Jaír

První zmínku v Bibli o muži tohoto jména lze najít v knize Numeri, kde je označen jako „syn Manasesův“[2] – zřejmě je však takto označen jen v širším slova coby význačný člen Manasesova rodu. Jednalo se totiž o kmenového válečníka, jenž ještě za života Mojžíše, tedy v době, než izraelské kmeny překročily pod vedením Jozueho řeku Jordán, aby dobyly svou Zemi zaslíbenou, dobyl v předjordání celý bášanský kraj včetně Lehavot ha-Bašan a toto území přejmenoval na „vesnice Jaírovy“.[3] Celé toto území připadlo jeho soukmenovcům i po dobytí Země zaslíbené a rozdělení do držení jednotlivým izraelským kmenům.[4]

Jaír bylo též jméno starozákonního soudce, o němž se krátce zmiňuje kniha Soudců.[5] Soudil syny Izraele po smrti soudce Tóly 22 let. Podle Davida Ganse toto období spadá do let 2742–2764 od stvoření světa neboli do let 1020–997 před naším letopočtem.[6] Jaír Gileádský měl 30 synů, kteří spravovali 30 měst, jež byly pojmenovány jejich jmény a jež ležely v krajině Jaírových vesnic. Rodově zřejmě pocházel z kmene Manases a jeho soudní dvůr sídlil v Gileádu. Po smrti byl pochován v Kamónu a po něm soudil syny Izraele soudce Jiftách.

V knize Ester figuruje jméno Jaír jako jméno Mordechajova otce.[7]