Ostřice nedošáchor

Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 40-100 cm.[2] Je vytrvalá, světle zelená, volně trsnatá, s krátkým oddenkem. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je ostře trojhranná, drsná, kratší než listy,[3] čepele jsou asi 7–15 mm široké, drsné.[2] Bazální pochvy jsou nejčastěji hnědé, lesklé a nerozpadavé[3]. Ostřice nedošáchor patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole samičí. Samčí vrcholový klásek bývá jen jeden, samičích nejčastěji 3–5 (zřídka 6), dlouze stopkaté, jsou za plodu výrazně k jedné straně převislé a nápadně okolíkovitě shloučené[2]. Dolní listen má krátkou pochvu a je delší než květenství.[3] Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Blizny jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 4–5 mm dlouhá, vynikle žilkované[2], širší a delší než plevy, kolmo až nazpět odstálé, žlutozelené, na vrcholu s dvouklaným zobánkem. Každá mošnička je podepřená plevou, která je úzce kopinatá, bělavá s dlouhou osténkatou osinou[2] V ČR kvete nejčastěji v květnu až v červenci.[2] Počet chromozómů: 2n=66.[2]

Ostřice nedošáchor roste alespoň roztroušeně ve většině Evropy kromě severnější Skandinávie a také úplného jihu Evropy. Místy roste i v Asii, na Kavkaze a na východ po jižní Sibiř. Dále roste i v Severní Americe, hlavně na SV USA a v JZ Kanadě, v Severní Americe roste i příbuzný druh Carex comosa.[4][5]

V ČR roste roztroušeně až vzácně od nížin po podhůří. Nejčastěji ji najdeme na březích rybníků, v mokřadech a mokřadních olšinách.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice nedošáchor na Wikimedia Commons
• Galerie ostřice nedošáchor na Wikimedia Commons