Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti

Hnutí vzniklo z občanského sdružení „Obyčajní ľudia“, z jeho původních členů, doplněných koncem roku 2011 o několik dalších slovenských osobností. Členové hnutí se po parlamentních volbách v roce 2010 dostali do Národní rady Slovenské republiky na kandidátní listině strany Svoboda a Solidarita, se kterou se po sporech rozešli.

V parlamentních volbách v roce 2012 hnutí získalo 8,55 % hlasů a 16 mandátů.[10] V průběhu funkčního období bylo hnutí v opozici a tři poslanci hnutí opustili (mj. Alojz Hlina a Mikuláš Huba).[11] V prezidentských volbách v roce 2014 byli politici hnutí nejednotní a podpořili různé kandidáty a to i přes to, že jedním z kandidátů byla členka hnutí Helena Mezenská. V druhém kole již většina podpořila Andreje Kisku.

V parlamentních volbách v roce 2016 hnutí hnutí získalo 11,02 % hlasů a 19 mandátů, čímž bylo v Národní radě třetí nejsilnější. Na kandidátce hnutí kandidovali i členové strany NOVA. I v tomto volebním období bylo hnutí v opozici a průběžné ho opustilo hned 9 poslanců.[12]

V parlamentních volbách v roce 2020 strana sestavila kvazikoalici, když na kandidátce strany kandidují také politici málo viditelných a malých stran NOVA, Zmena zdola a Kresťanská únia. V souladu s tímto strana také změnila svůj název. Na prvním místě kandidátky byla pedagožka Mária Šofranko, současní poslanci hnutí byli na posledních místech kandidátky a úplně poslední byl předseda hnutí Igor Matovič.[13] Na svou kandidátku Matovič zlákal mnohé na Slovensku veřejně známé a respektované osobnosti jako například – Ján Budaj, Jaroslav Naď, Lukáš Kyselica, Jozef Pročko či Anna Remiášová.

Zárodek programu hnutí představilo až měsíc před volbami a skládal se z 11 stručných otázek.[14] Později byl představen kompletní program.[9] Tyto volby OĽaNO vyhrálo se ziskem 25,02 % a ve slovenském parlamentu obsadilo 53 křesel.