Starozákonní soudci Izraele

Starozákonní soudci Izraele jsou osoby, které Hospodin po smrti Mojžíše povolával k tomu, aby vysvobozovaly a vedly syny Izraele v době, kdy ještě neměli krále. Tito soudcové (hebrejsky שֹׁפְטִים‎, šofetim) nebyli pouze politickými vůdci národa, jenž se právě usadil v zemi Kanaán, ale byli to i učenci, kteří byli znalci Tóry. Očekávalo se od nich, že budou objasňovat, jak se má tato Tóra uplatňovat v běžném životě těch, kdo tvoří nebo mají tvořit národ Izrael. Spolehlivost tohoto objasňování nespočívala pouze v tom, že byli k tomu povolávání Hospodinem, ale také tím, že tito soudci tvořili ucelenou řadu tradentů, kteří přebírali tradiční výklad Tóry od svých předchůdců a předávali to, co přijali, dalším generacím a tedy i svým nástupcům. Každý soudce proto soustředil okolo sebe znalce Tóry, kteří společně s ním tvořili soudní dvůr – takovýto soudní dvůr byl později označován výrazem sanhedrin. Po smrti hlavního soudce se soudcovského úřadu ujal někdo z těch, koho sice povolal Hospodin, ale kdo byl zároveň dobře obeznámený s rozhodováním stávajícího soudního dvora. Změnou hlavního soudce pak obvykle docházelo k přesunu soudního dvora do místa bydliště toho kterého hlavního soudce.

Mezi starozákonní soudce Izraele, kteří udržovali kontinuitu učení Tóry od Mojžíše k prvnímu izraelskému králi Saulovi, patřili v chronologickém sledu tito:

• Jozue – soudil 28 let[1]
• Otníel – soudil 40 let[2]
• Ehúd – soudil 80 let,[3] souběžně s ním nebo na konci jeho soudcovského období soudil i Šamgar[4]
• Debóra – soudila 40 let[5]
• Gedeón – soudil 40 let[6]
• Abímelek – soudil 3 roky[7]
• Tóla – soudil 23 let[8]
• Jaír Gileádský – soudil 22 let,[9] po jeho smrti trvalo 16 let, než začal soudit následující soudce; v tomto mezidobí se izraelské kmeny dostaly do područí Amónců[10]
• Jiftách – soudil 6 let[11]
• Ibsán – soudil 7 let[12]
• Elón – soudil 10 let[13]
• Abdón – soudil 8 let[14]
• Samson – soudil 20 let[15]
• Élí – soudil 40 let[16]
• Samuel – soudil 11 let[17]

David Gans ve své kronice uvádí, že soudcovské období výše uvedených starozákonních soudců spadá do let 2488–2882 od stvoření světa neboli do let 1274–879 před naším letopočtem,[18] tzn. do mezidobí od smrti Mojžíše až do počátku vlády prvního izraelského krále Saula, což dává dohromady 394 let. Moderní archeologie se více méně shoduje s výše uvedeným počátkem soudcovského údobí, neboť datuje vpád izraelských kmenů pod Jozuovým vedením do kanaánské země okolo roku 1240 př. n. l., neztotožňuje se však s uvedeným koncem. Zřízení izraelského království totiž datuje už před rok 1010 př. n.l., neboť rok 1010 př. n. l. je těmito archeology považován za počátek vlády druhého izraelského krále Davida.[19]