Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského

Řád Božího hrobu (latinsky Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani, OESSH, česky Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského)[1] je rytířský řád založený podle nedoložené tradice Godefroyem z Bouillonu roku 1099 k ochraně nejvýznamnějšího křesťanského poutního místa ve Svaté zemi, Božího hrobu v Jeruzalémě. Byl řádem strážců, nikoliv bojovníků za křesťanskou víru. V současnosti je řádem pro katolické křesťany, kteří neskládají žádný řeholní slib; řád proto není subjektem mezinárodního práva. Je právnickou osobou podle kanonického práva (mezinárodní veřejné sdružení věřících) a právnickou osobou ve Vatikánském městském státě a je mezinárodně uznaným rytířským řádem.

Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského
Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani (la)
Základní informace
Aktivita(1099) / 1847 / 1868
Kategorierytířský řád
Úlohapodpora křesťanů ve Svaté zemi
Země původuJeruzalémské království Jeruzalémské království, Palestina (Svatá země)
Poslední představenýFernando kardinál Filoni
PředchůdciEdwin Frederick O'Brien
Působnostpůvodně Blízký východ, nyní celý svět.
MottoDeus lo vult („Bůh to chce“)
Počet tříd3
Odznak
StuhaČerná s miniaturou hodnosti

Historie

Kanovnický řád Božího hrobu

Původním titulem Strážci Božího hrobu (Custodes S. Sepulcri dominici) nebo Bratři křižovníci Jeruzalémského hrobu Páně (Fratres Cruciferi dominici sepulchri Hierosolymitani) byli založeni jako řád k ochraně Božího hrobu, v jejich čele stál jako vrchní představený patriarcha jeruzalémský.[2]

Nelze prokázat spojení těchto kanovníků Baziliky Božího hrobu (kteří byli založeni Godefroyem z Bouillonu), který roku 1113 přijal augustiniánskou řeholi s rytíři. Po dobytí Jeruzaléma roku 1191 tento kanovnický řád přesunul své hlavní sídlo do Akkonu, k nejstarším mezi evropskými kláštery patřil pražský křižovnický klášter u kostela sv. Petra Na Zderaze[3], soukromá fundace z doby kolem roku 1188, v jejímž čele stál převor.

Po pádu Akkonu roku 1291 se hlavním sídlem stal dům sv. Lukáše v Perugii v Umbrii, jehož převor užíval titul velmistra. Další rytíři se rozptýlili po Evropě. O nezávislé postavení usiloval například převor významného řádového domu v polském Miechówě. Podle svého znaku – dvojramenného kříže jeruzalémského patriarchy – se nazývali také jako Křižovníci s červeným křížem.

Roku 1489 papež Inocenc VIII. rozhodl bulou Cum solerti meditatione o zrušení křižovnického řádu a krátkodobě jej majetkově i personálně přičlenil k johanitům, aby tak rozšířil křesťanské vojsko v boji proti Osmanským Turkům. Tento záměr nevyšel. Následující papež Alexandr VI. již roku 1496 Řád Božího hrobu obnovil s tím, že velmistrovství řádu je vyhrazeno papeži.

Rytíři pasovaní v bazilice Božího hrobu

O Boží hrob se od 14. století podle papežské bully Gratiam agimus starali františkáni z Kustodie Svaté země, jejichž představený v Jeruzalémě (kustod Svaté země) měl právo spolu s laickým rytířem pasovat významné poutníky v bazilice Božího hrobu na rytíře.

Od roku 1868 do současnosti

Roku 1847 papež Pius IX. obnovil Latinský jeruzalémský patriarchát, na nějž bylo přeneseno právo františkánů pasovat rytíře Božího hrobu. V roce 1868 tentýž papež reformoval Řád Božího hrobu, takže je nyní mezinárodním katolickým rytířským řádem, který přijímá laiky i duchovní, muže i ženy. Symbolem řádu je červený jeruzalémský kříž. Oděvem rytířů je bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem.

Organizační struktura
Podrobnější informace naleznete v článcích Velmistři a členové Rady velmistra Řádu Božího hrobu a Místodržitelství a delegace Řádu Božího hrobu.

Hlavou řádu je kardinál – velmistr, který je jmenován papežem a jemuž pomáhá rada velmistra. Sídlem řádu je Palác della Rovere v blízkosti náměstí sv. Petra v Římě; oficiálním kostelem řádu je kostel sv. Onufria na Janikulu. V současnosti má řád téměř 30 tisíc členů ve 35 zemích. Organizačně je členěn do místodržitelství nebo magistrálních delegací v jednotlivých zemích nebo oblastech. Jeho hlavním úkolem je rozvoj křesťanského života členů řádu a podpora křesťanů ve Svaté zemi, zejména latinského jeruzalémského patriarchátu.

