Letnice
Letnice, seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky (latinsky pentecostes, řecky πεντεκοστή (ἡμέρα) pentekosté (hémerá) padesátý den) označuje křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně. Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (Šavu'ot). Teologicky se tento svátek vztahuje v židovství k předání Zákona na Sinaji a v křesťanství k seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově nanebevstoupení.
Historické slavení letnic
Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv Seslání Ducha svatého. Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. Červená barva při křesťanských bohoslužbách vychází z barvy ohnivých jazyků při seslání Ducha svatého na apoštoly.[1]
V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače. Kníže vykořenil podle Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polopohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“.
Datum letnic
Výpočet data slavení svatodušních svátků je závislý na výpočtu data Velikonoc, který se však liší v západní a východní církvi. Letnice (Neděle Svatodušní) připadají na padesátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod Velikonoční), počítaje v tom po starověkém způsobu i tento den; Seslání Ducha svatého je tak osmou nedělí velikonoční doby, kterou tato doba končí. Pro následující roky letnice připadají na tyto dny:
Rok | Letnice v západní církvi | Letnice ve východní církvi |
2005 | 15. května | 19. června |
2006 | 4. června | 11. června |
2007 | 27. května | 27. května |
2008 | 11. května | 15. června |
2009 | 31. května | 7. června |
2010 | 23. května | 23. května |
2011 | 12. června | 12. června |
2012 | 27. května | 3. června |
2013 | 19. května | 23. června |
2014 | 8. června | 8. června |
2015 | 24. května | 31. května |
2016 | 15. května | 19. května |
2017 | 4. června | 4. června |
2018 | 20. května | 27. května |
2019 | 9. června | 16. června |
2020 | 31. května | 7. června |
2021 | 23. května | |
2022 | 5. června | |
2023 | 28. května | |
V západní církvi je nejdřívější možné datum letnic 10. května (jako v roce 1818 a 2285) a nejpozdější možné datum je 13. června (jako v roce 1943 a 2038).
Svatodušní pondělí
V katolické církvi se až do Druhého vatikánského koncilu svatodušní svátky slavily po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít a biřmovat.
Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, Argentině i Uruguayi, na Islandu a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii, když v letech 2005–2007 vláda volno neúspěšně zrušila jako „den solidarity“ na financování sociálních akcí pro seniory.
V Polsku a v Argentině se na svatodušní pondělí slaví památka Panny Marie Matky Církve. Dekretem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 11. února 2018 bylo slavení této památky rozšířené na celou církev.[2]
Slavnost Nejsvětější Trojice
Slavnost Nejsvětější Trojice následuje další neděli po neděli Svatodušní. Poté následuje svátek „Božího Těla“ (Corpus Cristi) v posledních dvou stoletích slavený průvody mimo kostel, zpravidla ve čtvrtek (za 1. ČSR den pracovního klidu, v současné době jej v Čechách některé farnosti slaví až následující neděli), kterým letnice končí. V současnosti katolická liturgie svátky "Slavnost Nejsvětější Trojice" a tudíž i "Slavnost Těla a Krve Páně" počítá do liturgického mezidobí a tudíž vyjímá i ze svátků "Letnic", které redukuje na Svatodušní svátky a volné Svatodušní pondělí. Slavnost Božího Těla (ve čtvrtek) je v současnosti též volným dnem v řadě zemí (Německo, Rakousko, Uruguay, Polsko, Madrid ve Španělsku).
České pranostiky
Svatodušní neděle
- O svatém Duše choď ještě v kožiše.
- Na Svatého Ducha nesvlékej kožicha
- Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
- Déšť o letnicích – slunce na Boží tělo.
- Na Svatého ducha bláto – bude laciné mláto.
- Prší-li na Svatého Ducha, jsou klepána žita.
- Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše.
- Na Svatý Duch do vody buch!
- Svatý Duch přinese plný pytel much.
Svatodušní pondělí
- Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu.
- Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.
Zvyky
- Jízda králů na Slovácku.
- Střílení ku ptáku – střílelo se na tyč, na které byl uvázán původně živý pták, později jeho atrapa. Střílelo se z kuše, později z pušek. Kdo sestřelil z tyče poslední kousek „ptáka“, stal se pro ten rok králem střelců.
- Zpěv vodního ptáka – tento zvyk se šířil na Šumavě u německého obyvatelstva, přišel patrně z Bavorska v 17. století. Chlapci označili jednoho mezi sebou za vodního ptáka a poté chodili po vsi, zpívali, tropili vtípky a dostávali výslužku.[3]
- Škračení (smažení) vajec v přírodě - valašský zvyk[4]
Odkazy
Reference
- http://www.christnet.eu/clanky/1196/slavnost_seslani_ducha_svateho_letnice.url
- TETIVA, Tomáš. cirkev.cz [online]. Česká biskupská konference, 9. 3. 2018 [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (čeština)
- Svatodušní svátky - letnice
- Archivovaná kopie. ww.vmp.cz [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Letnice na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Boží hod v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Encyklopedické heslo Pentékosté v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo letnice ve Wikislovníku