Starčkovec jestřábníkolistý
Starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolius) je vytrvalá, až metr vysoká bylina kvetoucí koncem léta žlutými květy, sestavenými do nevelkých úborů. Je jediný druh rodu starčkovec rostoucí v české přírodě. Je nepůvodním druhem považovaným za naturalizovaný neofyt, který byl na území dnešní České republiky poprvé pozorován v závěru 19. století.
Starčkovec jestřábníkolistý | |
---|---|
Starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolius) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
Podčeleď | hvězdnicové (Asteroideae) |
Rod | starčkovec (Erechtites) |
Binomické jméno | |
Erechtites hieraciifolius (L.) Raf. ex DC., 1838 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po nalezení v Evropě byl zprvu pro svůj vzhled považován za nový, do té doby neznámý druh rodu starček a dostal vědecké jméno Senecio hieraciifolius. Teprve později bylo objasněno, že se nejedná o nový druh, ale o rostlinu zavlečenou z Ameriky a tehdy v Evropě ještě neznámou.[1][2]
Rozšíření
Rostlina pochází z amerického kontinentu, kde se vyskytuje hlavně v mírném a částečně i subtropickém podnebném pásmu. Na severu roste od jihu Kanady přes Spojené státy a Mexiko do Střední Ameriky a Karibiku. Dále se její areál rozprostírá v Jižní Americe od Venezuely přes Brazílii po sever Argentiny. Druhotně byla, pravděpodobně neúmyslně, rozšířena do Evropy, hlavně střední a východní a dále do východní Asie, Číny a na Korejský poloostrov. Postupně se dostávala na indický subkontinent, do některých oblastí jihovýchodní Asie a také na Havajské ostrovy. V Evropě byla prvně zjištěná v roce 1876 v okolí Záhřebu v Chorvatsku.
V České republice je tato bylina známa od roku 1895, kdy byla zjištěna na severozápadní Moravě u Bludova a na střední Moravě u Přerova. V současnosti je v Čechách nacházena jen vzácně, nejčastěji v okolí Třeboně, Humpolce a v Polabí. Na Moravě se vyskytuje hojněji, hlavně v lesnatém terénu kolem Adamova, Kuřimě, Moravského Krumlova, Veverské Bítýšky a dále u Přerova, Hodonína a Bzence. Vyskytuje se v nížinách, pahorkatinách i v podhůří. V posledních létech je pozorováno její nápadné šíření převážně západním směrem, což je způsobováno především lesní technikou při manipulaci s pokáceným dřevem a jeho následným transportem z lesů do míst zpracování.[1][2][3]
Ekologie
Terofyt objevující se hlavně v lesnaté krajině, převážně ve světlých lesích, v lesních lemech a pasekách, na stráních porostlých keři, překladištích dřevěné kulatiny, pilách, nádražích, náspech okolo komunikací na i dalších ruderálních plochách. Rostlina nejsnáze vyrůstá na místech s narušeným povrchem, kde její semenáče nemají konkurenci jiných rostlin, je mnohdy pionýrskou rostlinou. Na kvalitě půdy, dostatku vláhy a její výživnosti není příliš závislá, tyto důležité faktory růstu se však odráží v celkové výšce rostliny a počtu květů. V domovině se vyskytuje do nadmořské výšky okolo 800 m, ve východní Asií až 1400 m. Kvete v červenci až září, ploidie druhu je 2n = 40.[1][2][4][5][6]
Popis
Jednoletá rostlina s lodyhou vysokou půl až jeden metr, vyrůstající ze světlého vřetenovitého kořene. Lodyha je přímá, dutá, lehce lámavá, hustě olistěná a někdy chlupatá, jednoduchá, jen v horní části se dělí do několika krátkých větví. Listy vyrůstají střídavě, jsou jednoduché, celokrajné, často zvlněné, tenké a poměrně křehké. Listy u spodu lodyhy mají křídlatý řapík, čepel podlouhle vejčitou, do řapíku zúženou a v době kvetení jsou již odumřelé. Listy ve středu lodyhy mají čepel podlouhlou až podlouhle obkopinatou, srdčitou bázi přisedlou a asi 15 cm dlouhou a 3,5 cm širokou. Horní lodyžní listy jsou čárkovitě kopinaté až čárkovité, kratší a střelovitou bázi lodyhu objímají. Hořejší listeny jsou úzce čárkovité a dlouhé 1 až 5 cm. Všechny listy jsou svěže zelené, po obvodě mělce až hrubě nepravidelně zubaté a na rubové straně na vyniklé žilnatině obvykle pýřitě chlupaté. Rostlina nemá palisty.
Na vrcholu lodyhy vyrůstá v bohatých chocholičnatých latách až 20 válcovitých úborů s oboupohlavnými květy. Úbory jsou až15 mm dlouhé a mívají průměr okolo 6 mm. Všechny květy, bývá jich v úboru 10 až 50, mají redukovaný kalich a pěticípou, světle žlutou, do trubky srostlou korunou. Zákrov s plochým lůžkem je válcovitý, tvořený jedinou řadou čárkovitých zákrovních listenů. Jsou hnědočerveně naběhlé, asi 13 mm dlouhé a mají úzký blanitý lem. Květy mohou být opylené hmyzem přilétajícím pro nektar nebo autogamicky.
Plody jsou v obrysu hnědé, tenké, asi 3 mm dlouhé nažky s 10 podélnými žebry. Jejich rozptylování napomáhá 14 mm dlouhý, bílý a lesklý chmýr unášený větrem nebo zapletený do srsti zvířat.
Starčkovec jestřábníkolistý obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, např. hieracifolin, které po požití poškozují zažívací orgány a hlavně játra. Pro svou hořkost a zápach nebývá bylina býložravci spásána.[1][2][4][5][6][7][8]
Význam
Tato planě rostoucí rostlina je v české přírodě v současnosti bez ekonomického významu. Protože jsou informace o jejím výskytu na nových územích lze předpokládat, že se může na místech bez přirozených nepřátel stát nepříjemným a těžce zlikvidovatelným plevelem. O schopnosti rychle se šířit svědčí její nynější rozsáhlý areál zabírající podstatnou část tří kontinentů.[1][5]
Galerie
- Rostlina před květem
- Nerozvité úbory
- Úbory s květy
- Odkvétající rostlina
Odkazy
Reference
- GUTZEROVÁ, Naděžda. BOTANY.cz: Starčkovec jestřábníkolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 31.08.2013 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (česky)
- SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Erechtites hieraciifolius, s. 281.
- HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Erechtites hieraciifolius [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- Květena ČR: Starčkovec jestřábníkolistý [online]. Petr Kocián [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (česky)
- Rostlina: Starčkovec jestřábníkolistý [online]. ZO ČSOP 61/16, Hořepník, Prostějov, rev. 12.11.2011 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (česky)
- CHAYKA, Katy. Minnesota Wildflowers: Erechtites hieraciifolius [online]. Minnesota Environment and Natural Resources Trust Fund, Minneapolis, MN, USA [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- Prairie Wildflowers of Illinois: Erechtites hieraciifolius [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- BARKLEY, Theodore M. Flora of North America: Erechtites hieraciifolius [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu starčkovec jestřábníkolistý na Wikimedia Commons
- Taxon Erechtites hieraciifolius ve Wikidruzích