Mirin

Mirin (kandži:味醂 , hiragana:みりん) je druh sladkého japonského rýžového vína. Patří mezi základní koření japonské kuchyně. Je podobné sake, ale obsahuje menší množství alkoholu a větší množství cukru.[1] Obsah alkoholu se ještě víc sníží, když se víno zahřívá.

Mísa naplněná mirinem
Láhev mirin

Typy

Existují tři základní druhy mirinu. První je hon mirin,[2] který obsahuje přibližně 14 % alkoholu a je vyráběna čtyřiceti až šedesáti denní sacharifikací.[3][4] Druhý je šio mirin. Aby nemusela být na výrobek placena daň z alkoholických nápojů, obsahuje kromě alkoholu 1,5 % soli.[5] Třetí je šin mirin[6] nebo také mirin-fu čomirjó,[7] které obsahuje méně než 1 % alkoholu, ale stále si uchovává typickou chuť.

Užití

V období Edo byl mirin konzumovaný v podobě amazake (sladký rýžový nízkoalkoholický nebo nealkoholický nápoj).[8] Pomocí mirinu a směsi koření může být vytvořeno také toso, které je tradičně popíjeno o japonském novém roku.[9] Používá se pro přípravu omáčky na terijaki.[7]

Konzumace mirinu se podle regionů liší. V regionu Kansai nechávají lidé mirin lehce povařit, aby se část alkoholu vypařila. Takhle upravené mirin pak nazývají nikiri mirin.[10] Naopak v Kantó se nijak před pitím neupravuje.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mirin na anglické Wikipedii.

  1. SHIMBO, Hiroko; Shimbo Beitchman, Ming Tsai. The Japanese Kitchen: 250 Recipes in a Traditional Spirit. [s.l.]: Harvard Common Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-1-55832-177-9.
  2. YAMAGUCHI, Roy; Joan Namkoong; Maren Caruso. Hawaii Cooks: Flavors from Roy's Pacific Rim Kitchen. [s.l.]: Ten Speed Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-58008-454-3. S. 19.
  3. 本みりんの知識 [online]. honmirin.org. Dostupné online. (japonština) [cit. 1. 12. 2014]
  4. １１月３０日 は 「本みりんの日」 [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-29. (japonština) [cit. 1. 12. 2014]
  5. Diversified uses of Mirin. Taiwan News. Dostupné online [cit. 1. prosince 2014].
  6. TELFORD, Anthony. The Kitchen Hand: A Miscellany of Kitchen Wisdom. [s.l.]: Allen & Unwin, 2003. Dostupné online. S. 153.
  7. SHIMBO, Hiroko; Shimbo Beitchman, Ming Tsai. The Japanese Kitchen: 250 Recipes in a Traditional Spirit. [s.l.]: Harvard Common Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-1-55832-177-9. S. 77.
  8. CHIBA, Machiko, 千葉真知子, J. K. Whelehan, Tae Hamamura, Elizabeth Floyd. Japanese Dishes for Wine Lovers. [s.l.]: Kodansha International, 2005. ISBN 978-4-7700-3003-0. S. 12.
  9. GAUNTNER, John. An o-tososan a year keeps the doc away. The Japan Times. 31. 12. 2001. Dostupné online [cit. 1. 12. 2014].
  10. TSUJI, Shizuo; Mary Sutherland; Ruth Reichl; Yoshiki Tsuji. Japanese Cooking: A Simple Art. [s.l.]: Kodansha International, 2007. ISBN 978-4-7700-3049-8. S. 219.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.