Sloboda a Solidarita

Sloboda a Solidarita (zkratka SaS, česky: Svoboda a Solidarita) je liberální parlamentní politická strana působící na Slovensku od roku 2009. Stranu založil a jejím předsedou je ekonom Richard Sulík.

Svoboda a Solidarita
Sloboda a Solidarita
ZkratkaSaS
Datum založení28. února 2009
Předseda
Richard Sulík
SídloČajaková 18
811 05 Bratislava
Ideologieklasický liberalismus
ekonomický liberalismus
měkký euroskepticismus
Politická pozicepravice
Evropská stranaAliance konzervativců a reformistů v Evropě [1]
Politická skupina EPEvropští konzervativci a reformisté
Počet členů166
BarvyZelená a modrá
Volební výsledek6,22 % (NR SR 2020)
Oficiální webwww.strana-sas.sk
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada
13/150
Evropský parlament
2/13
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Politický systém Slovenska

Ústava Slovenské republiky
Ústavní činitelé

Prezidentka SR Zuzana Čaputová
Předseda vlády SR Eduard Heger
Předseda NR SR Boris Kollár


Vláda SR · NR SR

Volby na Slovensku (od 1989)
Parlamentní volby:

1990 · 1992 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2012 · 2016 · 2020


Komunální volby:
1990 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2014


Prezidentské volby:
1993 · 1998 · 1999 · 2004 ·
2009 · 2014 · 2019


Volby do Evropského parlamentu:
2004 · 2009 · 2014 · 2019


Další volby na Slovensku:
VÚC 2001 · VÚC 2005 · VÚC 2009 ·
VÚC 2013 · VÚC 2017

Politické strany a hnutí
HLAS · SaS · OLaNO · SMER-SD · PS · ĽSNS · Sme rodina · Za ľudí · KDH
Zahraniční politika

Historie

Strana byla založena 28. února 2009 v Bratislavě. V obou kolech prezidentských voleb strana podporovala Ivetu Radičovou. Strana se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, na prvním místě kandidátky byl ekonom Ján Oravec. Strana ve volbách získala 4,71 % hlasů, místo v Evropském parlamentu jí tak jen těsně uniklo (uzavírací klauzule byla 5 %).

Referendum 2010

V polovině roku 2009 strana začala sbírat podpisy pro vypsání referenda, které mělo obsahovat šest témat: zrušení koncesionářských poplatků, omezení poslanecké imunity, snížení počtu poslanců Národní rady Slovenské republiky (ze 150 na 100), stanovení maximální ceny automobilů orgánů veřejné moci, volby do Národní rady a Evropského parlamentu přes internet a změnu tiskového zákona s omezením práva na odpověď.[2] Petice na vypsání referenda získala celkem 368 tisíc platných podpisů, tudíž překročila hranici požadovaných 350 tisíc podpisů a prezident Slovenska Ivan Gašparovič referendum vyhlásil na 18. září 2010. Referenda se účastnilo pouze 22,84 % oprávněných voličů, tudíž nebylo referendum platné.[3] I přes neúspěch referenda se některé z jeho tezí dostaly do programového prohlášení vlády Ivety Radičové, jejíž byla SaS součástí.[4]

V parlamentních volbách v roce 2010 získala strana 12,1 % hlasů a poprvé se tak dostala do parlamentu.[5]

Vládní krize 2011

V roce 2011 došlo ve vládě Ivety Radičové ke sporům ohledně schválení posílení pravomocí Evropského nástroje finanční stability označovaného také za záchranný fond eurozóny. Sloboda a Solidarita s jeho schválením nesouhlasila, argumentovala například tím, že tento návrh jde proti duchu solidarity v rámci EU, kdy chudší Slovensko by mělo přispívat na záchranu bohatších států v problémech, jako je Řecko. Schválení návrhu považovala SaS také za porušení vládního programu. Iveta Radičová spojila hlasování o tomto návrhu s vyjádřením důvěry vládě. O návrhu se hlasovalo 11. října 2011. Návrh byl v Slovenské národní radě odmítnut a vláda tak ztratila důvěru.[6] O dva dny později schválila národní rada předčasné parlamentní volby s datem konání 10. března 2012.[7]
V rámci reakcí pak v listopadu 2011 stranu opustila skupina poslanců, která založila novou politickou stranu Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.[8]

