Švihov

První písemná zmínka o vsi Švihov pochází z roku 1245. Ve 14. století nechal na místě dnešního hradu postavit zdejší šlechtic Vilém ze Švihova velkou tvrz obehnanou rozsáhlým vodním příkopem. Při této tvrzi vzniklo současně také městečko s farním kostelem. Za husitských válek byla tvrz dobyta a zničena. Na jejím místě nechal Půta Švihovský v roce 1480 vystavět rozsáhlý gotický kamenný hrad, k jehož stavbě bylo využito také zdivo původní tvrze. Po dostavbě se hrad stal významným správním centrem oblasti a jeho pán tehdy patřil k nejbohatším velmožům království.

Za třicetileté války bylo městečko vypleněno švédskými vojsky, hrad ale tehdy dobyt nebyl. Po válce bylo císařem Ferdinandem III. nařízeno nedobytný hrad zbourat, ale díky neustálému oddalování demolice se nakonec podařilo hrad zachránit. Později, až do roku 1918, sloužil hrad jako sýpka. V tomto období docházelo k rozsáhlému chátrání celé stavby. Rozsáhlejší rekonstrukci objektu přineslo období po roce 1949, kdy byl hrad zestátněn a byla zahájena jeho náročná rekonstrukce.

• Jan Nepomuk František Desolda
• Martin Kolář
• František Cvetler
• Antonín Špelda
• Josef Žampach
• Jarolav Piskáček

Radnice na náměstí ve Švihově

V srpnu 2002 bylo město zasaženo povodní. Ze svých břehů se vylila řeka Úhlava a vytvořila zátopové jezero o šířce až 400 m a hloubce 5 m (za normálního stavu vody je koryto řeky 1,5 m hluboké a 10 m široké). Následky povodní snad ještě zhoršil fakt, že je celý Švihov obehnán původně obrannými vodními příkopy hradu. Částečně také kvůli tomu se o Švihově hovořilo jako o jednom z nejvíce povodněmi zasažených měst západních Čech. Výše škod byla vyčíslena asi na 50 mil. Kč. Po pěti letech od povodně byly její viditelné následky již odstraněny. V budoucnu mají být provedena rozsáhlá protipovodňová opatření.

Dnešní Švihov se skládá z 11 místních částí, když na konci roku 2001 byly ke Švihovu připojeny do té doby samostatné obce Jíno, Kaliště a Stropčice.[8] Díky své největší památce – gotickému hradu Švihov – se každoročně stává cílem mnohých turistů. Hrad byl prohlášen národní kulturní památkou.

Občanská vybavenost města je dobrá. Nachází se zde zdravotní středisko i se specializované ordinace, lékárna, dům s pečovatelskou službou. Zdejší základní školu (budova postavena v roce 1958) navštěvují nejen děti ze Švihova, ale také z 20 okolních vesnic. Je zde také mateřská škola, která je umístěna ve společném areálu s budovou ZŠ. Ve městě nechybí ani různá hřiště nebo kulturní dům. V roce 1997 byla provedena plynofikace města. Plánovala se výstavba prodloužení skupinového vodovodu z vodní nádrže Nýrsko na Šumavě, do té doby byl místní vodovodní řad napájen z okolních studní. Největším zaměstnavatelem ve městě je zemědělský podnik, který hospodaří na ploše skoro 30 km² a má přes 110 zaměstnanců.

Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě přes Úhlavu ve Švihově

Pomník obětem světových válek na náměstí ve Švihově

• Kostel svatého Jiljí – původně románská stavba, její vzhled byl však velmi poznamenán různými přestavbami, zejména v 18. století. Jedná se o tribunový kostel, který býval přímou součástí sídla panství.
• Kostel svatého Václava – vystavěn v roce 1746 na místě původního vyhořelého kostela. Dnes slouží jako farní kostel.
• Židovský hřbitov – založen v 17. století. Jsou zde pohřbeni místní Židé, kteří ve Švihově žili až do 2. světové války.
• Sochy svatého Jana Nepomuckého – Jedna socha stojí u mostu přes Úhlavu, druhá na Náměstí T. G. Masaryka u kruhového objezdu.
• Pomník padlým první a druhé světové války – byl vystavěn ze sbírek občanů města na náměstí. Socha legionáře má představovat strážce republiky.
• Radnice – vystavěna v roce 1800 na místě původní, zbořené. Po úpravě z roku 1911 jí byla přistavěna věž.
• Fara
• Hrad Švihov – vodní gotický hrad z konce 15. století
• Tuhošť – vrchol severozápadně od Švihova. Rezervace a archeologické naleziště s pozůstatky halštatského hradiště, které bylo v 9. a 10. století osídleno Slovany.

Podle sčítání lidu 2001 bylo národnostní složení obyvatel skoro úplně jednotné – 97,6 % tvořili Češi. 1,1 % se přihlásilo k národnosti ukrajinské a asi 0,6 % tvořili Slováci. Skoro 36 % obyvatel města se přihlásilo jako věřící. Míra nezaměstnanosti je velmi nízká – podle údajů Úřadu práce Klatovy za červenec 2007 dosahovala pouhých 3,8 %, průměr okresu byl 5,7 %. Z celkového počtu obyvatel tvořily děti do 15 let v srpnu 2007 14,1 %. K 1. lednu 2014 bydlelo ve Švihově 1207 obyvatel, z toho 581 mužů a 626 žen. Průměrný věk činil 42 let.

Rychlíková železniční stanice Švihov u Klatov

Hlavní silniční komunikací procházející městem je silnice I/27 z Mostu a Plzně přes Klatovy na hraniční přechod v Železné Rudě. Na této komunikaci je velmi hustá doprava. V minulosti byla vybudována přeložka této silnice mimo bezprostřední centrum města, silnice však stále prochází částí města u nádraží a přináší s sebou nepříznivé jevy jako hluk (zejména z projíždějících kamionů) nebo nebezpečné přecházení.

Ve Švihově na tuto hlavní komunikaci navazuje silnice II/184 Švihov – Chudenice – Kdyně – hraniční přechod Všeruby/Eschlkam na Domažlicku.

Velký význam má pro město také doprava železniční. Švihovem prochází Trať 183 z Plzně do Klatov a Železné Rudy, na které je umístěna rychlíková železniční stanice Švihov u Klatov vzdálená od náměstí asi 1,3 km. Na jednokolejné trati je relativně hustý provoz. V roce 1996 byla v úseku Plzeň – Klatovy provedena modernizace a elektrizace tratě.

Švihovem prochází mnoho autobusových linek příměstského i dálkového charakteru. Příměstské linky většinou spojují okresní město Klatovy, Švihov a obce „za Švihovem“ jako Chudenice, Vřeskovice, Biřkov, atd. Dálkové spoje jsou všechny v trasách (Praha)-Plzeň-Klatovy, ale jsou provozovány různými dopravci.

• 
  Restaurace U Hradu
• 
  Místní prodejna
• 
  Náměstí a hrad

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Švihov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Švihov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Švihov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky města