v roce 2001 se mihl jako voják ve velkém koprodukčním válečném filmu Jeana-Jacquesa Annauda Nepřítel před branami.[20] Následně si zahrál reportéra ve Spielbergově Mnichovu (2005) nebo pasažéra autobusu v 16 blocích Richarda Donnera (2006).[1][8] Malou roli obsadil i ve Valkýře (2008), jeho scéna se však do finální podoby filmu nedostala.[4][10]

Na divadelních prknech stál naposledy v roce 2007,[9] pak už se soustředil jen na herectví před kamerou či hlasové herectví. V jeho kariéře dominovaly v dalších letech německé televizní filmy a seriály.[1] Patřila k nim třináctidílná minisérie Berlín 1905 (Unter den Linden – Das Haus Gravenhorst, 2006), v níž ztvárnil kočího Hermanna Pikeweita pracujícího pro bohatou berlínskou dynastii čokoládových továrníků. V historickém televizním dramatu Josepha Vilsmaiera Zkáza lodi Gustloff (Die Gustloff, 2006) hrál loďmistra a ve fantasy snímku Marca Kreuzpaintnera Krabat: Čarodějův učeň (Krabat, 2008) představoval jednoho z čarodějových učňů Hanza.[1][8] V roce 2009 byl Wlaschiha obsazen do role Sebastiana Vollenbrincka v denní mýdlové opeře Eine für alle – Frauen können's besser[1] o čtveřici žen, které vystoupí z dělnických profesí na výrobní lince a převezmou vedení továrny, aby zachovaly její provoz a pracovní místa.[21][22] Následujícího roku byl obsazen i do pětidílné mysteriózní minisérie televize BBC The Deep (2010) o výzkumné expedici, která ztroskotala v ponorce v Severním ledovém oceánu.[1][4]

Maisie Williams, po jejímž boku Wlaschiha účinkoval ve Hře o trůny (foto 2015).

Rostoucího úspěchu se Wlaschihovi dostávalo s přicházejícími obsažnějšími mezinárodními rolemi v 10. letech 21. století.[20] Ostatně v roce 2011 se přestěhoval do Londýna, aby si ušetřil cestování za castingem.[10] Po dvouletém pobytu v Londýně se však vrátil zpět do Berlína,[4] kde nadále bydlel v podkrovním bytě ve čtvrti Kreuzberg.[9][10]

V roce 2011 ztvárnil hlavní mužskou postavu v britsko-německém režijním debutu Amita Gupty Resistance, který byl natočen podle stejnojmenného románu Owena Sheerse jako drama odehrávající se v alternativní realitě roku 1944, kdy spojenecké vylodění v Normandii neuspělo a Němci naopak postupně okupují Británii. Skupina německých vojáků vedených kapitánem Albrechtem Wolframem, jehož Wlaschiha představoval, přichází na podzim do velšského horského údolí Olchon, kde najdou jen opuštěné ženy a během kruté zimy, která je v údolí uvězní, hledají cestu mezi nedůvěrou a vzájemnou potřebností.[1][23][24] Jednoho ze dvou nápadníků protagonistky Diany Amftové hrál v německé komedii Christine Hartmannové Každá smůla jednou končí (Frisch gepresst, 2012) o vystresované majitelce prodělávajícího obchůdku, která se rozhoduje mezi vztahem s drsňákem Gregorem a dobrákem Chrisem, zatímco zjistí, že je těhotná, neví však s kým.[1][25] Následovala vedlejší úloha rakouského závodníka Haralda Ertla v koprodukčním životopisném filmu Rona Howarda o soupeřících pilotech formule 1 Rivalové (2013)[2] či role prince Alberta v historickém snímku Mikea Leigha Mr. Turner (2014), pojednávajícím o britském výstředním malíři J. M. W. Turnerovi.[1][26]

V širokou mezinárodní známost Wlashiha vešel od roku 2012 v produkci HBO, když se ujal role tajemného nájemního vraha Jaqena H'ghara v druhé řadě velkolepého fantasy seriálu Hra o trůny podle knižní předlohy George R. R. Martina.[4] Populární se stala např. jeho replika „Dívka nemá jméno.“ směřovaná z pozice trpělivého gurua k mladé horkokrevné Aryi Stark (Maisie Williams).[2][4] Podle hercova vyjádření byla účast na tomto projektu důležitá i v tom, že mu poskytla příležitost dostat se k dalším rolím a nabídkám.[27][28] Podle vlastního vyprávění přitom prošel castingem díky videu natočenému přítelem na iPhone, aniž by předtím sérii nebo její knižní předlohu znal.[10][29] S postavou Jaqena H'ghara se do seriálu vrátil znovu v páté i šesté řadě (2015, 2016).[8] Byl přizván i k dalšímu natáčení,[2] v následujících dvou řadách seriálu se však již neobjevil; jednalo se jen o trik produkce, aby předešla úniku informací ohledně výskytu postav v připravovaných dílech.[30][31] Jako zkušený dabér svoji postavu namluvil také v německém znění seriálu.[32]

Po prvním účinkování ve Hře o trůny se Wlaschihovi naskytla další příležitost v mezinárodní televizní produkci, tentokrát šlo o koprodukční akční krimisérii Bez hranic (Crossing Lines, 2013–2015),[1] která se natáčela mimo jiné i v České republice s účastí českých hereckých osobností ve vedlejších rolích.[33] V ní obsadil jednu z hlavních úloh berlínského komisaře Sebastiana Bergera, který jako specialista na technologie spolupracuje v mezinárodním kriminalistickém týmu na potírání zločinu v Evropě. Do roku 2015 vzniklo celkem 34 dílů ve třech sériích.[9][34]

Marisa Leonie Bach a Ken Duken jako pár, jemuž Waschiha v thrilleru Berlin Falling zkomplikoval setkání (foto 2012).

