Stará Úhlava

Řeka Úhlava, která byla dříve uváděna i pod názvem Bradlava, mívala v oblasti Švihova tok s mnoha zákruty a meandry. Díky tomu bývala široká údolní niva dle historických záznamů v minulosti velmi podmáčená a odehrávaly se zde četné záplavy. Z tohoto důvodu byly v letech 1935–1948 zrealizovány plošné meliorace zdejších pozemků a bohatě meandrující tok řeky Úhlavy byl napřímen a upraven od obce Malechov k obci Švihov. Břehy regulovaného toku byly později osázeny vlhkomilnými dřevinami, zejména javory. Dnešní tok řeky je spíše umělým kanálem.

Regulací toku byly odříznuty četné meandry, z nichž vznikly slepé tůně. Tyto zbytky meandrů byly postupně zavezeny a srovnány s okolním povrchem. Území dnešní přírodní památky Stará Úhlava patří k jednomu z posledních nezavezených meandrů. Díky zachování části původního řečiště máme možnost vidět, jak řeka vypadala před spoutáním do narovnaného koryta. Fragment slepého říčního ramene s funkční tůní mohl být ještě delší, pokud by již dříve nedošlo k zavezení úseku starého koryta navazujícího v podobě liniového vrbového porostu.

Zbytek starého říčního ramene je trvale zaplavený vodou a vytváří jednolitou tůň, což umožňuje existenci a rozvoj vodní vegetace. Voda v tůni není stojatá, nevýrazně proudí. Do starého říčního ramene se dostává voda ze sběrného příkopu při úpatí vrchu Švábí. Tento příkop byl vybudován pro odvodnění přilehlých pozemků v návaznosti na regulaci řeky.

V chráněném území roste ostřice nedošáchor, stulík žlutý, rdest ostrolistý, rdest tupolistý nebo šípatka střelolistá.

K chráněným živočichům v přírodní památce patří otakárek fenyklový, kuňka žlutobřichá, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková, čáp bílý, koroptev polní, ledňáček říční, žluva hajní, vlaštovka obecná nebo ťuhýk obecný.