Hugo Kálnoky

Hugo Leopold hrabě Kálnoky z Köröspataku (německy Hugo Leopold Arthur Gustav Graf Kálnoky von Köröspatak, 2. června 1844, Letovice23. května 1928 tamtéž)[3] byl příslušník moravské větve šlechtického rodu Kálnokyů z Köröspataku. Velkou část svého života strávil v armádě a vynikl jako jezdec. Po třech starších sourozencích zdědil velkostatky na Moravě (Letovice, Brodek u Prostějova) a v Uhrách (Číčov). Jeho starší bratr Gustav Kálnoky byl dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Hugo hrabě Kálnoky
Portrét ze sbírek zámku v Letovicích[2]
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1909  1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1908  1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1875  1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařství Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby18631897
Hodnostnadporučík (1866), rytmistr (1876), major (1885), podplukovník (1888), plukovník (1891), čestná hodnost generálmajora (1897)
Bitvy/válkyPrusko-rakouská válka

Narození2. června 1844
Letovice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. května 1928
Letovice
Československo Československo
ChoťI. (1887) Marie Gabriela Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1858–1889)
II. (1892) Marie z Herbersteinu (1857–1943)
RodičeGustav Josef Kálnoky (1799–1884) a Isabela ze Schrattenbachu (1809–1875)
DětiAlexander (1888–1965)
Felix (1889–1928)
Hugo (1900–1955)
Příbuzníbratr: Gustav Kálnoky (1832–1898)
tchán: Alexandr Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871)
tchyně: Alexandrina Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906)
Profesevojenský velitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Letovice, hlavní sídlo rodu Kálnokyů

Narodil se na zámku v Letovicích jako jedenáctý ze čtrnácti dětí hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875). Hugovým kmotrem byl kníže Hugo Karel Salm-Reifferscheidt.

Po dětství stráveném na zámku v Letovicích studoval na jezuitské koleji ve Vídni a v roce 1863 vstoupil do armády. Za prusko-rakouské války byl již nadporučíkem (1866), poté nadále postupoval v hodnostech (rytmistr 1876, major 1885, podplukovník 1888, plukovník 1891), mezitím několik let působil jako pedagog na vojenské jezdecké škole, od roku 1875 byl též c. k. komořím.

Při odchodu mimo aktivní službu byl povýšen do čestné hodnosti generálmajora (1897). Po starších bratrech Alexandrovi a Gustavovi zdědil statky na Moravě (Brodek 1898, Letovice 1905), k nimž připojil ještě dědictví v Uhrách po sestře Marii Adéle, ovdovělé Valdštejnové (Číčov). V roce 1908 byl jmenován c. k. tajným radou[4] a v roce 1909 se stal dědičným členem panské sněmovny. Po odchodu do výslužby střídal pobyty na zámku v Letovicích a ve Vídni, kde rodina vlastnila dům na Maxingstraße. Po zániku monarchie se trvale usadil v Letovicích, kde také zemřel.[4]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 23. října 1887 ve Vídni s hraběnkou Marií Gabrielou Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (29. 1. 1858 Vídeň – 17. 7. 1889 Krakov), dcerou bývalého rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra z Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a jeho manželky Alexandriny Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906).[3][5] Marie Gabriela zemřela krátce po porodu druhorozeného syna Felixe (1889–1928). Podruhé se Hugo oženil v roce 1892 s hraběnkou Marií Herbersteinovou (1857–1943), která byla zároveň sestřenicí jeho první manželky. Obě Hugovy manželky byly nositelkami Řádu hvězdového kříže.[6] Z obou manželství pocházelo osm dětí, pokračovateli rodu byli synové Alexandr (1888–1965) a Hugo (1900–1955).

Odkazy

Reference

  1. Obrazy ze zámku v Letovicích (katalog výstavy), Letovice, 2000;
  2. Obrazy ze zámku v Letovicích (katalog výstavy), Letovice, 2000;
  3. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 267.
  4. STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021.
  5. ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 253, 279 ISBN 978-80-7203-859-6
  6. Rodina Kálnokyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1897, Gotha, 1897; s. 517 dostupné online

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.