Svatava Polská

Svatava byla dcerou polského knížete Kazimíra I. a jeho choti Dobroněgy Kyjevské, dcery Vladimíra I. Kyjevského, a po prababičce Doubravce byla spřízněna s Přemyslovci. Jejími bratry byli polští panovníci Boleslav II. Smělý a Vladislav I. Heřman.

Ke sňatku Svatavy s Vratislavem došlo zřejmě v roce 1062, rok po smrti předchozí kněžny, Vratislavovy druhé manželky Adléty Uherské.[2] Jeho první manželka zemřela při předčasném porodu poté, co ji Spytihněv II. věznil. Podle německých historiků bylo Svatavě v době sňatku asi 15 let, podle Oswalda Balzera 19 až 22.

Důvodem ke svatbě bylo zachování neutrality Čech v polsko-německém konfliktu a Vratislav tak potvrdil přátelské vztahy se Svataviným bratrem, polským knížetem (později králem) Boleslavem II. Smělým, se kterým ale Vratislav později bojoval o česko-polské hranice.

K Vratislavovým čtyřem dětem Svatava přidala Boleslava, Bořivoje, Vladislava, Soběslava a Juditu. Nejmladší potomek, Soběslav, se narodil zřejmě v roce 1075. V té době už byla Svatava zralou ženou a matkou, proto snad měla k nejmladšímu synovi poněkud jiný vztah. Tři z jejích synů - Bořivoj, Vladislav a Soběslav - se stali knížaty v neklidných letech po smrti jejich otce, dceru Juditu její otec provdal za svého přítele a rádce Wiprechta Grojčského.

O manželce knížete se ovšem nezachovalo z této doby příliš zpráv, snad jen ta, že podporovala vyšehradskou kapitulu.

V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou), byl zbaven poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách římskoněmeckých panovníků do Říma. Postupně se tak uvolňovaly vazby českých a německých panovníků.

15. června 1085 na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilbert Vratislava a jeho manželku korunoval králem a královnou, při této příležitosti je uváděn u Vratislava i titul krále polského.

U příležitosti korunovace vznikl Kodex vyšehradský.

Vratislav si užíval titulu krále šest let, zemřel 14. ledna 1092. Svatava tak ovdověla a přihlížela poté bojům mezi členy přemyslovského rodu. V roce 1111 sehrála roli při jednání Vladislava I. s Boleslavem III. Křivoústým. Po králově smrti Svatava také usmiřovala své nejmladší syny Soběslava a Vladislava.

V roce 1125 umírající Vladislav I. potvrdil jako svého nástupce Otu II. Olomouckého, jehož nástupnictví podporovala také Vladislavova manželka Richenza z Bergu. Teprve zásah královny matky jeho rozhodnutí změnil.[2] Po velkém nátlaku, k němuž se připojil i Svatavin přítel biskup Ota Bamberský, se umírající kníže s bratrem smířil, i když velice nerad.

Svatava, která byla více než 30 let vdovou, ještě zažila vítězství svého syna Soběslava v bitvě u Chlumce a zemřela 1. září 1126. Pohřbená je stejně jako její manžel na Vyšehradě v kostele sv. Petra a Pavla.

Z pěti známých dětí Vratislava II. a Svatavy se všechny dožily dospělosti.

• Boleslav († 1091) , olomoucký údělník
• Bořivoj II. (1064? - 1124), český kníže

∞ 1100 Helbirga Babenberská

• Vladislav I. († 1125), český kníže

∞ 1111? Richenza z Bergu

• Soběslav I. (1075? - 1140), český kníže

∞ 1123 Adleyta Arpádovna

• Judita Grojčská (1066? - 1108)

∞ 1086 Wiprecht Grojčský

• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
• VANÍČEK, Vratislav. Vratislav II. (I.) První český král. Praha: Vyšehrad, 2004. 269 s. ISBN 80-7021-655-7.
• KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. 1. vyd. Praha : X-Egem, 1996.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatava Polská na Wikimedia Commons
• Královna Svatava a ženy kolem ní