Tetřívek amurský

Tetřívek je jediným zástupcem rodu Falcipennis.[2] České druhové jméno amurský odkazuje k řece Amur, v jejímž povodí se tetřívek vyskytuje.

Slepice a kohout s patrnými hlavními rozdíly v opeření

Slepičí šat je žluto-hnědý a bílým a tmavým flekováním. Za povšimnutí stojí opeření nohou, které je přítomno i u kohoutů

Kohoutí šat je převážně tmavý, přičemž pera na spodní části těla mají bílá vykrojená zakončení. Nápadný je červený lalok nad okem

Tetřívek amurský je středně velký tetřev s délkou těla mezi 38 až 43 cm, přičemž kohouti jsou o maličko větší než slepice. Kohoutí křídlo měří 19–20 cm, ocas 11–14 cm a váha těla se pohybuje kolem 0,6–0,7 kg. Slepičí křídlo měří 18–20 cm, ocas 9–10 cm, váha těla je kolem 0,7 kg.[3] Tetřívek amurský je o něco větší než jeřábek lesní, se kterým sdílí část biotopu.[4]

Tělo je přikrčené, nohy silné. Ocas je poměrně krátký a skládá se většinou ze 16 rýdovacích per. Krční pera jsou prodloužená. Loketní letky jsou úzké a zašpičatělé. Duhovky jsou tmavě hnědé. Nad očima se nachází nepatrné bílé obočí a nad ním červené kožovité útvary zvané poušky, které jsou výrazné hlavně u samců. Tmavý zobák je jen velmi krátký. Nohy mají šedo-černou barvu a podobně jako u ostatních tetřevů jsou opeřené. Pohlavní dvojtvárnost je ve velikosti nepatrná, avšak výrazná ve zbarvení opeření.[3]

Šat kohoutů je převážně tmavý. Korunka, krk, šíje a hřbet jsou bledě černé, avšak každé pírko je šedě pruhované. Peří před a za okem mají bílé konečky. Krk je černý, avšak některá peří na krku jsou bíle zakončená a vytváří nepravidelné krční proužkování. Horní část hrudi je černá. Spodní část hrudi a břicho jsou tmavě hnědé s výrazným bílým příčným pruhováním. Křídla jsou převážně tmavá od tmavě olivově hnědé po černou. Vrchní ocasní krovky jsou tmavé s bílými skvrnami. Ocas je černý, u kořene hnědě pruhovaný. Většina rýdovacích per je bíle zakončená, výjimku tvoří několik prostředních per, která jsou bez světlých konců.[3]

Šat slepic je tříbarevný (hnědo-žlutá, bílá a černá) s převažující hnědou barvou. Pera ve spodní části hrudi a na břichu jsou zakončena výraznými bílými trojúhleníky, takže tyto partie působí převážně bíle. Naproti tomu svrchní část těla je kropena spíše tmavě. Letky jsou šedo-hnědé. Na rozdíl od samců rýdovací pera slepic postrádají bílé zakončení. Juvenilní jedinci vypadají jako samice, avšak jejich opeření má světlejší a teplejší odstíny.[5]

Tetřívci jsou extrémně krotcí, převážně stálí ptáci, i když část populace se sezónně přesouvá do horských dolin, v létě bohatých na výskyt bobulí. Tetřívci nejsou příliš dobrými letci, zato jsou dovednými chodci i šplhavci, kteří se dovedou obratně pohybovat i po velmi tenkých větévkách stromů.[6]

Rozmnožování

Snůška tetřívka amurského

Na jaře se kohouti stahují do tokanišť, kde si vyhradí teritoria a začnou s jarními námluvami. Namlouvací pózování často začíná na vyvýšené plošce, jako je pařez nebo větev stromu, a poté pokračuje na zemi. Kohout při námluvách naparuje své peří, okázale ukazuje rozevřený ocas s bílým lemem i bíle flekované ocasní krovky. Natahuje krk do výše a za krátkých poskoků vydává mlaskací zvuky i píšťalkovité vrkání.[6]