Třídy a stupně řádu a jejich insignie

Od roku 1949 má řád tři třídy:

  • Třída rytířů a dam s kolanou má vždy jen 13 žijících členů (zkratka E.Col.SSH // D.Col.SSH)
  • Třída rytířů s následujícími stupni:
    • rytíř velkého kříže (zkratka KGCHS nebo EMCSSH)
    • komtur s hvězdou (zkratka KC*HS nebo C*SSH)
    • komtur (zkratka KCHS nebo CSSH)
    • rytíř (zkratka KHS nebo ESSH)
  • Třída dam s následujícími stupni:
    • dáma velkého kříže (zkratka LGCHS nebo DMCSSH)
    • komtur s hvězdou (zkratka DC*HS nebo DC*SSH)
    • komtur (zkratka DCHS nebo DCSSH)
    • dáma (zkratka DHS nebo DSSH)

Bílá řádová uniforma se zlatými doplňky je v dnešní době používána pouze výjimečně. Pro všechny třídy je společným znamením jeruzalémský kříž, jehož užívání na oděvu či v heraldice je upraveno takto:

Insignie (způsob nošení na uniformě)
Stužky a označení
KHS / DHS
Rytíř / Dáma
KCHS / DCHS
Komtur / Dáma-komtur
KC*HS / DC*HS
Komtur s hvězdou / Dáma-komtur s hvězdou
GCHS
Rytíř velkého kříže/ Dáma velkého kříže

Rytíř s kolanou/ Dáma s kolanou
Znak rytířů a dam (laiků)

Zvláštní případy v řádové heraldice

V heraldice existují speciální kombinace honosných kusů pro duchovní, kteří jsou členy řádu, a také pro užívání řádového znamení ve štítu:

Zvláštní případy v řádové heraldice

Kardinál velmistr

Patriarcha velkopřevor

Arcibiskup asesor

Ostatní duchovní

Rytíři s kolanou, členové Rady velmistra, místodržící

Svatí a blahoslavení řádu

Řádové svátky

Členové řádu mohou získat plnomocné odpustky i v den řádové investitury.

Řád Božího hrobu v České republice

V průběhu historie se stala členy řádu Božího hrobu řada významných českých osobností. Mezi rytíře Božího hrobu pasované v Jeruzalémě patřili urození poutníci z 16. století Jan IV. Zajíc z Hazmburka a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic spolu s Heřmanem Černínem, kteří obřadu pasování v Chrámu Božího hrobu věnovali ve svých cestopisech patřičnou pozornost. Při své pouti do Svaté země byl při obřadu pasování též přítomen a podrobně jej popsal erbovní měšťan Oldřich Prefát z Vlkanova.

V roce 1929 vzniklo pod vedením politika a podnikatele Jana Jiřího Rückla československé místodržitelství řádu Božího hrobu, které ovšem zaniklo po druhé světové válce i následkem poválečného politického vývoje. Velkopřevorem byl v tehdejší době pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar. K obnově jeho činnosti došlo až po pádu totalitního režimu v roce 2015, kdy byla ustavena magistrální delegace řádu v českých zemích, jejím velkopřevorem byl jmenován olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner a magistrálním delegátem Dr. Jiří Pořízka. Dne 17. 4. 2016 v olomoucké katedrále sv. Václava vykonal velmistr Řádu Božího hrobu Edwin Frederick kardinál O'Brien první investituru rytířů Řádu Božího hrobu v ČR a o dva roky později, dne 18. 11. 2018, v rámci druhé investitury pasoval velmistr v téže katedrále nové tři rytíře a jednu dámu Božího hrobu. Poslední řádová investitura se konala 14. září 2020 v kostele Povýšení sv. Kříže na Kalvárii Jaroměřice u Jevíčka, kde pasoval velkopřevor české magistrální delegace Mons. Jan Graubner dva nové rytíře.

Česká magistrální delegace (http://oessh.cz) je v současnosti tvořena velkopřevorem Mons. Janem Graubnerem, magistrálním delegátem doc. Tomášem Parmou, dalšími deseti rytíři, dvěma dámami a dvěma kněžími.

Za duchovní sídlo české magistrální delegace řádu byla zvolena Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka, poutní místo a významná národní kulturní památka. Kalvárie budovaná v 17. a 18. století a zřejmě neprávem připisovaná J. B. Santinimu vyjadřuje touhu tehdejších věřících zakusit pašijové události a spatřit alespoň nápodobu svatých míst, když pro ně nebylo možno putovat do Svaté země. Pro řád Božího hrobu, jehož primárním cílem je podpora křesťanů ve Svaté zemi, je tedy právě Kalvárie ideálním a symbolickým místem pro duchovní sídlo. Poutní místo v Jaroměřicích nadto přináleží arcidiecézi českého velkopřevora, nachází se v blízkosti oficiálního sídla české magistrální delegace (Úsobrno) a je přitom dobře dostupná i z Čech.

Odkazy

Reference
  1. Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
  2. FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137.
  3. FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s.558.
  4. Dekret Apoštolské penitenciárie z 23.9.1967

Literatura
  • BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. Kapitola Křižovníci s červeným křížem - Strážci Božího hrobu Jeruzalémského, s. 108–121.
  • DUDA, Zbyněk M. - SEMRÁD, Otto - Řád Božího hrobu a jeho význam v historii a ve faleristice (příspěvek k 155. výročí obnovení starého duchovně-rytířského řádu), s. 22-53. Drobná plastika č. 1-2 roč. XL, Praha 2001. Časopis pro členy České společnosti přátel drobné plastiky
  • FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137, 558 - 559.
  • PARMA, Tomáš. Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství FF UP, 2020. 432 s. (Knihovna Řádu Božího hrobu; sv. 2). ISBN 978-80-88278-52-8.

Externí odkazy

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.