Tadeusz Kondrusiewicz

Narodil se 3. ledna 1946 v Adelsku, v polské rodině jako syn Ignacego Kondrusiewicza a Anny Kondrusiewiczové.

Roku 1962 po ukončení střední školy, začal studovat na Katedře fyziky a matematiky Grodnoského pedagogického institutu. Poté byl vyloučen ze školy z náboženských důvodů. Roku 1964 začal studovat na Katedře energetiky a konstruování Leningradské polytechniky. Roku 1970 se stal strojním inženýrem.

Po těchto studiích začal pracovat ve Vilniuské strojní továrně, kde zpočátku pracoval jako montér a poté jako konstruktér.

Roku 1976 vstoupil do Kaunaského semináře. Kněžské svěcení přijal 31. května 1981 z rukou biskupa Liudase Povilonise. Roku 1985 získal na Kaunsaké teologické fakultě licentiát s disertací Nauczanie konstytucji dogmatycznej o Kościele II Soboru Watykańskiego "Lumen gentium", a roku 1988 získal doktorát s dizertační prací na téma Pogłębienie nauki o Kościele w pracach i dokumentach II Soboru Watykańskiego.

V letech 1981–1986 byl farním vikářem ve Vilniusu, poté v Druskininkai (1986–1987). Pak se vrátil do Vilniusu, kde se stal vikářem kostela Svatého Ducha. Dne 13. února 1988 byl jmenován farářem ve dvou Grodských farností: Panny Marie Andělské a sv. Františka Xaverského.

Dne 10. května 1989 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován apoštolským administrátorem diecéze Minsk a titulárním biskupem z Hippo Diarrhytus. Biskupské svěcení přijal 20. října 1989 z rukou papeže Jana Pavla II. a spolusvětiteli byli arcibiskup Edward Idris Cassidy a arcibiskup Francesco Colasuonno. Jako biskup podporoval znovuzrození náboženského života v Bělorusku, v Grodnu otevřel Vyšší kněžský seminář, přispěl k otevření více než 100 kostelů, k vydání Římského misálu a katechismu v běloruštine.

Dne 13. dubna 1991 byl jmenován apoštolským administrátorem latinských katolíků v evropské části Ruska. Vedl registraci apoštolské administratury v Ruské federaci, a tak získal status právnické osoby aby mohl legitimně působit. Přestavoval a rozšiřoval strukturu církve v Rusku. Byly otevřeny: Institut Katolické teologie svatého Tomáše Akvinského v Moskvě, Vyšší seminář Panny Marie Královny apoštolů (nejprve v Moskvě, poté převeden do Petrohradu). Bylo zahájeno vysílání Rádia Maria a díla Caritas.

V únoru 1999 byl zvolen předsedou Ruské biskupské konference (byl zvolen dvakrát; do roku 2006). Po zavedení nového správního rozdělení, byl 23. listopadu 1999 jmenován apoštolským administrátorem severní evropské části Ruska se sídlem v Moskvě.

Dne 11. února 2002 papež Jan Pavel II. povýšil apoštolskou administraturu na metropolitní arcidiecézi Matky Boží v Moskvě a tak se stal jejím prvním arcibiskupem. Díky jeho úsilý se začaly vydávat informační a vzdělávací církevní publikace, vytvořil liturgickou komisi, odpovědnou za překlad liturgických textů do ruštiny, komisi pro katechismus a komisi pro rodinu.

Dne 21. září 2007 jej papež Benedikt XVI. ustanovil metropolitním arcibiskupem Minsku–Mohilevy. Jeho nástupcem v Moskvě se stal Paolo Pezzi, bývalý rektor semináře v Petrohradě.

Dne 30. června 2011 byl jmenován apoštolským administrátorem diecéze Pinsk. Tímto zastoupil kardinála Kazimierze Świąteka. Tato funkce skončila 3. května 2012, kdy se stal novým biskupem Antoni Dziemianko.

V letech 1994/1999 byl členem Kongregace pro východní církve, a roku 2004 se stal členem Kongregace pro klérus a Papežské rady „Justitia et pax“. Roku 1996 se stal členem speciální Rady biskupského synodu.

V důsledku politických nepokojů a protestů mu režim diktátora Lukašenka, proti kterému protestoval, nepovolil návrat do Běloruska z oslav Panny Marie Čenstochovské v Polsku, dne 31. srpna 2020 byl zastaven na hranicích. [1]

Po dosažení věkového limitu 75 let, dne 3. ledna 2021, podal svou demisi do rukou papeže Františka, který ji okamžitě přijal. Administrátorem arcidiecéze se stal Mons. Kazimierz Wielikosielec, pomocný biskup v Pinsku.[2]

• St. Mary’s Seminary and University v Baltimoru (2. března 1993)
• Americká katolická univerzita ve Washingtonu (8. března 1993)
• Katolická univerzita v Lublinu 25. září 2008)