Západní křesťanství
Západní křesťanství má své kořeny v Západořímské říši a je charakteristické historickým užíváním latinského jazyka, římského ritu a až do reformace (16. stol.) i úzkou vazbou na papežský stolec v Římě; pro oblast západního křesťanství též byla typická určitá kultura, typ myšlení, uspořádání společnosti a vztah mezi duchovní a světskou mocí, jež ve svém celku učinily tuto sféru „Západem“, výrazně odlišným od řecko-slovanského „Východu“, vycházejícího z dědictví Východořímské říše/Byzance a pozdějšího „stýkání a potýkání“ se světem islámu.
O západní církvi jako takové se hovoří i před rokem 1054 (velké schizma), ovšem do toho data existovalo mezi západní a východní církví (tj. dnešními pravoslavnými) církevní společenství, církevní jednota. Dnes pojem zahrnuje římskokatolickou církev i protestantské církve dohromady, které se odlišují od církví východních. Nejde už o striktní zeměpisné rozlišení, neboť západní církve působí na tradičně „východním“ území a naopak.