Jednu z dvojice ústředních postav hrál Wlaschiha v německém thrilleru Berlin Falling (2016)[1][35][36] po boku Kena Dukena, který příběh o teroristickém činu v německé metropoli také režíroval. Nezávislý nízkorozpočtový snímek po uvedení do německých kin pronikl mezi top 10.[37] Následovala jedna z hlavních postav dánsko-německo-českého milostného historického dramatu Kaspera Torstinga V lásce a válce (I Krig & Kærlighed, 2018). Wlaschiha v něm ztvárnil pruského důstojníka Gerharda, který je rivalem v lásce dánského válečného zběha Esbena (Sebastian Jessen), jenž po návratu z fronty první světové války usiluje o vlastní přežití i o svoji rodinu.[38][39] V prosinci 2020 uvedla VOD společnost Netflix italskou retro filmovou dramedii Rose Island (L'incredibile storia dell'Isola delle Rose) založenou na skutečných událostech z konce 60. let 20. století při vzniku anarchoutopického Růžového ostrova poblíž italských břehů. Ten postavil a na něm založil vlastní mikronárod italský snílek a inženýr Giorgio Rosa, jehož ve filmu režiséra Sydneyho Sibilii ztvárnil Elio Germano, a po jeho boku stanul mimo jiné klubový promotér Rudy Neumann v podání Toma Wlaschihy.[40][41]

Dalším seriálovým angažmá po Hře o trůny a Bez hranic se stalo od roku 2018 výpravné historické válečné drama Ponorka (Das Boot) v koprodukci německé odnože televize Sky, Bavaria Fiction a Sonar Entertainment. Natáčel jej rakouský režisér Andreas Prochaska z velké části v Barrandovských ateliérech či areálu Pragovky a také v Mnichově, La Rochelle a na Maltě.[42][43][44][45] Wlaschiha v příběhu ztvárnil roli frankofilního vyšetřujícího důstojníka gestapa Hagena Forstera, který při pátrání po špionech a odbojářích ve francouzském přístavu La Rochelle zaměstnává překladatelku Simone Strasserovou (Vicky Krieps), jejíž mladší bratr Frank (Leonard Scheicher) slouží jako radista na ponorce U-612.[46][47] Rok a půl po první osmidílné řadě seriálu byla byla uvedena druhá řada (2020) a následně byla ohlášena i příprava řady třetí.[48] Mezitím si Wlaschiha odskočil k americké produkci, když v postavě bývalého operativce BND a nájemného zabijáka Maxe Schenkela nastoupil do začátku druhé řady akčního seriálu Jack Ryan (2019) po boku titulního hrdiny v podání Johna Krasinskiho, resp. spíše proti němu.[49][50]

V únoru 2020 se Wlaschiha objevil v teaseru ke 4. řadě hororového sci-fi seriálu streamovací televize Netflix Stranger Things,[51] kde měl ztvárnit vedlejší roli ruského vězeňského dozorce Dmitrije.[52] Kvůli koronavirové pandemii se však natáčení pozastavilo.[53]

Kromě hraní před kamerou se Wlaschiha věnuje také dabingu.[4] Např. v německé verzi disneyovsko-pixarovského animovaného filmu Hodný dinosaurus (v němčině Arlo & Spot, 2015) namluvil depresivního dinosaura.[54][55] Často daboval i svou vlastní cizojazyčnou roli pro německé znění filmu či seriálu.[56] K tomu uvedl, že jazyk tvoří polovinu herectví, takže přirozeně nechce, aby ho namlouval někdo jiný.[9] Namlouvá také audioknihy, např. cestopis Sněžný levhart (Der Schneeleopard) francouzského spisovatele a cestovatele Sylvaina Tessona pro německé vydavatelství Argon.[57][58][59] Spolu s Larsem Mikkelsenem namluvil dramatizovaný příběh Sundets Stilhed (německy Die Stille der Sunde) jako stylizovaný průvodce stezkou k domu Bertolta Brechta v dánském přístavním městě Svendborg.[60][61]

I přes zájem médií a fanouškovské obce Tom Wlaschiha není příliš sdílný ohledně svého soukromého života, nevyjadřuje se ke spekulacím o svém romantickém životě, manželství, rodině ani sexuální orientaci.[9][62][63][64][65] Např. v květnu 2017 se v rozhovoru vyjádřil, že je velmi pracovně vytížený a soukromý život zůstává až na druhém místě.[6] Podobně v květnu 2020 hovořil o tom, že hodně času tráví při natáčení po hotelech a jeho soukromý život je omezený na minimum, což se však podle něj vyvažovalo účastí na zajímavých mezinárodních projektech, po čemž vždy toužil.[53]

Podle vlastního vyjádření, ač má jako herec kvůli cestování po mezinárodních produkcích patrně značnou ekologickou stopu, v soukromí se snaží žít udržitelně podle rčení „méně je více“.[7] V roce 2015 se účastnil projektu německého Federálního ministerstva pro rozvoj a spolupráci (BMZ) ohledně zajištění potravin v Etiopii a klimatických změn v Bolívii.[54] V roce 2018 se angažoval v kampani Deutche Umwelthilfe za udržitelný rybolov.[66][67][68]

V rozhovoru v květnu 2020 uvedl v souvislosti se svojí hrou na klavír, že má rád ruské skladatele Rachmaninova, Čajkovského a Šostakoviče.[53]