Volební období 2012–2016

Ve volbách v roce 2012 strana výrazně oslabila, když udržela pouhých 11 mandátů s volebním ziskem méně než 6 % platných hlasů a skončila až na 6. místě.[9] Strana se stala součástí opozice proti jednobarevné vládě Roberta Fica. V letech 2013–2015 se volební preference strany pohybovaly pouze kolem pětiprocentní hranice nutné ke vstupu do Národní rady, minimum 3,9 % dosáhly v květnu 2013 a lednu 2015. V rámci strany se vyostřil spor mezi předsedou Richardem Sulíkem a jeho vyzyvatelem Jozefem Kollárem. Na stranickém kongresu 16. března 2013 byl v úřadu předsedy strany těsným výsledkem potvrzen Richard Sulík, když získal 134 hlasů, Jozef Kollár obdržel 121 hlasů. 11. dubna 2013 pak skupina kolem Jozefa Kollára oznámila ukončení svého působení ve straně a založení občanského sdružení Liberální dohoda.[10] Před volbami 2016 strana v září 2015 odmítla možnost volební koalice pravicových stran a oznámila samostatnou kandidaturu.[11]

Volební období 2016–2020

Ve volbách 2016 strana obdržela více než 12 % platných hlasů, získala 21 mandátů a umístila se na druhém místě.[12] Výsledky voleb neumožnily straně sestavit širokou pětičlennou vládu pravého středu a případný šestý člen, Slovenská národná strana, šestičlennou koalici odmítla.[13] SaS se tak stala nejsilnější opoziční stranou poté, co je sestavena třetí vláda Roberta Fica.[14]

Parlamentní volby na Slovensku 2020

V parlamentních volbách v roce 2020 strana oslabila, získala 6,22 % a obhájila pouze 13 mandátů.


Volební výsledky

Parlamentní volby

Volby Počet hlasů Hlasy v % Změna Mandátů Změna Postavení
2010 307 287 12,14 22 Koalice (SDKÚ-DS, KDH, MOST-HÍD)
2012 150 266 5,88 6,26 11 11 Opozice
2016 315 558 12,1 6,22 21 10 Opozice
2020 179 246 6,22 5,88 13 8 Koalice (OĽaNO,SME RODINA,Za ľudí)

Evropské volby

Volby Počet hlasů Hlasy v % Změna Mandátů Změna Frakce
2009 39 016 4,71 0
2014 37 376 6,66 1,95 1 1 ECR
2019 94 839 9,62 2,96 2 1 ECR

Volební preference

Volební preference podle agentury Focus s výjimkou srpna a listopadu 2010, ledna, dubna a srpna 2011, července a října 2012 (agentura Median) a ledna, března a července 2015 (agentura Polis).

Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5% potřebné na vstup do parlamentu.

Rok I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
20092,02,5.3,43,24,43,65,3
20105,59,68,611,513,312,412,311,98,38,58,19,5
20118,49,17,19,95,26,76,17,68,08,27,55,6
20126,45,95,15,66,57,17,08,38,95,87,27,0
20136,97,76,86,53,9....5,0..
2014.5,4..4,15,54,24,64,44,74,34,1
20153,94,43,85,35,04,64,55,15,45,25,25,3
20165,55,512,5.13,014,1.13,713,5.12,113,6
201713,213,8.13,7.13,414,2

Reference

  1. SaS sa stala členom európskych liberálov [online]. strana-sas.sk [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-18. (slovensky)
  2. Prečo referendum?. www.referendum2009.sk [online]. [cit. 2010-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-19.
  3. Referendum - 18. septembra 2010 [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky)
  4. PIŠKO, Michal. SaS dosiahla referendum. Inak, ako mienila. SME [online]. 2010-7-7 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky)
  5. Pravica môže vládnuť, má tesný náskok [online]. SME.sk [cit. 2010-06-13]. Dostupné online. (slovensky)
  6. ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Slovensko potopilo navýšení eurovalu, padla i vláda premiérky Radičové. idnes.cz [online]. 2011-10-11 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.
  7. ŠLACHJARTOVÁ, Leona. Slovenští poslanci schválili předčasné volby, odvolali šéfa parlamentu Sulíka. idnes.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.
  8. TASR. POLITIKA: Obyčajní ľudia Viskupič, Jurinová a Fecko vystúpili z klubu SaS [online]. Národná rada Slovenskej republiky, 2011-11-28 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky)
  9. Volby do Národnej rady Slovenskej republiky 10. marec 2012 [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky)
  10. SITA. Z SaS odchádza päť poslancov a 75 členov. Trend.sk [online]. 2013-04-16 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky)
  11. TVARDZÍKOVÁ RUTTKAYOVÁ, Martina. VIEME PRVÍ: Sulík pôjde do volieb sám, veľká koalícia sa nekoná. Aktuálne.sk [online]. 2015-09-28 [cit. 2017-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-11. (slovensky)
  12. Volby do Národnej rady SR [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky [cit. 2017-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-12. (slovensky)
  13. ban. Naděje pro Fica? Už druhá strana otočila – rozbíhají se vyjednávání. Česká televize [online]. Česká televize, 2016-3-13 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.
  14. ČTK. Slovensko má novou vládu, Robert Fico je potřetí premiérem. Aktuálně.cz [online]. 2016-03-23 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.