Mrkev obecná

Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.

Mrkev obecná
Mrkev obecná (Daucus carota)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodmrkev (Daucus)
Binomické jméno
Daucus carota
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poddruhy

  • Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) – Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý.
  • Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) – Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá).

Rozdělení odrůd

Odrůdy se dělí do několika základních skupin:

  • Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením.
  • Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.
  • Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.
  • Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka.
  • Typ Parisian je krátký kulatý kořen.

Synonyma

  • Daucus gingidium Linné, 1753
  • Daucus vulgaris Garsault, 1767
  • Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
  • Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)

Vzhled

Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.

Výskyt

Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie po východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.

Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.

Obsahové látky

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam látek obsažených v mrkvi.

Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.[2]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
vodag/100 g90,7Na25vitamin C10
bílkovinyg/100 g1,4K170vitamin D0
tukyg/100 g0,3Ca25vitamin E0,56
cukryg/100 g7,4Mg3vitamin B60,14
celkový dusíkg/100 g0,1P15vitamin B120
vlákninag/100 g2,4Fe0,3karoten12,5
mastné kyselinyg/100 g0,3Cu0,02thiamin0,10
cholesterolg/100 g0Zn0,1riboflavin0,01
energiekJ/100 g146Mn0,1niacin0,2

Použití

Použití v kuchyni

V kuchyni se používá kořen i nať (převážně k dochucení, stejně jako např. nať petržele).

Mrkev se může jíst syrová, v celku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypaná petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…

V polévkách bývá často kombinována s celerem, petrželí a cibulí kuchyňskou.

Lékařství a léčitelství

Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.

V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může zpomalovat rozvoj rakoviny.[3]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
  3. Mrkev se postavila rakovině

Literatura

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). – Praha : Academia, 1997. - S. 421-422.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.