Sukijaki

Sukijaki (Sukiyaki, 鋤焼, すき焼き) je specialita japonské kuchyně. Patří do skupiny pokrmů zvaných nabemono, pro které je typická konzumace ve velké společnosti, například při novoročních oslavách bónenkai. Recept pochází z období Meidži, do té doby byla konzumace hovězího masa z náboženských důvodů zakázána.[1]

Sukijaki
Základní informace
Místo původu	Japonsko
Složení
hovězí maso, cibule zimní, pekingské zelí, zlateň věncová, houževnatec jedlý, yakidofu, zmijovec indický, seitan a vejce
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sukijaki

Základní surovinou je kvalitní hovězí maso (ideálně svíčková), nakrájené plátky o síle okolo půl milimetru. V levnějších verzích pokrmu se používá také vepřové nebo drůbeží maso. Kousky masa se v zespoda vyhřívaném kotlíku zprudka orestují na oleji nebo na sádle, pak se k nim přidají další ingredience: japonské nudle, tofu, houby jako např. houževnatec jedlý a různé druhy zeleniny (čínské zelí, listy jedlé chryzantémy, cibule zimní, pór zahradní, ředkev setá bílá, mrkev obecná, bambusové výhonky). Vše se zalije mirinem a sojovou omáčkou a krátce se podusí. Strávníci sedí okolo společného kotlíku a vybírají si z vývaru hůlkami jednotlivá sousta, která si namáčejí do syrového rozkvedlaného vejce. Jako příloha se podává rýže.

Sukijaki bylo jedním z prvních japonských jídel nebo vůbec japonských výrazů, které se dostaly do širšího povědomí západní veřejnosti. Proto začátkem šedesátých let uvedl japonskou píseň Kjú Sakamota „Ue o Muite Arukó“ (v české verzi známá jako Bílá vrána) producent Louis Benjamin na anglosaský hudební trh pod názvem Sukiyaki.[2]