Terezie Herbersteinová

Zámek Libochovice

Narodila se v Praze jako nejstarší dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené hraběnky Vratislavové z Mitrovic (1804–1880), dcery dlouholetého českého nejvyššího maršálka Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic. Spolu se svými mladšími sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Po otcově úmrtí zdědila jako nejstarší dcera fideikomis založený Gundakarem z Ditrichštejna. Tento majetek zahrnoval česká panství Libochovice, Budyně nad Ohří, Nepomyšl a Vlachovo Březí, dále pak menší statky v Rakousku a Štýrsku v celkově hodnotě sedm miliónů zlatých. Po úmrtí Josefa Ditrichštejna byl naživu již jen jediný potomek knížecí větve Ditrichštejnů, Tereziin prastrýc Mořic z Ditrichštejna (1775–1864), který převzal knížecí titul, ale na dědictví rezignoval s podmínkou vysoké roční apanáže 40 000 zlatých. S podobnými finančními podmínkami se ditrichštejnského dědictví vzdala i Tereziina matka Gabriela. K rozdělení majetku Ditrichštejnů došlo v červnu 1862 na zámku v Mikulově formou losu, každá ze čtyř sester měla převzít podíl v hodnotě 1 800 000 zlatých. Terezie si vylosovala moravské panství Dolní Kounice, menší statky v dnešním Slovinsku a palác ve Vídni.[2]

V polovině 60. let 19. století proběhla mezi dědičkami Ditrichštejnů debata o převzetí jména a knížecího titulu Ditrichštejnů. Herbersteinové jako příslušníci staré rakouské šlechty odmítli vzdát se svého jména, knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly byl se souhlasem Terezie Herbersteinové udělen jejímu švagrovi Alexandru Mensdorffovi (1813–1871). Z titulatury rodu Ditrichštejnů převzali Herbersteinové pouze jméno Proskau (po vymřelém rodu Pruskovsských z Pruskova).

Po předčasném úmrtí manžela spravovala Terezie rozsáhlý rodový majetek, který rozšířila přikoupením statků Vrbičany (1864)[3] a Panenský Týnec (1872).[4] Pobývala střídavě v Libochovicích a ve Vídni, majetku v severních Čechách věnovala značnou pozornost, založila například několik výnosných cukrovarů. Nezanedbávala ale ani majetek na jižní Moravě a jako patronka farnosti v Dolních Kounicích přispěla částkou 15 000 zlatých na stavbu nového kostela. Celkově v Čechách a na Moravě spravovala velkostatky o výměře přibližně 12 000 hektarů.[5] Byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. V létě pobývala na zámku v Libochovicích, v zimě střídala pobyty ve vídeňském paláci a v paláci ve Štýrském Hradci.

V roce 1849 se ve Vídni provdala za hraběte Jana Bedřicha z Herbersteina (1810–1861), který patřil ke staré rakouské šlechtě a v mládí zastával funkci krajského hejtmana ve Znojmě, krátce po sňatku se stal místodržitelem v Salcburku (1850–1852). Z jejich manželství pocházelo pět dětí.

• 1. Franziska (1850–1920), manžel 1875 Ladislav hrabě Hoyos (1834–1901), rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku 1878–1882, velvyslanec ve Francii 1883–1894
• 2. Gabriela (1851–1923), manžel 1879 Mikuláš kníže Wrede (1837–1909), c.k. generálmajor, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku 1884–1888, v Bavorsku 1888–1896
• 3. Marie Anna (1851–1921), 1. manžel 1872 Zikmund hrabě Khevenhüller-Metsch (1841–1879), 2. manžel 1890 Maximilian hrabě Orsini-Rosenberg (1846–1922), c.k. generál jízdy, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Karolíny
• 4. Jan Josef (1854–1944), c.k. komoří, dědic velkostatků Libochovice, Dolní Kounice atd., 1896 příjmení Herberstein-Proskau
• 5. Marie Františka (1857–1943), manžel 1892 Hugo Leopold hrabě Kálnoky (1844–1928), c.k. generálmajor, člen panské sněmovny (jeho první manželka Marie Gabriela byla dcerou Tereziiny sestry Alexandriny)