Pokud slepice dojde na teritorium samce, dochází ke kopulaci. Po sexuálním aktu kohout přestane jevit o slepici zájem. Slepice staví hnízdo, které představuje mělký důlek vyhrabaný v zemi a vystlaný větvičkami a jehlicemi. Ke kladení vajec dochází od poloviny května do půlky června, snůšku tvoří 6–12, nejčastěji 6–7 narezavělých vajec s jemnými tmavě rezavými flíčky. Inkubuje pouze samice po dobu 23–24 dní.[6] Matka zůstává s mláďaty až do podzimu, načež dochází k jejich osamostatnění.[7]

Výskok kohouta během námluv

Zimování

Na zimu se tetřívci přesouvají z teritorií do zimovišť. Typické zimoviště je plné vzrostlých jehličnanů, kde tetřívci dovedou nalézt dostatek potravy a kde je zároveň dostatek otevřených prostor, kde dojde k nahromadění sněhu, ve kterém si tetřívci mohou vyhloubit hřadovací nory. Zatímco přes den se ptáci sdružují ve stromoví, kde pojídají jehlice a vyhřívají se na slunci, na noc se stahují do svých nor, které je chrání přes třeskutými sibiřskými mrazy i predátory. Plocha zimoviště tetřívka má maximálně několik desítek hektarů. Typický denní režim tetřívků v zimě vypadá tak, že se tetřívek ráno vyhrabe z nory, vylétne na nedaleký strom, kde se začne vykrmovat jehlicemi. Někdy může vystřídat více stromů, avšak jindy může zůstat celý den i na jediné větvi. Během dne se tetřívci pohybují výhradě ve stromoví. Po celou dobu jsou velmi ostražití před ptačími predátory.[8]

K zimování dochází od října do dubna. V zimě se sdružuje na územích do několika desítek hektarů. Část populace se v zimě seskupuje do maličkých hejn o 2–3 jedincích, avšak koncem zimy se hejna rozrostou na 4–6 jedinců. V konečné fázi zimy se hejna začínají rozpadat. Nejdříve odejdou kohouti, kteří se začínají stahovat k tokaništím, slepice je následují za další 2–3 týdny.[6]

Kohout na větvi stromu

Slepice s kuřaty na hnízdě

Vyskytuje se na ruském Dálném východě od cca 120° v. d. až k Ochotskému moři. Je běžný i na ostrově Sachalin. Na sever sahá areál rozšíření tetřívků až k 60° s. š., na jihu je přibližnou hranicí rozšíření druhu pohoří Sichote-Aliň, resp. jih Amurské oblasti. V minulosti se tetřívci vyskytovali i v severní Číně, kde však byli ve druhé polovině 20. století vyhubeni.[9] Vyskytuje se do nadmořské výšky 1500 m n. m.[4]

Typický biotop druhu představují starší jehličnaté lesy sibiřské tajgy s dominantním smrk ajanským[8] a méně často se vyskytujícím smrkem ztepilým, jedlí mandžuskou, modřínem dahurským nebo borovicí korejskou. Občasně se může vyskytovat i ve smíšených lesích. V listnatých ani mladých lesích se nevyskytuje vůbec, a ani v otevřené, nezalesněné krajině. To je patrně způsobeno potravní závislostí tetřívka na smrkových jehlicích v zimě.[6]

Celková populace druhů není známa. Odhady se pohybují od 10 do 100 tisíc hnízdících párů.[9]

Populace druhu klesá. Hlavními příčinami jsou průmyslová těžbě dřeva, lov a lesní požáry.[10] Z oblastí osídlených člověkem tetřívci většinou vymizeli, a to patrně následkem své krotké povahy, takže je poměrně snadné ho ulovit.[9] V případě přiblížení člověka totiž tetřívek neulétne jako někteří jiní tetřevi, ale na chvíli „zamrzne“, a pokud člověk zůstane v klidu, tetřívek se po „odmrznutí“ nadále chová velmi krotce.[7] Jedním z podpůrných ochranných opatření druhu je vyvedení mláďat v zajetí a jejich následné vypuštění do volné přírody.[7]

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako zranitelný.[9]