Sveti Martin na Muri

Znak obce zobrazuje bílou husu, která drží v zobáku hrozny, na červeném pozadí a nad bílou vlnovkou. Obě části charakterizují název obce – husa je symbolem svatého Martina (svatomartinská husa), vlnovka symbolizuje řeku Muru. Znak má pouze nepatrný černý obrys. Vlajka je celá vínově červená se znakem uprostřed, ke znaku je zde navíc přidán žlutý okraj.

Počátky historie sahají podle archeologických nálezů již do starověku, kdy v prostoru dnešní vesnice Gradiščak stálo keltské a ilyrské osídlení. V 1. století bylo na území dnešní vesnice založeno město Halicanum. Římské osídlení je dokázáno řadou nálezů ze 70. a 80. let 20. století, byly zde nalezeny obětní oltáře, mince a keramika. Rovněž byly odkryty pozůstatky osídlení o rozloze 3 km², které bylo postaveno na pravidelném plánu, což dokazuje pravoúhlý tvar ulic, a rovněž zbytky staroměstského a císařského hřbitova, včetně několika hrobek z 1. až 4. století.

První písemná zmínka ze středověku ovšem pochází až z roku 1334, kdy byla zmíněna v listině záhřebské diecéze jako Sancti Martini. Další zmínky pocházejí z let 1478 (Zenth Marton), 1501 (Sancti Martini Superior) a 1507 (Mwrazenthmarton). Nejstarší dochovanou památkou je kostel svatého Martina, původně gotický kostel přestavěný do barokního slohu. První kostel byl dřevěný, v polovině 15. století byl vysvěcen. V této době jej vlastnilo postupně několik šlechtických rodů, jako byli Lackfiové, Cilleiové, Zrinští, Althannové a Feštetićové. V 16. století se i sem rozšířila náboženská reformace, kterou podporoval i tehdejší majitel vesnice, Jiří Zrinský.

Majetek a rodinnou hrobku zde též vlastnil hradní kapitán Mikuláš Mallekóczy z Bajcsy, který zde byl roku 1603 pohřben. Jeho náhrobek je v současnosti k vidění v muzeu v Čakovci. Jeho syn Mikuláš byl v roce 1614 povýšen na barona a po roce 1625 se oženil s Alžbětou Széchyovou, vdovou po Mikuláši VI. Zrinském. Nechali si zde postavit zámek, který ovšem již neexistuje, jelikož byl v 30. letech 20. století kvůli špatnému stavu zbořen a místo něj byly vystavěny obytné domy.

Půda v okolí vesnice byla vždy úrodná a vhodná zejména pro vinařství, ale vzkvétalo také zemědělství a chov zvířat. Od 19. století mnoho místních obyvatel pracovalo v okolních továrnách v Mezimuří. Do roku 1972 zde fungoval uhelný důl a cihelna. Další rozvoj přinesl objev termálního pramene na počátku 20. století při těžbě ropy. První koupaliště zde bylo vystavěno v roce 1931.

Mezi lety 1965 a 1991 nesměla vesnice kvůli socialistickému režimu podobně jako ostatní chorvatské obce v názvu používat slovo sveti (svatý), proto byla přejmenována na Martin na Muri. Po rozpadu Jugoslávie a pádu režimu byl obci navrácen původní název.

Naprostou většinu obyvatel (97,43 %) tvoří Chorvati, poměrně významnou národnostní menšinu (1,69 %) tvoří Slovinci, za které se považuje 44 obyvatel. Pět obyvatel se považuje za Albánce, po třech za Čechy a Maďary, po dvou za Němce, Rusy a Srby a po jednom za Bosňáky a Slováky

Většina obyvatel (97,7 %) vyznává římskokatolické křesťanství, šest lidí (0,23 %) se hlásí k pravoslavné církvi, dva (0,08 %) k protestantským církvím a tři (0,12 %) k ostatním křesťanským církvím. Čtyři obyvatelé (0,15 %) vyznávají islám, sedm lidí (0,27 %) se řadí mezi agnostiky a skeptiky, 13 lidí (0,5 %) patří mezi ateisty a 23 obyvatel (0,88 %) se ke své víře nevyjádřilo.

K opčině Sveti Martin na Muri patří celkem čtrnáct samostatných sídel. Dříve mezi ně patřila i vesnice Sveta Margita, která se v roce 1890 rozdělila na čtyři samostatné vesnice – Gornji Koncovčak, Gradiščak, Jurovčak a Kapelščak.

• Brezovec – 174 obyvatel
• Čestijanec – 91 obyvatel
• Gornji Koncovčak – 84 obyvatel
• Gradiščak – 159 obyvatel
• Grkaveščak – 89 obyvatel
• Jurovčak – 141 obyvatel
• Jurovec – 209 obyvatel
• Kapelščak – 93 obyvatel
• Lapšina – 129 obyvatel
• Marof – 89 obyvatel
• Sveti Martin na Muri – 451 obyvatel
• Toplice Sveti Martin – 55 obyvatel
• Vrhovljan – 262 obyvatel
• Žabnik – 365 obyvatel